Víceletá gymnázia: Příčina úpadku základních škol, nebo příležitost pro rozvoj nadaných dětí?

Máte doma páťáka? Pak u vás možná padla otázka, zda jít, nebo nejít na víceletý gympl. A už asi máte jasno – přihlášku bylo třeba podat do 1. března. Je víceleté gymnázium škola, která dá výrazně nadaným dětem možnost vyššího rozvoje, nebo jen selekce, jež má negativní dopad na základní školy a možná i na celou společnost? Stačí pro přijetí hlava otevřená? Jakou funkci v českém vzdělávacím systému tyto školy plní a čím argumentují jejich příznivci a odpůrci?

V ideálním případě nabízí víceleté gymnázium prostor na rozvoj pro opravdu talentované děti se studijními předpoklady. Jenže někdy se zdá, že je toto studium spíš věc prestiže a společenského postavení rodiny – zvlášť v menších městech. A v takovém případě tyto vzdělávací ústavy neplní svou zamýšlenou funkci a jasně demonstrují velký problém českého školství: sociální neprostupnost a nerovný přistup ke vzdělání. Jednoduše řečeno: u českých dětí nehrají hlavní roli jejich studijní předpoklady, ale rodinné zázemí a region, kde vyrůstají. A to už od mateřské školy. Celá naše společnost tak ztrácí talenty! Podívejte se na Mapu vzdělávacího (ne)úspěchu a posuďte sami.

A zdá se, že tuto nešťastnou situaci víceletá gymnázia zhoršují. A proto se v rámci Strategie vzdělávací politiky ČR do roku 2030+ řeší, jak obrovský vliv na základní školy mají – právě v rámci jednotlivých měst a mikroregionů – odchody žáků na víceletá gymnázia. Podle Karla Garguláka si děti, které na základní škole zůstanou, méně věří a i učitelé se na ně mnohdy dívají optikou „ten, co nešel na gymnázium“. A to samozřejmě zhoršuje očekávání i nabízenou kvalitu vzdělávání.

„Má na víc. U nás je ve třídě 27 dětí, učitel se zaměřuje se na ty, kterým to nejde, a náš jedničkář má smůlu…“ To je jen zlomek argumentů, proč rodiče zvažují víceleté gymnázium s tím, že tam se potomkovi dostane větší pozornosti. Ale jen v ideálním případě! Vždy hraje velkou roli složení třídy, studijní předpoklady spolužáků i ochota pedagogů žákům se věnovat. A to nemusí být samozřejmost.

Dagmar Dluhošová říká, že dítě aspirující na víceleté gymnázium má být zvídavé a toužit po poznání. Rodiče by si přes potomky neměli plnit své neuspokojené touhy, naopak se při rozhodování mají zaměřit třeba na to, kolik minut nebo hodin dítěti zabere domácí příprava na výuku. Kdo je studijní typ a kdo je jak systematický, se ukazuje už ve třetí třídě, kdy přibývá učiva. Nicméně děti dozrávají a to, že někdo je, či není na prvním stupni ZŠ premiant, o jeho budoucím životním ani studijním úspěchu příliš nenaznačuje.

Proč trojkaři šéfují jedničkářům?

Často se řeší, že rozdělující je už příprava na přijímací zkoušky. Jen málokterý rodič se rozhodne „riskovat“ a potomkovi nezaplatí drahé přípravné kurzy a doučování. Dětí, které k přijímačkám přijdou, aniž by se během posledních měsíců intenzivně připravovaly (za patřičných finančních nákladů), jsou podle Dagmar Dluhošové sotva procenta, spíš promile. I sem se tedy promítají nerovné podmínky: ne každá rodina má na drahé kurzy, jsou i rodiče, kteří potomky nechtějí podpořit, a takové děti to pak na gymnázia ani nezkoušejí.

Někteří rodiče i odborníci kritizují také samotné přijímačky. Místo aby zevrubně zkoumaly, jaké má či nemá dítě studijní předpoklady a zájmy, prověřují podle nich pouze to, zda se v nákladných přípravných kurzech naučilo řádně vyplňovat testy a řešit vzorové úlohy určitého typu. Jsou to sice důležité dovednosti, ale o výjimečném nadání to nic nevypovídá.

Z výše uvedených důvodů se stále víc množí názory, že víceletá gymnázia představují velký problém a možná by bylo prospěšné je zrušit. Dagmar Dluhošová patří k těm, kteří se domnívají, že by to byla chyba. Nicméně situace úplně v pořádku není. „Když se v roce 1990 zakládala první víceletá gymnázia, byl plán, že na nich bude studovat pět procent populace. Měly tam jít nadané, bystré a šikovné děti, které mají touhu se vzdělávat. Plíživě však těchto škol vzniklo až moc a stát si s nimi neví rady,“ říká. To ale neznamená gymnázia rušit. Národ podle ní potřebuje vzdělané lidi, kteří táhnou třeba pokrok ve vědě. A když se nadaným žákům v základní škole dostatečně nevěnují, měli by mít možnost rozvíjet nadání jinde.

Hlavní přínos vidí Dagmar Dluhošová v tom, že do primy vstupují děti podle stejného klíče, nejsou mezi nimi výkyvy, učitel toho stihne víc, učivo se probírá víc do hloubky a co je velmi podstatné: učení a snaha nejsou terčem posměchu v kolektivu.

Kromě výše zmíněných problémů českého školství existují ještě další argumenty proti víceletým gymnáziím. Podle mnoha odborníků je v páté třídě ještě příliš brzy na to poznat, zda dítě je či není talentované a nadané, a rozhodují tak především ambice rodičů. Další problém spočívá ve srážení dětského (i rodičovského) sebevědomí. Hned v páté třídě se populace rozdělí na ty, „kdo na gympl mají“, a na ty ostatní. A žáci, kteří na základkách z různých důvodů zůstávají, pak mohou být zcela nespravedlivě vnímáni jako „ti horší“, dokonce jako nějaký „odpad“. A mohou se tak jevit nejen sami sobě, ale dokonce i učitelům, rodičům a obecně celé společnosti.

Zároveň se mluví o tom, že děti na víceletá gymnázia utíkají před špatnou úrovní základních škol, a proto pokud se bude systém vzdělávání na základkách zaměřovat i na nadanější a nepojede se jen „na průměr“, nebude tolik rodin hledat jiné cesty. A kdyby se víceletá gymnázia zrušila úplně, ze tříd nezmizí tahouni a rodiče nadaných dětí budou klást na školy vyšší požadavky a nutit je k rozvoji, což prospěje úplně všem.

Není asi řešením víceletá gymnázia zcela zrušit, ale spíš omezit počet dětí, které na ně odcházejí, a vrátit se k původnímu záměru: tedy že tam bude studovat maximálně pět procent populace. Podle Karla Garguláka nastává problém, když je to přes 10 % v okrese, což se v současnosti děje na třetině území! A jsou místa, kde je problém opravdu fatální, například na Vysočině.

Kromě proměny vzdělávací struktury by navíc měly změnou projít i přijímací testy, aby nebyly zvýhodněné děti, kterým rodiče zaplatili doučování. Místo dovednosti typu „umím vyplnit složitě strukturovaný test“ by se měly prověřovat spíš skutečné studijní předpoklady, hluboké zájmy a opravdový všeobecný přehled, tedy to, co se nedožene žádným rychlodoučováním.

Otestujte si, zda máte znalosti jako páťák!