Článek
Mluví se o tom už roky a covidová pandemie to jen zhoršila. Počty dětí s nadváhou a obezitou rostou a odborníci bijí na poplach. Roste generace, která svůj produktivní věk možná stráví spíš v čekárnách u lékaře než skutečným životem.
Jde samozřejmě o stravu, ale také o nedostatek pohybu. Jak málo se české děti hýbou a že třeba mezi teenagery je situace vyloženě alarmující, ukázal i nedávný průzkum společnosti Ipsos pro Czech Cycling Academy (projekt zaměřený na rozvoj mládežnické cyklistiky).
Takhle by to mělo být
Podle doporučení Světové zdravotnické organizace (WHO) by se děti a dospívající mládež měly věnovat pohybu alespoň sedm hodin (420 minut) týdně, což znamená minimálně hodinu denně.
Myšlen je tím pohyb se střední či vysokou intenzitou, což znamená opravdu sport, běhání venku, rychlou chůzi a podobně. Rozhodně ne pomalou chůzi, kterou se dítě ráno plouží do školy pár metrů od zastávky autobusu nebo od parkoviště, kde ho vysadil rodič.
Odečtete-li od toho dvě 45minutové vyučovací hodiny tělesné výchovy, které mají děti na prvním i druhém stupni základních škol povinné, zbývá minimálně dalších 5,5 hodiny, kdy by měly sportovat ve svém volném čase.
Čísla, která děsí
To se bohužel ve většině případů neděje ani náznakem. Podle průzkumu Czech Cycling Academy splňuje doporučení WHO jen jedno dítě ( ve věku od 3 do 18 let) ze čtyř. A mezi teenagery je to s pohybem ještě horší. Výrazný pokles pohybu nastává zejména u starších dětí ve věku 15 až 18 let, kdy se 82 procent z nich nevěnuje alespoň sedmi hodinám pohybu týdně.
V kombinaci s nezdravou stravou, přemírou cukru v podobě různých sladkostí a limonád, tučných jídel, fast foodu a podobně je výsledkem děsivě se zvyšující počet dětí s nadváhou. Odborníci mluví o tom, že podle dat z roku 2021 žije v Česku víc než 16 % dětí s obezitou, nadváhou pak trpí skoro deset procent dětí.
A utěšovat se tím, že z toho děti vyrostou, je bláhovost. „Víme, že ze 70–80 procent obézních dětí vyrostou obézní dospělí. Z těch 70–80 procent pak vyrůstají dospělí, kteří mají ve třiceti první mrtvici nebo infarkt. Když je dítě obézní, čeká ho celoživotní perspektiva s kily navíc a se všemi problémy a riziky, které to přináší. S diabetem, s vysokým tlakem, s poruchami krevních tuků. To jsou všechno věci, které vedou k bypassům, trvalé medikaci, k životu se spoustou omezení, k invalidním důchodům,“ říká v rozhovoru na toto téma pediatr a dětský kardiolog Bohuslav Procházka.
Ze 70–80 procent obézních dětí vyrostou obézní dospělíFoto: Pixel-Shot, Shutterstock.com
Proč se nehýbou?
Důvodů, proč se dnešní děti hýbou méně než jste se třeba v jejich věku hýbali vy, je několik.
- Jednodušší život – síť hromadné dopravy houstne, minimálně jedno auto má leckterá rodina, kamkoli se dostat je dnes hračka, ke které vlastní nohy jen málokdy potřebujete.
- Moderní technologie - běhání na hřišti za míčem a lítání s kamarády po venku jen těžko konkuruje sociálním sítím, počítačovým hrám, streamovacím platformám a podobně.
- Puberta - V době puberty se pak navíc přestává hýbat i řada dětí, které do té doby třeba sportovaly. Zčásti končí třeba kvůli přechodu na střední školu, dojíždění a náročnějšímu učivu. Svůj podíl mají ale i změny zálib, přichází první lásky, první milostné zkušenosti a to jde leckdy fotbalový zápas prostě stranou.
Co s tím?
Začít od mala a jít jim příkladem. Je to vlastně ta nejjednodušší věc, kterou může udělat každý rodič. Děti jsou totiž z velké části zrcadlem nás samých. Takže dítě, které od plenek vidí rodiče, kteří všude jezdí autem a veškerý volný čas tráví před televizí, u počítače či s mobilem v ruce, bude jen těžko jiné.
Když si s ním ale půjdete zakopat na hřiště, o víkendu vyrazíte na kolo, v zimě vytáhnete běžky a místo nové televize si na zahradu pořídíte pingpongový stůl, bude pro něj od mala pohyb běžnou součástí života. A když se dítko do nějakého sportu zamiluje, nebo bude chtít zkusit něco nového, podpořte ho.
