Článek
„Kdyby byl jiný, byla bych šťastná!“ Také jste si tuhle větu v poslední době někdy v duchu řekla? Možná není dost romantický, aktivní, nebo vás prostě jen neposlouchá. Jenže buďme fér: kde končí jeho odpovědnost za vaši životní spokojenost a začíná ta vaše? Kvalita vztahu ji bezpochyby ovlivňuje, zároveň ale není namístě očekávat, že druhý člověk zaplní všechna vaše prázdná místa.
Někdy skutečně žijeme vedle partnera, který nám dlouhodobě bere energii. Jindy od něj ale chceme něco, co nám ani nemůže dát – za své rozpoložení a pocit životní spokojenosti je především zodpovědný každý sám. Možná tedy nejde o otázku: „Může za mou nespokojenost partner?“ ale o dvě úplně jiné otázky: „Co v našem vztahu opravdu nefunguje?“ a „Co od partnera vlastně očekávám?“
Signály nespokojenosti
Mezi ty typické patří potřeba neustálého ujišťování, že je partner dost milující, věrný a plný obdivu k vám. A ruku v ruce s tím jdou nejčastěji nepřiměřeně silné emoční reakce na drobnosti – opožděnou odpověď na zprávu, určitý tón hlasu, nevinnou poznámku. „Přichází také neschopnost se uvolnit a vztah si užívat, chronický pocit, že ‚něco nesedí‘, nebo opakované testování partnera, ať už vědomé, či nevědomé,“ vysvětluje psycholog Pavel Pařízek z Terapie.cz. A dodává, že lidé pak často reagují stažením se nebo chladem, jako by si potřebovali obnovit bezpečnou vzdálenost. Což druhého partnera upřímně mate a nechápe, co se děje.
Proč nejsem šťastná? Někdy od partnera očekáme víc, než může jeden člověk vůbec zvládnout…Foto: PeopleImages.com - Yuri A, Shutterstock.com
Copak mi nerozumíš?
„U nás to začalo asi po třech letech, co jsme byli spolu,“ svěřuje se dvaačtyřicetiletá Pavla se svým příběhem. „Začaly mi vadit úplné blbosti, nad kterými se dřív vůbec nepřemýšlela,“ říká s tím, že nějak podvědomě svoji nespokojenost přičítala partnerovi. Vracel se prý tenkrát pozdě z práce, až ho začala podezírat z nevěry. Vysvětlení, že dokončují důležitý projekt, který rozhodne o celém směrování jeho firmy, jí nikterak neuspokojilo. Krize se táhla několik týdnů, až ji dohnala k psycholožce. Teprve tam Pavla pochopila, že její podrážděnost a pocity marnosti plynou z úplně jiné příčiny – z touhy otěhotnět. Práce už jí moc nebavila, jen si to nějak nedokázala přiznat. „Strašně se nám oběma ulevilo, když jsme si o tom konečně promluvili,“ vzpomíná dnes šťastná maminka desetiletých dvojčat.
Proč nejsem šťastná?
Psychologové připomínají, že na naši spokojenost má vztah velký vliv, ale nefunguje to jen jedním směrem. Když se cítíme dobře sami se sebou a jsme spokojení se svým životem, pravděpodobněji se nám daří i ve vztazích. Jedna ze studií například zjistila, že lidé, kteří byli spokojenější už před svatbou, měli větší šanci, že do manželství vůbec vstoupí. Jinými slovy, partner sice může k našemu štěstí výrazně přispět, ale nemůže být jeho jediným zdrojem. To, jak se cítíme, si totiž z velké části neseme do vztahu už sami.
Položte si 5 zásadních otázek
1. Jsem nespokojená kvůli partnerovi, nebo je za tím víc? Pokud vás dlouhodobě nebaví ani práce, přátelé nebo trávení volného času, nemusí být zdrojem nespokojenosti jen partner.
2. Co mi na partnerovi konkrétně vadí? Je rozdíl mezi tím, že není dost romantický, a tím, že vás dlouhodobě ignoruje, shazuje nebo nerespektuje.
3. Ví partner, co od něj potřebuji? Někdy čekáme, že člověk, který nás miluje, naše potřeby automaticky pozná. Bohužel ani ten nejlepší partner neumí číst myšlenky.
4. Kdyby se partner vůbec nezměnil, chtěla bych s ním žít i za pět let? Nezamýšlejte se nad tím, jaký by mohl být, ale nad tím, jaký skutečně je. Dokázala byste jeho současnou podobu přijmout i do budoucna?
5. Co můžu pro svou spokojenost udělat sama? Partner může být důležitým zdrojem radosti, ale nemůže být jejím jediným zdrojem. Některé věci, které nám v životě chybí, si můžeme dopřát samy.
