Hlavní obsah

Svoboda není zadarmo aneb Nejhorší diktátoři světa

Foto: Profimedia.cz
17. 11. 2021

Dnes je 17. listopad, Den boje za svobodu a demokracii. Tedy za hodnoty, které už bere mladá generace pomalu jako samozřejmost. O to důležitější je připomínat si, že je můžeme také lehce ztratit. Diktátorů, kteří vraždili a zotročovali lidi, bylo a je na světě vždycky dost. Připomeňme si 7 nejznámějších masových vrahů v politice.

Článek

Fakt, že můžeme svobodně volit a vyjadřovat své názory, bez ohledu na to, jakou barvu má naše pleť, v co věříme, jakou máme národnost nebo s kým politicky sympatizujeme, není samozřejmost. Mnozí lidé po celém světě položili za svobodu své životy. My si jejich památku připomínáme každoročně 17. listopadu, v Den boje za svobodu a demokracii. Je to den, kdy v roce 1939 nacisté zavřeli české vysoké školy a devět vysokoškoláků popravili. Je to také den, kdy byly v roce 1989 komunisty násilně potlačeny studentské demonstrace, a odstartovala tak sametová revoluce.

Tohle je sedm nejhorších diktátorů světa. Sedm zastánců totalitního režimu, tedy opaku demokracie.

1. Mao Ce-tung (†82)

Čínský diktátor Mao Ce-tung byl od roku 1935 byl tajemníkem a později se stal předsedou Komunistické strany Číny. V roce 1949 stanul ve vedení celé země a setrval až do své smrti v roce 1976, oficiální titul zněl Velký kormidelník. Jeho vize byla jasná. Toužil industrializovat Čínu a dostat ji mezi světové velmoci. Svůj plán nazval Velký skok vpřed a zemědělci a rolníci museli místo své práce tavit železnou rudu v provizorních pecích. Měli předepsané šibeniční kvóty. Ze strachu, že je nesplní, tavili i své zemědělské náčiní či domácí nářadí. Výsledkem byl totální hladomor, během nějž zemřelo odhadem 10 až 30 milionů Číňanů. Tuhle katastrofu se pak Mao Ce-tung pokusil napravit takzvanou Kulturní revolucí. Během ní ale připravily jeho Rudé gardy o život další miliony lidí.

Foto: Profimedia.cz

Mao Ce-tung má na svědomí miliony lidských životů, přesto je v Číně stále opěvován

2. Kim Čong-il (†69 či 70)

Severní Korea je proslulá tím, že na cokoli, co se týká jí a jejích představitelů, uvalila informační embargo. Jasno tedy není ani v datu narození bývalého vůdce Kim Čong-ila. Jeho diktatura a vláda (1994 až 2011, kdy zemřel) stála život miliony lidí. Pracovní lágry, do kterých zavíral své odpůrce a v nichž pak žili v nelidských podmínkách, veřejné popravy těch, kdo se mu znelíbili, a lid trpící bídou a hladem, to vše si může Kim Čong-il přičíst na vrub. Skromné odhady mluví o konečném účtu ve výši tří milionů zmařených lidských životů. V jeho práci teď pokračuje jeho syn Kim Čong-un (37).

Foto: Profimedia.cz

Život severokorejského vůdce Kim Čong-ila byl a zůstává obestřen spoustou nejasností a tajemství

3. Pol Pot (†72)

Vůdce Rudých Khmerů a posléze premiér Kambodže byl posedlý představou, že všichni musí mít všeho stejně a že základem je zemědělství, za použití jen základních nástrojů. Rozhodl se veškerý kambodžský lid vystěhovat z měst na vesnice, zrušil peníze, zakázal obchod. Lidé chodili ve stejnokrojích, manželské páry byly určovány režimem a dvojice se směly scházet jen v určených termínech a za účelem rozmnožování. Děti jim režim hned po narození odebíral na převýchovu. K tomu Pol Pot systematicky likvidoval vzdělance a intelektuály. Popraveni jste během jeho vlády v letech 1975 až 1979 mohli být i jen za to, že nosíte brýle. Odhadovaný počet obětí čítá 3 miliony (celkový počet obyvatelstva Kambodže byl tehdy 7 milionů).

Foto: Profimedia.cz

Pol Pot byl oddaný komunistické myšlence společného vlastnictví

4. Slobodan Milošević (†64)

Svět mu dal přezdívku balkánský řezník. Stal se synonymem pro etnické čistky, které zachvátily v 90. letech Jugoslávii. Jako srbský prezident (stal se jím v roce 1991) se pasoval do role ochránce všech Srbů a rozhodl se sjednotit všechny oblasti, kde žili. Části Jugoslávie, kde se Srbové téměř nevyskytovali (například Slovinsko), se tak vcelku snadno osamostatnily, kdežto tam, kde byli (například v Bosně), se válčilo. A přestože Milošević minimálně věděl (ale existují i svědectví, že se to dělo na jeho příkaz), že v rámci etnických čistek a masakrů umírají tisíce civilistů, nic proti tomu nedělal. Nechal unášet opoziční politiky, vraždil své odpůrce a přihlížel genocidě. Nakonec stanul před Mezinárodním trestním tribunálem v Haagu. Trestu se však nedočkal, v roce 2006 zemřel ve své cele na infarkt.

Foto: Profimedia.cz

Srbský a poté jugoslávský prezident Milošević stanul za svá zvěrstva před Mezinárodním trestním tribunálem v Haagu

5. Fidel Castro (†90)

Castro, muž, který na Kubě od roku 1959 až do své smrti v roce 2006 pod záštitou budování socialistického státu tvrdě potlačoval lidská práva a demokracii.

Kubánci z něj byli zpočátku nadšení, koneckonců zavedl bezplatnou lékařskou péči a formou vzdělávání zvyšoval gramotnost obyvatelstva, ale jeho potlačování lidských práv už později nešlo přehlížet. Cenzura tisku, pronásledování opozičních politiků, věznění odpůrců, zákaz emigrace, to je jen výčet z Castrova portfolia. Statisícům Kubánců se za jeho vlády podařilo uprchnout do zahraničí, ale hodně jich také utonulo, když na vorech a vratkých loďkách zkoušeli doplout z Kuby na Floridu.

CIA se ho snažili sesadit během invaze v Zátoce sviní v roce 1961, ovšem vylámali na něm zuby. Celá akce měla za následek to, že se Kuba o to více sblížila se Sovětským svazem.

Foto: Profimedia.cz

Revolucionář, diktátor a kubánský prezident Fidel Castro

6. Josif Vissarionovič Stalin (†74)

Z kluka, jehož věčně opilý otec mlátil a který na přání maminky studoval církevní školu, se stal jeden z největších diktátorů světa a jedna z tváří druhé světové války. To je hodně ve zkratce příběh největšího ruského diktátora Josifa Vissarionoviče Stalina, kterého víc než polovina dnešních Rusů považuje stále za velkého vůdce.

V rámci kolektivizace zemědělství poslal miliony rolníků (kulaků) na Sibiř a do Střední Asie, násilně je vyvražďoval a rozpoutal hladomor, který neměl v historii lidstva obdoby. Hlady umíraly v letech 1929 až 1933 především na Ukrajině tisíce lidí denně. Zubožení lidé se uchylovali ke kanibalismu, matky přemýšlely, kterému ze svých dětí dát poslední sousto jídla, protože má větší šance na přežití.

Následná válka pak samozřejmě situaci nezlepšila, ba naopak. K tomu přičtěte systematickou likvidaci veškerých politických odpůrců (hlavně ve 30. letech známé pod názvem Velká čistka) a výsledek je až 27 milionů mrtvých (nejoptimističtější odhady mluví o deseti milionech obětí). Ale některé odhady mluví dokonce o tom, že za 24 let Stalinovy vlády přišlo o život přes 42 milionů lidí.

Foto: Profimedia.cz

Politické čistky a hladomor, kdy nebyl výjimkou ani kanibalismus, to byla Stalinova vláda

7. Adolf Hitler (†56)

Zoufale toužil být velkým umělcem. Pro nedostatek talentu ale nebyl přijat na uměleckou školu a nějaký čas se protloukal životem, jak to šlo. V roce 1919 vstoupil do bezvýznamné nacistické strany a nakonec se z něj stal muž, který svou rétorikou strhl davy a rozpoutal druhou světovou válku. Jméno Adolf Hitler je v podstatě synonymem pro genocidu, koncentrační tábory, plynové komory, holocaust a další zvěrstva. Jeho vidina rasově čistého světa plného blonďatých modrookých árijců, kteří jsou nadřazeni všem ostatním, stála podle nejskromnějších odhadů život 15 milionů lidí, někteří odborníci mluví ale až o 70 milionech.

Foto: Profimedia.cz

Adolf Hitler je dodnes ztělesněním zla

Demokracie není automatická, někdy je za ni potřebovat bojovat. Dělali to i mnozí Češi a Češky. Jsou to osudy, ze kterých mrazí: Tyhle Češky patří k nejstatečnějším v naší historii!

ynezorPumanzeSaNyknalC

Reklama

Sdílejte článek