Jakou barvu do pokojíčku?

Časopis Uzlíček

Vedle správného rozmístění nábytku hrají velkou roli vhodně zvolené barvy. Právě ony dokážou navozovat příjemné pocity, měnit nálady a některé mají vliv třeba i na usínání.

Barvy velmi intenzivně ovlivňují naše pocity a vnímání, proto jejich výběr opravdu dobře zvažujme. V případě dětského pokoje pak několikanásobně, protože dítě bude ve „své" místnosti trávit hodně času.

Děti mají obecně rády syté barvy. Dáme-li vedle sebe ročnímu dítěti autíčko ze surového dřeva a tříbarevné, můžeme si být jisti, po kterém sáhne dříve. Na druhou stranu ale příliš barev a sytosti může škodit. Průzkumy dokázaly, že miminka v sytě žlutém pokoji hůř spí.

„Vnímání toho, jak která barva působí na dítě, je zejména v počátečních fázích jeho vývoje a růstu závislá na reflexi jeho rodičů," upozorňuje psycholog a profesionální kouč Vilém Urban.

„Rodiče si musejí všímat, jak se ve kterém prostředí jejich dítě cítí, co ho zklidňuje, dává mu pocit soustředěnosti, nebo naopak co ho aktivuje."

Stále v nás přetrvávají tendence děti podceňovat v tom, co se týká jejich vnímání a prožívání. „Konstatování typu: ,Tomu ještě nemůžeš rozumět, na to ještě nejsi dost vyzrálý...' slýcháme ve svém okolí dnes a denně," říká Vilém Urban a dodává: „Problém ale není v tom, že by si dítě neumělo říci, jakou barvou by chtělo vymalovat pokoj, ale v tom, že to nemusí zapadat do naší představy, jak by měl pokoj vypadat."

Určitým vodítkem pro nás kromě povídání si o barvách mohou být například i obrázky, které naše dítě kreslí.

„Když nastřádané obrázky rozložíme na zem, máme poměrně rozsáhlou galerii, kterou můžeme sledovat spolu s dítětem a vést nad ní diskusi. Mimo jiné v takovémto rozložení máme možnost vidět, které barvy nejčastěji používá. To může být dobrý nástroj pro hledání vhodné barvy pokojíku," radí psycholog.

Mezi základní a mnoha lety prověřené principy uplatňované při tvorbě dětského pokoje patří:

Podle bytové designérky Zuzany Halfarové nesmějí v dětském pokoji chybět základní zóny:

„Základním vybavením je vždy dobrá odvětrávaná postel s kvalitní matrací, polohovatelná židle s psacím stolem a dostatečné úložné prostory nejen pro hračky, ale také oblečení, a poličky na knihy."

Za nejlepší materiál pro nábytek v dětském pokoji považují designéři jednoznačně dřevo.

„Postel bychom měli umístit tak, aby z ní dítě pokud možno vidělo na dveře a mělo tak přehled," doporučuje Zuzana Halfarová. „Bezpečněji se děti cítí v posteli, která je přiražena ke zdi a kterou je vhodné v okolí postele obložit např. látkami s kapsářem apod."

V dětském pokoji by měl být dále prostor určený pro hraní. Pokud je v něm plovoucí či dřevěná podlaha, je vhodné určitou část vybavit kobercem, na kterém si děti mohou hrát.

„K oknu je dobré umístit psací stůl s kvalitní polohovatelnou židlí, která roste s dítětem," pokračuje Zuzana Halfarová. „Stůl umisťujeme k oknu tak, aby na něj dopadalo přirozené světlo a zároveň si dítě neclonilo rukou, kterou píše."

Jak už jsme se zmínili, je určitě při výběru barev vhodné brát v potaz (kromě přání dítěte) i jeho povahu.

„Obecně lze říci, že k uklidnění hyperaktivních dětí přispívají tóny světlejší, studené odstíny modré, zeleno-modré nebo fialové. Naopak živé barvy, jakými jsou oranžová, žlutá, červená a purpurová, děti povzbuzují a dodávají jim pocit tepla," říká Zuzana Halfarová.

Designéři doporučují volit maximálně tři barvy - z toho jednu barvu výraznou a dvě tlumenější. Více než kdy jindy platí v případě barevnosti, že ,,čeho je moc, toho je příliš". „Preferuji vždy tlumenější odstíny barev, jelikož dalšími oživovacími prvky jsou pak samotné dětské hračky, které barvami jen hýří," vysvětluje Zuzana Halfarová.

„Nevhodné barvy, především pro malé děti, jsou syté, agresivní barvy, například oranžová. Obecně je lepší nevolit barvy vyvolávající aktivitu a agresivitu."

Vnímání barev je záležitost silně individuální, a tak doporučit ty nejvhodnější pro jednotlivé místnosti v bytě jednoduše nejde.

„Problém totiž je, že se lišíme v tom, s jakými životními zkušenostmi a okolnostmi máme ten který pocit (a tím pádem tu kterou barvu) spojený. Proto nelze s nějakou větší přesností stanovit, co která barva znamená. Například červená barva, která v někom dokáže evokovat pocity rozkoše a bujení mnoha různých chutí, může v jiném člověku probouzet pocity zoufalství a nechuti, protože si s červenou užil ,své' např. v rámci autonehody, kdy došlo ke zranění nějakého blízkého člověka," vysvětluje Vilém Urban a shoduje se se Zuzanou Halfarovou, která tvrdí:

„Výmalba místností by se neměla řídit striktně danými pravidly. Každý člověk reaguje na barvy různě a vždy je vhodné je volit také podle toho, které jsou naše oblíbené a ve kterých se cítíme dobře.

Přesto existují různé příručky a návody, které „určují," co která barva znamená. Přikládáme je závěrem článku jako možnou inspiraci:

Časopis Uzlíček květen 2008