Článek
Ikea přestane po sedmdesáti letech vydávat katalog. Hm, to je toho, řeknete si a pokračujete ve výběru dárků na e-shopu. Papírový katalog je stejný dinosaurus jako průklepový papír nebo televizní hlasatelka. Taky na vyhynutí. Já však doma jeden pomačkaný list kopíráku a ohmataný katalog zásilkového obchodu z roku 1984 schovávám. Hlasatelku neschovávám. Ani pomačkanou, ani ohmatanou. K žádné jsem si nevytvořila tak silný vztah jako k průklepáku, jenž vytvořil fialovou kopii mého prvního článku, a ke katalogu, nad kterým jsem v šestnácti letech snila o bytě a muži značky Quelle. Funkčním, estetickém a bezporuchovém. Nepotřebovala jsem Harryho Pottera, aby mě přenesl do říše fantazie. Mně stačil mixér ze strany 110 a krajková podprsenka z dvěstěpadesátšestky. (Manžel to tak má dodnes. Ale mixér přeskakuje.) Tisíce položek mě přitahovaly jako hvězdy na letním nebi. Tak krásné. Tak nedosažitelné. Fantazie však nezná hranic a tak jsem snila. Nejvíc o chvíli, kdy u dveří zazvoní pošťák a do ruky mi vetkne balík.
Papírové katalogy mizí, sny zůstávají. Zase sním o pošťákovi s balíkem. Sním intenzivně, sním dlouho a sním marně. Zboží, které jsem v e-shopu objednala prvního listopadu, je prý někde mezi Singapurem a Pyšely. Další dárek jsem si proto nechala deponovat ve schráně na rohu ulice. Ze schrány vypadla roztrhaná krabice a její obsah se rozsypal na chodník. Na zákaznické lince mě odkázali na městský úřad. Než jsem slečně vysvětlila, že nepotřebuji uklidit chodník, ale reklamovat zboží, vybil se mi telefon. Podruhé jsem se již nedovolala. Jsou chvíle, kdy by se měli optimisté střílet. Nemám však zbraň, kterou bych proti sobě namířila, a tak to zkouším do třetice. Chcete-li vyhrát, musíte do toho dát srdíčko a mít trochu štěstíčka. Ale je třeba tomu jít naproti. Tak jsem šla. Od výdejového okénka jsem balík nesla stejně hrdě jako kdysi syna z porodnice. Když jsem doma rozbalila chlapečka, srdce zaplesalo. Když jsem rozbalila balík, spadlo malomyslně do kalhot. Místo dronu mi poslali digestoř. Ale co. Také mohl přijít odstraňovač chloupků z nosu. Snad to manžel bude brát stejně.
Nežehrám na přetížené zásilkové společnosti. Naopak. Čekání na pošťáka si vychutnávám stejně jako čekání na Ježíška, když mi bylo pět. Přijde? Nepřijde? A když přijde, co přinese? Fantazie ožívá, zvědavost stoupá, překvapení neberou konce. A tak to má přece o Vánocích být.
Už jste četli, jak to je s adventními svíčkami na věnci a asociacemi? Pokud vám unikl některý ze starších fejetonů, v rámci předvánoční prokrastinace to dožeňte.
