Článek
Časopis Uzlíček
Jaké služby soukromé porodní asistentky vlastně nabízejí? Kolik to bude stát? Nebude na nás personál porodnice hledět skrz prsty? A jaký je vlastně rozdíl mezi soukromou porodní asistentkou a dulou? Na tyto otázky jsme se v dnešním rozhovoru zeptali Pavlíny Průšové, která se na dráhu soukromé porodní asistentky vydala již v únoru roku 2001.
Dnešní doba není jednoduchá, do soukromého podnikání se vrhají lidé s obavami, a ten, kdo může, volí raději jistější roli zaměstnance. Jaký impulz přiměl vás k tomu, že jste se vrhla na soukromou dráhu?
Byla to náhoda. Jedna má kolegyně, která předcvičovala a vedla teoretickou přípravu těhotných v baby clubu, sama otěhotněla a hledala za sebe vhodnou náhradnici a oslovila mě. Moc se mi tato práce zalíbila a zkoušela jsem vše skloubit s prací v nemocnici. V té době jsem totiž již několik let pracovala na porodním sále v porodnici U Apolináře v Praze.
Klub nabízel rekvalifikaci na plavání kojenců a batolat. Využila jsem této možnosti a mohla tak zvětšit svůj rozsah znalostí a hlavně být v kontaktu s maminkami před porodem, někdy při porodu a také po porodu. Pomáhala jsem při plavání miminka, masáži nohou i s dalšími činnostmi. Odpovídala jsem na dotazy, které třeba ještě těhotnou ženu ani nenapadnou. Vše se ale skloubit dohromady nedalo, a tak jsem se jednoho dne musela rozhodnout, co bude pro mne prioritou. A i tehdy mi pomohla náhoda. Má bývalá spolužačka mi představila jednu z prvních soukromých porodních asistentek, která tehdy otvírala další centrum v Praze a která potřebovala zkušenou porodní asistentku. Bylo tedy rozhodnuto a já odešla z porodnice pracovat do „soukroma". V roce 2001 jsem se pak osamostatnila.
Jaké služby poskytujete maminkám nejčastěji?
Vše je tak provázané, že nelze jednoznačně odpovědět. Těhotenství trvá devět měsíců, ale učit plavat můžete děti do předškolních, někdy i školních let, proto asi více času věnuji plavání kojenců, batolat a větších dětí. Je to úžasná práce a vynaložená péče a úsilí jsou stonásobně vráceny. Stačí jen, když nemáte právě šťastný den a dítě, které učíte plavat, se snaží tak, že vás to až zaskočí. Hned je veseleji. Nebo, když mi maminky řeknou, jak se jejich dítě těší na plavání a od rána povídá, že půjde k tetě Pavlínce plavat, je to velká a cenná odměna, které si moc vážím.
Je tedy vůbec možné říci, které z „rolí" soukromé porodní asistentky se vlastně věnujete nejraději?
Každá má své nej. Být u zrodu dítěte, pomáhat rodičce... to jsou nezapomenutelné pocity. Navíc tím, že mohu být jen s ní a nemusím nikam odbíhat, jako mé kolegyně pracující na porodním sále, je to o to silnější zážitek.
Také plavání, jak jsem již zmínila, má svá nej. Ale i dobrá rada při kojení může být drahocenná, a tak bych asi mohla jmenovat další a další ze svých „rolí".