Jste víc pečovatelka, nebo partnerka? Mnohé ženy si role pletou a pak se diví, že láska je fuč!

Milenka, manželka a co ještě? Pečovatelka, samozřejmě! Muži mají přece rádi, když se o ně někdo stará. Nebo je to celé úplně jinak? Možná vás zajímá, proč někteří přímo nesnáší, když se z manželky stane druhá matka, která jim plánuje, co mají jíst, kdy jít spát a co si obléct na důležitou schůzku s klientem. „Copak jsem malej harant?“ rozčilují se. „No, chováš se tak,“ zní nejčastější odpověď.

„Musím být užitečná!“ Také tuhle mantru zakódovali do vaší DNA? Ničí vztahy i vás samotnou. Jak? „Zasahuje mnohem hlouběji, přímo do lidské hodnoty. Potkávám to u velkého počtu lidí, velmi často žen, často vzdělaných, pracujících na odpovědných pozicích, kteří mají rodinu a děti. Je to jako by musely neustále obhajovat svou hodnotu čím dál větším výkonem a dokonalostí,“ říká terapeutka Olga Šerá z portálu Terapie.cz.

Psychoterapeutka Petra Taye z platformy Hedepy sestavila 7 bodů, podle kterých poznáte, že nadbytek pečovatelství je i váš problém. Neznamená to automaticky, že váš vztah je špatný. Spíš stojí za to podívat se na něj i z jiné strany. Často si podobnou roli přinášíme už z původní rodiny – například jsme se naučili, že lásku a přijetí získáváme tím, že se staráme o ostatní. A je dobré si to uvědomit.

Hlídáte termíny, zařizujete praktické věci, připomínáte povinnosti, plánujete a přemýšlíte dopředu za oba. Partner možná některé věci zvládnout umí, ale postupně si zvykne, že je převezmete vy.

Když je partner nespokojený, automaticky přemýšlíte, co můžete udělat, aby mu bylo lépe. Snažíte se předcházet jeho špatné náladě, uklidňujete konflikty, nebo si své potřeby raději necháte pro sebe, abyste ho nerozrušila. Podpora je ve vztahu důležitá, ale každý dospělý člověk nese základní odpovědnost za své emoce sám.

Přizpůsobujete svůj čas, plány i energii tomu, co potřebuje partner, a postupně přestáváte vnímat, co potřebujete vy sama. Typická může být věta: „Hlavně aby byl on v pohodě.“

Vysvětlujete sobě i okolí, proč něco nemohl udělat, proč se zachoval určitým způsobem nebo proč od něj vlastně nemůžete chtít víc. Péče se pak může nenápadně změnit v přebírání odpovědnosti za druhého.

Připomínáte mu, co má udělat. Kontrolujete, jestli to udělal, radíte mu, jak by měl řešit práci, zdraví nebo vztahy. Časem se může stát, že jeden z vás začne být v roli rodiče a druhý v roli dítěte. A v takové dynamice často postupně mizí přitažlivost i sexualita.

Máte problém odjet sama, odpočívat nebo říct ne, protože máte pocit, že ho opouštíte nebo selháváte. To může být důležitý signál, že vaše hodnota ve vztahu začala být příliš spojená s tím, nakolik jste pro druhého potřebná.

Nemusíme ve vztahu neustále dávat přesně padesát na padesát. Někdy jeden potřebuje mnohem více péče než druhý. Z dlouhodobého hlediska bychom ale měli zažívat určitou vzájemnost. A pokud chybí, je to vždy špatný signál.

Už spolu vůbec nespíme! Můžu za to já, nebo on? Hledání viníka vám nepomůže, říká odborník