Střídavá péče jako ta hlavní varianta po rozvodu. Co dělat, když chcete s expartnerem jiné nastavení

Když se manželé rozvádějí, nebývá to snadné. Pokud jsou ale současně rodiči nezletilých dětí, měli by se rozumně a jasně domluvit, jak budou po rozvodu o potomky pečovat. Ne vždy jsou ale schopni dojít k nějakému oboustranně přijatelnému kompromisu a většinou je to soud, kdo musí rozhodnout. Proč je lepší se dohodnout?

Jestliže se manželé chtějí rozvést, je stoprocentně nejlepší se domluvit, jaká bude další péče o nezletilé děti. „Pokud není jejich dohoda v rozporu se zájmy dítěte, pak ji opatrovnický soud většinou potvrdí,“ vysvětluje advokátka Karolína Nová. Opatrovnický soud proběhne i tak, ale je výhodnější, aby k němu rodiče přišli s dohodou o péči i o výživném, která vyhovuje oběma stranám. Jinak rozhodne soud.

Jaké jsou možnosti péče? Opatrovnický soud může dítě svěřit do výlučné péče jednoho z rodičů (ale i jiné osoby - například prarodičů), nebo do střídavé péče obou rodičů. Je možné ustanovit i společnou péči, která nemá soudem stanovená pravidla a rodiče se na ní podílejí stejně jako před rozvodem. Týká se hlavně případů, kdy spolu i po rozvodu rodiče žijí v jedné domácnosti. U nás však není tato možnost skoro vůbec využívaná.

Hlavním kritériem jsou zájmy dítěte. „Soud musí zohlednit například věk dítěte, jeho vztah ke každému rodiči, jejich schopnost o dítě pečovat, vzdálenost bydliště rodičů mezi sebou nebo třeba od školy dítěte, ale i schopnost rodičů mezi sebou komunikovat a domlouvat se,“ říká Karolína Nová.

Pokud se časem změní okolnosti, na základě kterých rozhodnutí vzniklo, může ho soud při novém projednávání situaci přizpůsobit. Patří sem například změna bydliště rodičů nebo jejich příjmů, nová vyživovací povinnost narozením dalšího dítěte jednomu z rodičů či samotný vyšší věk nezletilého dítěte a nástup do školy nebo na druhý stupeň a podobně.

Střídavá péče vypadá jako nejspravedlivější pro rodiče, ovšem vždy se musí posuzovat zejména její vliv na dítě - nesmí být v rozporu s jeho zájmy. Smysl střídavky je v tom, že dítě má trávit s každým rodičem v zásadě stejné nebo alespoň obdobné množství času. K předávání potomka mezi rodiči tak nejčastěji dochází v intervalu týdne či dvou podle jeho věku.

Při střídavce je výživné stanoveno oběma rodičům. Jestliže mají přibližně stejné příjmy, a tedy stejnou životní úroveň, pak může soud rozhodnout i tak, že žádný rodič nebude posílat výživné k rukám druhého, ale bude platit plné náklady dítěte v době, kdy bude u něj. O mimořádné či větší náklady by se pak měli spravedlivě podělit – tedy například o platby za školné, tábory či sportovní vybavení.

Třebaže je střídavá péče stále častější variantou péče, doposud končily děti nejčastěji ve výlučné péči matky. To ale mění květnové rozhodnutí Ústavního soudu. „Při projednávání péče o pětiletého chlapce zrušil výlučnou péči matky, kterou určily obecné soudy, a nahradil ji péčí střídavou. Definoval přitom zřetelná kritéria, na základě kterých by mělo být o svěření dítěte do výlučné či střídavé péče rozhodováno,“ říká Gabriela Donati, advokátka z právní kanceláře Donati Legal. Vyplývá z nich, že by se mohla střídavá péče volit de facto automaticky, pokud není nějaký zásadní důvod pro výlučnou péči jednoho rodiče.

„Příčinou neschválení střídavé péče býval nejčastěji věk dítěte, špatná komunikace mezi rodiči, problém s adaptací dítěte na změny, velké pracovní vytížení jednoho z nich nebo vzdálenost bydlišť rodičů. Nyní se pečlivě posuzují – například u argumentu, že se dítě špatně adaptuje na změny, se vychází z toho, že sám rozvod změny přinese tak jako tak, je tedy třeba citlivě vyhodnotit jejich míru,“ upřesňuje advokátka.

Podobné je to se špatnou komunikací mezi rodiči. „Ústavní soud nově stanovil, že nelze, aby vedla k vyloučení střídavé péče. Naopak může být motivací, aby spolu rodiče začali řádně a slušně komunikovat, alespoň co se záležitostí dítěte týče,“ říká Gabriela Donati.

Pokud se nemohou rodiče dohodnout, může soud nařídit povinnou soudní mediaci, na kterou musejí minimálně jednou jít a zaplatit si ji: cílem je uzavření smírné dohody. Párové nebo jiné terapie soud nařídit nemůže, ale může nařídit asistovaný styk, kdy si dítě budou předávat za účasti například sociální pracovnice.

Problém se střídavou péčí nemusí znamenat ani velké pracovní vytížení jednoho z rodičů, pokud si je schopen domluvit například flexibilní pracovní dobu, což mu umožní o potomka plnohodnotně pečovat. To samé platí i v případě vzdálenosti mezi bydlišti rodičů – ani to nesmí být důvodem automatického zamítnutí, ale musí se posuzovat nejlepší zájmy nezletilého.

„Ústavní soud tedy podpořil svěřování dětí do střídavé péče a pro obecné soudy bude mnohem obtížnější svěřovat děti do jiné než střídavé péče bez zvláštního odůvodnění. Výsledek ale ani tak nelze zcela předvídat, proto by se rodiče měli snažit uzavřít dohodu. Ušetří si dlouhou a  strastiplnou soudní cestu, která pak v závěru může skončit skutečně jakkoli,“ varuje Gabriela Donati.

Touha srazit bývalého na kolena i čas pomočit lososa. Znáte nejlepší filmy a seriály o rozvodech?