Jak na to, aby vás děti konečně poslouchaly? Tady je pět tipů, které fungují bez křiku a zákazů

Zná to každý rodič – opakujete stále dokola jednu větu, zvyšujete hlas, zkoušíte prosby, hrozíte všemožnými tresty a přesto máte pocit, že vaše slova k uším dětí vůbec nedoléhají. Ve chvíli, kdy spěcháte, jste unavení nebo potřebujete něco rychle vyřešit, jsou takové situace náročnou výzvou.

Křik ani výhrůžky obvykle nezabírají a jen vyhrotí konflikt. Pokud chcete dosáhnout nějakého pokroku, stojí za to zamyslet se nad tím, jak s dětmi mluvíte. Právě způsob komunikace totiž rozhoduje o tom, zda vás skutečně začnou vnímat. Existují jednoduché principy, které mohou zafungovat překvapivě rychle. Vyzkoušejte je.

Když chcete cokoli sdělit svému dítěti, nedělejte to ve chvíli, kdy je přilepené k televizi nebo počítačové hře. Nejdřív ho požádejte, ať stopne film nebo si udělá pauzu od online světa a věnuje vám pozornost. Teprve až odkloní zrak od obrazovky a začne vnímat, co se děje kolem, má smysl začít mluvit. Ujistěte se, že vás skutečně poslouchá, a až pak vyslovte sdělení, které by mělo být jasné, věcné a srozumitelné.

I když máte mnohdy pocit, že vás ratolest ignoruje, zpravidla to nedělá schválně a není za tím žádný uvědomělý vzdor. Vždy, když dítěti něco říkáte, požádejte ho, aby zopakovalo nahlas, co slyšelo. Tím si vaši prosbu, příkaz nebo úkol lépe zafixuje. Nejde o žádné zkoušení či kontrolu, ale o snadný způsob, jak si ověřit, že vaše slova skutečně zaznamenalo. Spousta rodičů dobře zná situaci, kdy dítko automaticky odpoví „dobře“ a o chvíli později tvrdí, že o ničem nevědělo.

Dejte dětem zřetelným způsobem najevo, že jim svůj požadavek připomenete jen jednou, a pokud ani poté neposlechnou a nesplní, co se od nich chce, budou se muset vypořádat s následky. Tyto možné následky předem objasněte. Šikovným pomocníkem je také časový limit – na budíku nebo kuchyňské minutce nastavte například tři minuty, po jejichž uplynutí má dítko vypnout televizi, odložit mobil nebo si přestat hrát a splnit zadaný úkol.

Jednou z nejčastějších chyb rodičů je, že na dítě během několika vteřin vychrlí spoustu úkolů najednou. Věta: „Vypni tu televizi, ukliď po sobě talíř, běž nahoru, převlékni se do pyžama a vyčisti si zuby,“ je pro dospělého běžnou sérií pokynů, dítě ale tolik informací najednou nepobere. Dětský mozek je schopný zpracovat a zapamatovat si jeden nebo dva první kroky, zbytek jednoduše vypustí.

Pokud máte v zásobě víc požadavků a úkolů, rozdělte je do několika samostatných dílčích částí. Nejprve dítě upozorněte na první krok a teprve, když jej splní, přidejte další instrukci. Touto taktikou máte vyšší šanci, že se jeho pozornost hned nerozptýlí.

Děti disponují jen velmi omezenou schopností udržet pozornost, a pokud to přeháníte se sáhodlouhým vysvětlováním, rychle „vypnou“. Namísto věty: „Za chvíli půjdeme na hřiště, kde budeš lézt po prolézačkách, tak by sis měl přezout tenisky,“ řekněte raději stručně a jasně: „Obuj si tenisky, jdeme na hřiště.“ Krátké a konkrétní pokyny mají mnohem větší šanci na úspěch.

Děti vás navíc budou mnohem lépe vnímat, když ke slovům připojíte i další komunikační prostředky. Než něco důležitého řeknete, přibližte se k potomkovi, podívejte se mu do očí a jemně se dotkněte jeho ramene nebo paže.

Začíná to telefonem, pak přichází energeťáky i kratom. Jak chránit děti před závislostmi