Článek
Přitom cílem veškerého toho pachtění je mužova představa, že jednou bude mít všechno vymyšleno a uděláno a bude se slastně povalovat obklopen technickými vymoženostmi a nedělat vůbec nic. Pro naplnění tohoto snu jsou mnozí muži ochotni dřít celý život, aby se pak nakonec kýženého výsledku stejně nedožili. Jsou potom posmrtně pokládáni za pracanty, dříče a workoholiky, a přitom byli v podstatě pouze extrémně líní.
Tak jako jinde v lidském životě platí toto pravidlo i v kuchyni. Příkladů bychom nalezli jistě mnoho, stačí se jen podívat do historie některých vynálezů. Tam, kde většina žen opakuje v kuchyni tradiční postupy, které se naučily od svých maminek a babiček, vymyslí muž, jistě z již zmíněné vrozené lenosti, postup značně jednodušší, kterým však často dosáhne stejného výsledku.
Většině žen se nedá upřít, že vařit umějí. Pamatují si neuvěřitelné spousty receptů tradujících se v rodinách po celé generace, vystřihují si recepty ze ženských časopisů, znají recepty známých osobností a nepohrdnou ani receptem získaným od kolegyně v zaměstnání. Naproti tomu muž přistupuje k vaření, nezatížen recepturami ani tradicemi, jako středověký alchymista ke svým křivulím. Ležérně míchá chuti a příměsi způsobem, při němž nositelkám tradičních postupů vstávají vlasy hrůzou a v panice prchají z kuchyně, kam se vracejí až k prostřenému stolu, plny obav o své zdraví a linii. S překvapením poté zjišťují, že výsledkem je přesto nakonec pokrm, který je kupodivu poživatelný a zdraví rodiny nijak neohrozil. V nejhorším případě chutná alespoň samotnému tvůrci.
Stejně tak přistupují muži v kuchyni například i k mytí nádobí. Namátkou vzpomeňme na již klasické odmáčení nahromaděného nádobí ve vaně před návratem manželky z dovolené. I to je příklad zjednodušujícího přístupu mužů. Zatímco ženy celého světa, věrny tradici, drhnou mastné pánve, zapečené pekáče či naschlé talíře, vždy se někde ve světě najde jakýsi muž, na něhož nejspíš tato málo povznášející činnost připadla, který z obavy před opakováním potupného úkonu vymyslí mnohdy převratné zjednodušení. Ženy se potom zcela mylně domnívají, že to vše muži vymýšlejí pro ně, že se jim chtějí vlichotit svými vynálezy všech těch talířů a příborů na jedno použití, fólií do pekáčů, teflonového nádobí nebo myček... Že chtějí, aby byly štíhlé, a proto vymýšlejí pečení bez tuku. Chyba lávky! Muži to vše dělají pro sebe z již výše zmiňované vrozené pohodlnosti. Jde jim hlavně o to, aby nádobí „něco" umylo za ně nebo aby se uskutečnily veškeré kuchařské úkony a nádobí se pokud možno ani neumazalo a mohlo být uloženo k dalšímu použití. Kuchař se poté může věnovat svým zálibám, třeba právě vymýšlení dalších zjednodušení.
Ale abychom ženám nekřivdili. Ženy jsou učenlivé a rády berou objevy mužů za své. Zejména když jim tím zbude více času, třeba právě na získávání dalších receptů.
