Pubertální splín, nebo začínající deprese? Rodiče mohou jako první poznat, že s dítětem není něco v pořádku

Zná to každý rodič puberťáka. Na otázku: „Co bylo dnes ve škole?“, většinou slyší vyčerpávající odpověď: „Nic“. Své blízké (rodiče především) začne najednou vnímat dost kriticky, zpochybňuje názory druhých, podrobuje je těžké inventuře. Jen ta škála rychle se střídajících emocí – od výbuchů vzteku až po melancholii je náročná.

Chodit světem s takovou rozpolceností je řádně stresující. Od toho jsou tu ale rodiče, kteří musí víc než kdykoliv jindy trpělivě a systematicky podporovat své dospívající děti v jejich touze po svobodě a trávit s nimi čas, i když o to většina puberťáků zrovna nestojí.

Jakmile si rodiče uvědomí, že se z jejich dítěte stává hormony ovládaná bytost, je čas slavit. Znamená to totiž, že se dítě vyvíjí zdravě. Puberta je důležitá vývojová fáze, do které patří i stažení se do sebe a špatná nálada. Ale všeho s mírou. Právě v tomto období je velmi důležité najít rovnováhu mezi takzvaným puštěním dítěte a udržováním kontaktu. Dospívání je doba, kdy děti chtějí – a taky by měly – přestřihnout pupeční šňůru. Jenže k tomu potřebují hodně vedení a podpory.

Podle německé dětské psycholožky Melanie Huberman, terapeutky a autorky knihy Puberta, nebo deprese?, může být u teenagerů obtížné rozlišit mezi výkyvy nálady, které jsou prostě součástí dospívání, a začínající depresí. „Mluvte s vaším teenagerem, aniž byste mu dávali pocit, že je s ním něco špatně nebo že má problémy. Buďte podporující a upřímní a udržujte otevřenou komunikaci,“ doporučuje odbornice na dětskou duši.

Pokud došlo ke zhoršení prospěchu ve škole, nebo pokud přestal teenager trávit čas se svými dobrými kamarády, straní se i rodině, je čas zbystřit. Dalším vodítkem, zda se jedná, nebo nejedná „pouze“ o přechodný pubertální splín, je i čas. „Pokud se vaše dítě cítí sklesle po většinu dne po dobu delší než 2 týdny a stahuje se ze sociálních vztahů a aktivit, které ho dříve bavily, může se skutečně jednat o začínající vážný problém,“ upozorňuje americká dětská psycholožka Shana Schuler, která se zaměřuje na dětské úzkosti. Teenager, který je smutný nebo má výkyvy nálady, obvykle stále chodí ven s přáteli nebo se účastní svých oblíbených aktivit. Ten, který trpí depresí, to většinou nedělá.

Strach je důležitou emocí. Chrání člověka před nebezpečím, pokud však trvá dlouho, má to neblahý vliv na mozek i tělo. U dětí a dospívajících o to víc. Dlouhodobá úzkost nebo trvalý poplach nedovolí tělu odpočívat, život vypadá nebezpečný a temný. V takové situaci se může spojit úzkost a deprese dohromady a problém je na světě. Co nejvíc trápí dospívající děti na duši? „Ve své praxi se setkávám nejčastěji s neurotickými obtížemi, úzkostmi nebo fobiemi, strachem z hodnocení, z odsouzení, z toho, že nejsem dost dobrý…,“ popisuje nejčastější formy strachu u dospívajících dětská psycholožka Dita Pavlová.

Terapeutka Melanie Huberman sice radí rodičům, jak těžké období překlenout, ale zdůrazňuje jeden podstatný fakt. „Za největší odborníky na děti považuji jejich rodiče. Jsou to oni, kdo nesou jako hlavní maják v přístavu odpovědnost. Hlavní majáky utvářejí bezpečný přístav, jsou zodpovědné za jeho vybavení a vědí, zda, kdy a jaký další maják je v přístavu potřebný…“

Začíná to telefonem. U dětí pak přichází energeťáky, kratom i nikotin. Jak je chránit před závislostmi?