Je myslet sama na sebe zločin? Ani náhodou. Zdravý egoismus vám může zachránit psychické zdraví

Nejprve máte být poslušnou dcerou, později pečující mámou, loajální partnerkou a nakonec ideální zaměstnankyní, která „bude vděčná“ i za to, že může pracovat z domova, když dítě onemocní. A tak se pomalu a nenápadně naučíte dávat ostatní na první místo – i když vás to stojí zdraví, čas i energii. Jenže zdravý egoismus není sobectví. Je to způsob, jak o sebe pečovat, aniž byste sklouzli do nebezpečného narcismu nebo bezohlednosti. A je to dovednost, která se dá naučit.

Možná má i pro vás pojem egoismus negativní konotaci. Představíte si někoho, kdo se stará jen o sebe a zbytek světa pro něj neexistuje. A naopak altruistu vnímáte jako „svatou oběť“, která se rozdá, jen aby byli druzí šťastní – někdy i na vlastní úkor. Jde ale vlastně také o druh sobectví – mají nezvladatelnou touhu druhým pomáhat, a to je činí šťastnými (když je někdo označí za „Matku Terezu,“ tetelí se blahem). Oba extrémy jsou v dlouhodobém horizontu nezdravé.

Z výsledků studie z roku 2020, publikované v časopise Frontiers in Psychology, vyplynulo, že extrémní nezištnost, známá jako „patologický altruismus“, může mít škodlivé důsledky. K tomu dochází, když se touha pomáhat druhým stává tak nadměrnou, že vede k sebeobětování. „Ne všechno sobectví je nutně špatné a ne všechen altruismus je nutně dobrý,“ vysvětlují vědci.

Abyste byli v životě šťastní, potřebujete najít rovnováhu. Vybudovat si dostatečné sebevědomí na to, abyste dokázali říct „ne“, mysleli sami na sebe a současně zůstali dostatečně empatičtí k potřebám druhých. Pokud totiž dlouhodobě ignorujete vlastní potřeby, nakonec se vyčerpáte a začnete – vědomě či nevědomě – očekávat, že vás někdo „zachrání“. Jenže na to se spoléhat nedá. Koučka Hana Adamíková ve své knize Uzdravte své sebevědomí radí: „Buďte ochotni udělat změnu. Často jí předchází silná životní zkušenost – rozchod, zdravotní problém nebo výpověď z práce.“ A má pravdu. Teprve když si přiznáte, že nejste nevyčerpatelná studna, můžete začít žít jinak.

Nejde o to být sobečtí – to nikdy nedopadá dobře. Nestavit sami sebe na první místo je ale stejně tak špatné. Když nebudete ostatním říkat, co chcete nebo potřebujete, dost možná toho nikdy nedosáhnete. To může vést k frustraci. Zdravý egoismus je cesta - když postavíte své potřeby aspoň na stejnou úroveň jako potřeby druhých, začne se dít několik věcí:

Lidé budou věřit tomu, že jim pomáháte proto, že chcete – ne proto, že doufáte ve vděk.

Zdravá sebeláska nevzniká lusknutím prstů. Chce čas, trpělivost a hlavně laskavost sami k sobě. Začněte pozvolna a neklaďte na sebe přílišné nároky. „Nejdřív je potřeba podpořit vaši sebehodnotu. Vezměte si proto tužku a papír a napište si alespoň 10 věcí, kterých si na sobě vážíte. Číslo 10 je minimum, protože neumíte-li ocenit sami sebe, nebude vás oceňovat ani okolí,“ tvrdí odbornice. Svou snahu ale nevzdávejte a postupně přidávejte další malé kroky – třeba odmítnutý úkol, když nestíháte, nebo večer jen pro sebe.

Mentální zátěž žen? Myslet na všechny a všechno je práce, která není vidět