Článek
Domluvit se o výši alimentů bývá jeden ze zásadních rozvodových oříšků a velmi často ji musí určit až soud. S jakou částkou byste tedy měli počítat? Vodítkem je nová tabulka, kterou vydalo Ministerstvo spravedlnosti. Jde o aktualizaci starší verze z roku 2010 a nově upravuje některá zásadní kritéria.
Tabulka pro výpočet výživného
Aby si rodiče v rozvodovém řízení uměli představit, o jakých částkách lze v případě výživného uvažovat, mohou nahlédnout do nové tabulky, kterou vydalo Ministerstvo spravedlnosti. Hlavní změnou jsou věkové kategorie dětí: nově jsou čtyři a věk u nich je orientační. „Určují spíš životní etapy a procentuální část z čistého příjmu rodiče aneb výživné, které dítě v konkrétní etapě obvykle ke svému životu potřebuje,“ vysvětluje Gabriela Donati z advokátní kanceláře Donati Legal s.r.o.
- Předškolní věk – orientačně 0–5 let
- I. stupeň ZŠ – tedy asi 6–10 let
- II. stupeň ZŠ – přibližně 11–15 let
- Střední, případně vyšší vzdělání – 16 a více let
Poslední etapa je hodně široká a pamatuje na povinnost rodičů dítě živit, dokud toho samo není schopno. „A není to jen do 26 let, jak se mnozí domnívají,“ upozorňuje Gabriela Donati. Není to totiž otázka věkové hranice, ale schopnosti se uživit – tedy obecně do jakéhokoli věku.
U každého rozvodu, kde jsou v rodině děti, je nutné dohodnout se na péči a na výživnémFoto: Pixel-Shot, Shutterstock.com
Kontrolní částka
„Převratnou novinkou ve výpočtu je zohlednění míry zapojení obou rodičů do péče o děti v konečné částce výživného. Dřív se o tom mnohdy bouřlivě diskutovalo u soudu, nyní to lze zahrnout přímo do výpočtu,“ říká Gabriela Donati.
Zásadní je také stanovení kontrolní neboli nezabavitelné částky. To je ta, která musí povinnému po zaplacení výživného zůstat k vlastnímu využití i v případě, že má víc vyživovacích povinností než jen jednu.
Tabulka je vodítko, ale vždy rozhodne soud
Chcete vědět, jak byste na tom s alimenty byli? Podívejte se na kalkulačku výpočtu výživného. Lze si do ní zadat nejen věk dítěte a svůj příjem, ale i všechny okolnosti, které o konečné částce rozhodují. „Aktualizované tabulky jsou sice velký přínos, ale nedokážou zohlednit veškeré okolnosti, které na výživné mají vliv. Těmi může být například různorodost ve výdajích jednotlivých rodin nebo také podíl nového partnera rodiče na uspokojování potřeb rodiny. Nezahrnuje ani případy, kdy dítě má například zvýšené lékařské výdaje,“ konstatuje Gabriela Donati. Proto soud každý případ posuzuje individuálně.
Alimenty nechodí? Exekutor i soud
Ať je dohoda o výši výživného nakonec jakákoli, je zásadní, aby ho povinný rodič platil. Nehrazením výživného po dobu čtyř a více měsíců se povinná osoba dopouští trestného činu. „Je-li výživné stanovené rozsudkem soudu, je povinnost ho v dané výši platit závazná a vykonatelná. V případě neplacení výživného je možné s pravomocným rozsudkem podat exekuční návrh na jeho vymáhání. Od doby zletilosti ho musí podat výlučně dítě samo, a to i při vymáhaní dlužného výživného za dobu před dosažením zletilosti. Do doby zletilosti dítěte je k tomu oprávněn rodič, k jehož rukám mělo být výživné hrazeno,“ říká advokátka Karolína Nová.
Exekutor pak může mimo jiné neplatícímu rodiči pozastavit řidičské oprávnění až do doby, než výživné uhradí. Současně prověří majetek dlužníka a vydá exekuční příkazy například na mzdu, zůstatky na bankovních účtech či na jeho movité i nemovité věci. Zabrání mu tak disponovat majetkem do doby, než bude výživné uhrazeno nebo umořeno exekucí.
„Oprávněné zletilé dítě nebo rodič nezletilého dítěte, kterému není řádně a včas hrazeno výživné, mají též možnost obrátit se přímo na soud, který povinnost hradit výživné stanovil, a podat návrh na výkon rozhodnutí. I soud může určit srážky ze mzdy, případně z účtu povinného rodiče, ale jen pokud je do návrhu podávající označí. Na rozdíl od exekutora soud majetek povinného aktivně nevyhledává,“ vysvětluje Karolína Nová.
