Nízké platy a drahé bydlení, ale stát se o lidi pěkně stará: Jak hospodaří česká rodina na Kanárských ostrovech

O rodinných financích různých českých domácností jste mohli zjistit hodně a teď můžete porovnat své příjmy a výdaje s těmi, které má běžná rodina na Kanárských ostrovech. A jestli vás inspiruje k tomu, abyste poslali i své příjmy a výdaje, tak to udělejte prostřednictvím e-mailové adresy redakce.prozeny@firma.seznam.cz.

Elisabeth (původně restaurátorka knih) a její manžel Petr žili v Česku běžný rodinný život. Dvě malé děti, práce, chalupa v Podkrkonoší. A pak přišla pandemie – a s ní zásadní zlom. „Na ostrov La Palma jsme původně jeli jen na pár týdnů. Chtěli jsme utéct před šedivým počasím a dopřát dětem světlo a barvy. Jenže pandemie nás tady uvěznila a my jsme začali přemýšlet, zda by nám tu nebylo lépe,“ popisuje Elisabeth.

Finanční rezervy se během vynuceného pobytu tenčily, rozhodnutí bylo nevyhnutelné: buď krok zpět, nebo velká změna. „A my zpátky nikdy nejdeme,“ vysvětluje, proč nakonec prodali chalupu a investovali do ekologické farmy na La Palmě. Dnes obhospodařují hektar půdy a pěstují dračí ovoce, marakuju, avokáda a další tropické plodiny. Na Česko ale nezanevřeli: ostatně většina zásilek z jejich e-shopu Ostrov Chuti míří právě sem.

Elisabeth původně pracovala jako restaurátorka velkých formátů, tedy map, plánů, plakátů. Po narození dvojčat ale práci přerušila. A právě děti byly důvodem, proč rodina začala hledat místo, kde se dá žít venku celý rok. Ve hře byla ještě Namibie, což je jejich srdeční záležitost, ale pro rodinu je příliš riskantní. Proto se rozhodli udělat kompromis mezi dobrodružstvím a stabilitou. „Kanárské ostrovy jsou ideální start pro rodinu s malými dětmi. Klima je jarní, letenky tehdy levné, vybavení pro děti zdarma. A hlavně – bezpečí Evropské unie a kvalitní zdravotní péče,“ vysvětluje.

Základní podmínkou života ve Španělsku, a tedy i na Kanárských ostrovech, je NIE, tedy identifikační číslo, bez kterého nevyřídíte vůbec nic. Ale ani to nestačí. „Nejlepší rada pro ty, kteří by se sem chtěli přesunout a podnikat? Najmout si asesorii, tedy účetní firmu. Bez ní je to boj. Ještě před pár lety to šlo, ale aktuálně bych to bez ní ani nezkoušela,“ varuje Elisabeth. Oni už mají vše vyřízeno a manžel je vedený jako zemědělec, ona pracuje pod ním. Administrativa je složitá, ale díky profesionálům zvládnutelná.

Rodina koupila dům už v roce 2018 – tehdy za 85 tisíc eur. Dnes má hodnotu kolem 400 tisíc eur. Ceny nemovitostí na ostrovech totiž vystřelily do absurdních výšin. „Stavební materiál, tedy i rekonstrukce, tu jsou extrémně drahé. Všechno se dováží a není konkurence. Koupíte, co je, za cenu, kterou si řeknou,“ říká Elisabeth. Díky tomu, že bydlení řešili dopředu, se mohli pak soustředit na farmu a integraci do místní komunity.

Místní platy se pohybují kolem 1 200 až 1 500 eur, což je při rostoucích cenách za bydlení velmi málo. Mladé rodiny proto často žijí u rodičů, protože na vlastní bydlení nemají.

I když platy jsou nízké, nikdo tu nešetří na jídle. „O víkendu jsou restaurace plné. Kdo zaplatí útratu za celý stůl, ten má největší respekt,“ směje se Elisabeth. Co se potravin týče, klade se velký důraz na lokální produkci. Co se dá vypěstovat, to se dováží minimálně, a prostě se smíříte s tím, že když není sezona, tak si prostě půl roku nedáte mango nebo papáju.

I pro rodinu Elisabeth platí, že za jídlo utratí největší část rozpočtu a uvádí to současně jako guilty pleasure, tedy něco, co si dopřejí bez ohledu na cenu: „Každý den chodíme na svačinu do kavárny, o víkendu na oběd do restaurace. Pro někoho zbytečné, pro nás radost.“ Naopak šetří na oblečení, nábytku a vybavení domu. Většinu věcí si také renovují sami.

Jestli si něco rodina na ostrově pochvaluje, tak to je fakt, že se stát o své obyvatele hezky stará. Začíná to třeba u dopravy: rezidenti mají až 70% slevu na meziostrovní dopravu i lety do Španělska. Jen pro představu – benzín stojí kolem 1,17 €.

Velké plus je také školství: děti mohou využít jídelnu s dotací, jejíž výše záleží na příjmech rodiny, zdarma je školní autobus, ale i mimoškolní aktivity, stejně jako letní školní tábor, na který rodiče nic nepřiplácejí, jen dají dětem oběd s sebou. Když rodiče potřebují pro děti hlídání, tak například v herně vyjde na asi na 2 € na hodinu. Dvojčata chodí od dvou let do jeslí, nyní do školy. Soukromou školku zavrhli: 400 eur měsíčně za dítě bylo příliš.

Na ostrově je trochu specifické zdravotnictví: běžné potíže se řeší v lékárně, od lékaře dostáváte třeba i roční papírový předpis (jsou v zahraničí léky levnější?), abyste pro něj nemuseli často. Závažnější potíže se řeší na Tenerife, kam musíte dojet. Rodina naštěstí zatím větší zákrok nepotřebovala, ale když Petr potřeboval operaci rohovky, zaplatila mu ji pojišťovna: bylo to 900 eur.

La Palma zažila v roce 2021 výbuch sopky. Rodina byla přímo u toho. „To se nedá popsat. Stojíte pod sopkou a nechcete věřit, že je to skutečné,“ říká Elisabeth. To je zásadní věc, kterou museli přijmout, a vědí, že nikdo neovlivní, zda se to nestane znovu.

Na co si naopak zvykali velmi rádi, bylo to, jak se tu k sobě lidé chovají. Jako příklad toho, jak místní komunita funguje, vypráví Elisabeth příběh, kdy se jednou zdrželi na letišti a hrozilo, že nestihnou vyzvednout děti ze školy. V tu chvíli se ukázala sousedská sounáležitost. „Maminky se doslova praly o to, kdo si naše holky odvede domů. Ta vřelost je neuvěřitelná.“

„Příběh rodiny z La Palmy ukazuje, že finanční stabilita často nestojí jen na výši příjmu, ale především na dlouhodobém plánování. Tím, že si včas pořídili vlastní dům, se zbavili nájmu, který na ostrovech v posledních letech výrazně zdražil. Podobný efekt vidíme i u českých rodin, které už nemusejí splácet hypotéku – jejich rozpočet je jednoduše klidnější a předvídatelnější,“ říká Markéta Jelínková, manažerka společnosti Amundi Czech Republic.

Na druhou stranu je jejich příjem i majetek soustředěný na jedno místo a jeden obor. „Pokud se daří, člověk má přirozenou tendenci vracet všechny vydělané peníze zpět do podnikání. Z pohledu dlouhodobé stability ale bývá důležité vytvářet si i finanční polštář mimo hlavní zdroj příjmů. Nemovitost nebo půda mají svou hodnotu, ale v případě potřeby je nelze proměnit v hotovost ze dne na den.“

Základem bývá rezerva na několik měsíců výdajů, uložená tak, aby k ní bylo možné kdykoli sáhnout – například na spořicím účtu, v peněžním fondu nebo jiném krátkodobém nástroji s nízkým kolísáním hodnoty.

„V českém prostředí dnes mohou být zajímavou volbou i státní dluhopisy, které aktuálně nabízejí atraktivnější zhodnocení než v předchozích letech. Pokud má rodina delší časový horizont a počítá s tím, že hodnota investic může krátkodobě kolísat, může část majetku směřovat i do globálně rozložených akciových strategií, například prostřednictvím ETF sledujících světový trh. Takové řešení umožňuje rozprostřít riziko mimo jedno místo či jedno podnikání.“