Hlavní obsah

A svoje vnoučata už neuvidíte! Kdepak, nejen prarodiče mají ze zákona právo vídat děti

Foto: Monkey Business Images, Shutterstock.com

Foto: Monkey Business Images, Shutterstock.com

Rozvod rodičů znamená mnoho změn nejen pro děti, ale i pro prarodiče. Co když ztratí možnost svá vnoučata vídat tak, jak jsou zvyklí? Zákon je naštěstí na jejich straně!

Článek

Pokud se rodiče rozvádějí nebo rozcházejí, musí se domluvit na tom, kdo bude mít v péči děti, jaké je potřeba platit výživné a kolik času a kdy budou děti u druhého z rodičů. Mnohdy je vše spojeno i se stěhováním. Kdo ale pamatuje na to, že by děti neměly přijít ani o babičku s dědou nebo ostatní příbuzné či blízké, na které jsou zvyklé a mají k nim silný citový vztah?

Právo se stýkat s dětmi nemají jen rodiče

Je všeobecně známo, že rodiče mají povinnost o dítě pečovat, tedy minimálně jej vyživovat, a současně tak mají i právo se s ním vídat. Zákon ale pamatuje i na další příbuzné a blízké. „Právo stýkat se s dítětem mají osoby příbuzné, ať blízce či vzdáleně, ale i osoby dítěti společensky blízké, pokud k nim dítě má citový vztah, který není jen přechodný, a pokud je zřejmé, že by nedostatek styku s těmito osobami pro dítě znamenal újmu. Stejně tak mají děti právo se stýkat s těmito osobami, pokud si o to řeknou a tyto osoby se stykem souhlasí,“ vysvětluje advokátka Karolína Nová.

Dítě by tak rozvodem či rozchodem partnerů nemělo přijít o nikoho, koho má rádo, v jehož přítomnosti je zvyklé pobývat a bez koho citově strádá. A nemusí jít jen o přímého příbuzného. Zásadní je citová vazba dítěte k této osobě a to, jak prožívá její nepřítomnost. Vždy musí jít o vzájemnou vazbu a oboustrannou potřebu se vídat.

Foto: bbernard, Shutterstock.com

Že si máma a táta nerozumí? Děda a babička by každopádně o vnoučata přijít neměliFoto: bbernard, Shutterstock.com

Nikdo vám nesmí upřít právo vidět vnoučata!

Velmi často se ale stává, že se po rozvodu děti mohou stýkat jen s babičkou a dědou ze strany toho rodiče, u kterého žijí. Druzí prarodiče se často musí o svá práva hlásit a nezřídka o ně i bojovat. „Jestliže svá vnoučata chtějí vídat a rodič či rodiče jim to nechtějí umožnit, mohou se obrátit na soud. U soudu je třeba žalobním návrhem žádat stanovení styku dítěte s konkrétní osobou a osvědčit, že takový styk je v nejlepším zájmu dítěte a že mezi dítětem a danou osobu je citový vztah trvalého charakteru. Účastníkem řízení bude nejen navrhovatel, ale též oba rodiče a dítě,“ říká advokát Lukáš Klícha.

Soud bude zkoumat, proč se prarodiče s dítětem nesmí stýkat, a následně, pokud nárok uzná za oprávněný, určí kdy a jak dlouho se mají vídat. Může to být třeba pravidelný den a čas v týdnu či měsíci, ale může pamatovat i na delší dobu o prázdninách a dnech volna. Může jít o pár hodin, ale i dnů – to závisí na věku dítěte, ale i jeho vztahu s babičkou nebo dědou. A nemusí se to týkat jen porozvodového stavu. Může se tak řešit situace, kdy například jeden z rodičů začne zakazovat dětem styk s prarodiči z ryze osobních důvodů - třeba kvůli tomu, že je z jeho pohledu rozmazlují nebo si to zkrátka nepřeje.

Čas jen pro babičku a dědu

Nejčastější model porozvodového stavu je ten, že dítě bydlí s matkou, které s výchovou pomáhají její rodiče. Prarodiče z druhé strany pak musí spoléhat na to, že se s vnoučaty potkají v čase, kdy je má na starost otec. Co když jim to ale nestačí a prarodiče i dítě by chtěli spolu být déle? I tady je řešením se obrátit na soud a domáhat se stanovení práva styku s dítětem výlučně pro sebe, bez ohledu na to, jak často s nimi bude otec.

Foto: New Africa, Shutterstock.com

Soud má vždy zohlednit nejlepší zájem dítěteFoto: New Africa, Shutterstock.com

Děti v péči prarodičů?

V situaci, kdy se rodiče nemohou o své děti postarat a hrozila by ústavní péče, jsou prarodiče těmi, kterým je může soud svěřit. „Soud upřednostňuje příbuzné osoby jako poručníky vždy ochotněji, než aby dítě vychovávala cizí osoba nebo bylo umístěno do dětského domova. Podmínkou je, že budou vhodnou náhradní pečující osobou a že se svěřením dítěte souhlasí,“ říká Karolína Nová. Pokud by prarodiče tuto péči poskytnout nemohli, pak přicházejí v úvahu ostatní příbuzní a osoby blízké.

Jako poručník má prarodič povinnost o dítě osobně pečovat, ale nevzniká mu automaticky vyživovací povinnost, ta je na rodičích. V určité míře a za splnění podmínek hradí stát poručníkovi příspěvky na péči. „Prarodiče mají sice k vnoučatům vyživovací povinnost, ale předchází ji povinnost rodičů. Až pokud by ti nebyli schopni se o dítě materiálně postarat, nastupuje vyživovací povinnost prarodičů,“ říká Lukáš Klícha.

Reklama