Článek
E17. Písmena na displeji pračky žhnula do tmy v koupelně jako mene tekel. Hrozivý signál, že uvnitř se porouchalo cosi, co je mimo naše chápání, a po otevření dvířek se z jejích dvířek do koupelny vyvalí kalný proud studené vody. Samozřejmě se to muselo stát ve chvíli, kdy jsme se vrátili z dovolené a z prázdnin a koupelnu zaplnila vysoká vrstva špinavého prádla, vlhkých ručníků a bund čpících kouřem táborových ohýnků. Naše pračka má cit pro načasování a smysl pro dramatický oblouk jako hollywoodský scenárista.
S pračkou si člověk pořizuje celý zvěřinec. Někdy jen přede a vrní jako kočka a zpovzdálí vám dodává uspokojivý pocit, že chod domácnosti běží jako na drátkách. Pak ale najednou, snad protože se urazila, že jsme ji nechali v koupelně samotnou a potmě, začne kopat a skákat jako splašený kůň. A jindy se chová jako pažravý labrador, požírá ponožky a z hlubin filtru vyvrhuje věci, které jsme nikdy neviděli: dráty z podprsenek, mince z cizích zemí, zčernalé kaštany, sponku do vlasů starší dcery, která už půl roku žije v Irsku. Vše samozřejmě obalené páchnoucím slizem.
Děje, které se odehrávají uvnitř, jsou stejně tajemné a nepředvídatelné jako její chování navenek. Někdy si poradí se vším, včetně zdánlivě nevypratelných skvrn, jindy, snad jako by se snažila nám udělat radost, vyzdobí celou várku černého oblečení bílými hvězdičkami, ve kterých jen zkušené oko rozezná žmolky papírového kapesníku, zapomenutého v kapse.
Snažím se na ni jít citlivě, abych si to s ní nerozházela. Krmím ji těmi nejlepšími eko přípravky, naplňuji jen střídmě, konejšivě s ní rozmlouvám, dobře si vědoma její nenahraditelnosti. Jenže co je to platné, když potom přijde mladší dcera a pokusí se vyprat celý obsah svého prázdninového batohu plus veškeré povlečení najednou. A pračka si řekne, tak dost, všechno má svoje meze, zasekne se uprostřed cyklu a rozsvítí jeden ze svých zlověstných chybových signálů, ke kterým příručka říká jenom „kontaktujte technika“.
Pak tedy nadejde čas zavolat psychoterapeuta, který jí rozumí líp než my, zaříkávače, který se dokáže naladit na její vibrace, tedy opraváře. Byl u nás už tolikrát, že by se zajisté vyplatilo už před nějakým časem koupit pračku novou. Ale to se mi ještě nechce. Ne, nemám srdce poslat tu vrtošivou, svéhlavou, originální osobnost do věčných lovišť. Raději to s ní ještě nějaký čas vydržím. Nebo spíš doufám, že to vydrží ona s námi.
