„Já to s tebou myslím dobře!“ Proč právě tahle věta dospělé dcery tak vytáčí?

Pro začátek jedna špatná zpráva: Vaše dcera vás nechce poslouchat. A teď ta dobrá: Dost možná je to jasná známka, že jste ji vychovala dobře. Odborně se tomu říká separace a jde o důležitý proces, který jednou přijít musel. A každá matka by za něj měla být ráda, i když může být značně bolestivý. „Narušuje totiž dlouholetý zavedený systém, v němž měla matka roli ochránce a autority a dcera pozici té, která se přizpůsobuje,“ vysvětluje terapeutka Ivana Bařinková z platformy Terapie.cz. A dodává, že hlavním důvodem je změna dynamiky moci a narušení rodinné rovnováhy. Tak se radujte, z vaší dcery vyrostla sebevědomá mladá žena!

„Mámu mám moc ráda,“ svěřuje se třicetiletá Bára s tím, že ji opravdu mrzí, že si v poslední době moc nerozumí. „Přijde mi, že se kvůli každé blbosti uráží, pořád slyším, že si mám dát život do pořádku a že to se mnou myslí dobře,“ kroutí hlavou Bára. A dodává, že ona sama je spokojená a žije přesně tak, jak se jí to právě líbí. Má skvělou práci, hodně cestuje a volnější vztah s partnerem jí teď momentálně také vyhovuje. „Jenže nežiju tak, jak by si máma představovala, to je celý ten problém,“ tuší Bára.

Věta: „Jen ti chci poradit,“ zní dceři jako: „Zase mě chceš řídit.“ Čím jste si bližší, tím může být paradoxně spor silnější, přesto neznamená, že by váš vztah byl špatný. Jak ukázala studie 158 rodin s dospělými dětmi ve věku 22–49 let, napětí je v těchto vztazích běžnou součástí fungování. A u matek a dcer bývá navíc často emocionálně intenzivnější – tedy zároveň bližší i konfliktnější než jiné rodičovské vztahy.

Hledat „pravdu“ je zbytečné, raději si mezi sebou ujasněte pár důležitých bodů. Ivana Bařinková doporučuje především tyto.

Přijměte roli poradce, nikoli manažera: Vaše dcera už nepotřebuje, abyste její život řídila, ale může ocenit vaši podporu, když o ni sama požádá. Názory vyjadřujte pouze tehdy, jste-li k tomu vyzvána.

Důvěřujte své výchově: Pokud dcera dělá chyby, je to v pořádku. Věřte, že jste jí dala dostatečný základ, aby své životní lekce zvládla sama.

Najděte si vlastní identitu: Zaměřte se na svůj vlastní život, koníčky, přátele a partnerství. Čím naplněnější život matka má, tím méně je závislá na potvrzení své hodnoty skrze život dcery.

Nastavte hranice s láskou, ale pevně: Nemusíte hned vyhlásit válku. Místo útočného: „Do toho mi nemluv“ zvolte laskavé, ale nekompromisní: „Mám tě ráda a vím, že to myslíš dobře, ale v tomhle se rozhodnu sama.“

Nepodceňujte pocity své matky: Věty jako: „Vážím si všeho, co jsi pro mě udělala“ mohou matku ujistit, že vaše samostatnost neznamená ztrátu lásky.

Přestaňte čekat na schválení: Pokud dospělá dcera stále podvědomě touží po tom, aby jí matka každé rozhodnutí schválila, dává jí tím do rukou moc. Rovnocennost začíná u dcery, která unese fakt, že matka s jejím rozhodnutím nesouhlasí.

Dcera je nezodpovědná matka a ohrožuje moje vnoučata. Řešila jsem to s ní a ona mě teď odmítá. Bojím se, že se neudobříme