Hlavní obsah

Tohle se vám vymstí! 5 vět, které nikdy neříkejte svým dětem

Foto: VGstockstudio, Shutterstock.com

Mateřství je jako jízda na horské dráze – je to zábava, chvílemi děs, dobrodružství, prudké stoupání a ještě prudší klesání, emoce na houpačce. A pochopitelně je to prudce návykové. Jestli chcete přežít ve zdraví psychickém a fyzickém a na stará kolena se nechat hýčkat potomky a potomky potomků, je potřeba se některých věcí vyvarovat.

Článek

Když se pokusíte mentálně přenést zpět do svého vlastního dětství a dospívání, jistě se vám vybaví věty, které jste nenáviděla. Obvykle padají z úst babiček a různých tetiček, ale to se přežít dá. Přece jenom jejich účast ve vašem životě nebývá na denním pořádku. Ovšem pak existují hlášky rodičovské, které dokážou dítě a ještě více puberťáka vytočit doběla.

A pak za pár let, už jako matka, najednou slyšíte, jak tyhle super prudicí slova lezou z vašich úst. Některým se dá zasmát, jiná ale mohou vytvořit ze vztahu s vaším dítětem doživotní minové pole. Které věty byste si měli absolutně zakázat?

Podívej se na Karla

Váš potomek má určitě kolísavé výkony v ledasčem. Ve škole, ve sportu, rozhodně ve snaze udržovat svůj pokoj v čistotě a pořádku. A když vám dojdou motivační proslovy třeba na téma, proč je potřeba nenosit domů čtyřky, přijde srovnávání: „Podívej na sousedovic Karla! Závodně hraje fotbal a ještě má pořád vyznamenání. Z něj si vezmi příklad!“

Asi i vy sama v koutku duše víte, že tento způsob zlepšení nepřinese. Výsledkem bude, že se Karel dostane na pomyslný seznam nežádoucích kamarádů, ale o co hůř, vaše dítě může propadnout dojmu, že Karel by vám byl doma milejší. A vězte, že není dobré vyrůstat s přesvědčením, že jste pro své rodiče zklamáním.

Foto: Africa Studio , Shutterstock.com

I když na to pubertální děti nevypadají, tak cítí a vnímají vše, co jim rodiče říkají

Dokud tě živím 

Do osmnácti let minimálně, u studentů ještě déle, je vaše zákonná povinnost se o potomka starat po všech stránkách. A ano, pořád by mělo platit, že děti mají ctít otce svého i matku svou a že, aby spolu lidi mohli žít, musejí dodržovat nějaká pravidla. Rozhodně je taky častý jev, že puberťák tu a tam přijde s nápadem, který je v lepším případě praštěný, v horším i nebezpečný. Zapomeňte ale na větu: „Dokud tě živíme, tak prostě budeš dělat to, co chceme my!“ Tohle je nefér, přehnané, je to manipulativní, autoritářské a může to vést k zatvrzení.

Koneckonců rozhodnutí mít dítě bylo vaše, věděli jste, co všechno se s tím pojí, a nemohli jste čekat ze strany potomka perfektní služby. On totiž není námezdní síla, a to ani emočně. Když podobné věty budete opakovat dostatečně často, může se vám stát, že se dítě upne na osmnácté narozeniny, vykašle se na školu a půjde raději dělat nočního vrátného, jen aby získalo vytouženou svobodu. Podobně funguje i věta „Tak si táhni!“, protože to může skončit tak, že vás za to slovo opravdu vezme a odtáhne. Definitivně.

Z tebe nikdy nic nebude

Pokud do vás v práci šéf pořád vrtá, s ničím není spokojený, dává vám najevo, že jste nula v trávě, tak je to bossing, pracovní šikana, která může vyústit v ošklivé psychické a potažmo i zdravotní problémy. Bohužel někteří rodiče podobnou metodu uplatňují na své děti. „Jsi blbý! Nikdy to nezvládneš! Nic z tebe nebude! To ani nezkoušej, znáš se!“

Jestli je vaším cílem vychovat uzlíček nervů, který se bude z vašich rodičovských zásahů vzpamatovávat zbytek života, jste na správné cestě. Máte-li ambice vychovat z něj zdravě sebevědomého jedince, musíte mu být oporou. Není nutné chválit pořád a za vše a nikdy za nic nekritizovat, ale kritika by měla být věcná a pochvaly by měly převažovat. Metoda cukru a biče platí jenom tehdy, když je cukru podstatně víc než pomyslného verbálního biče.

Nenávidím tě

Takový rozjetý puberťák dokáže několika prostými větami, trhnutím ramenem a příslušným výrazem v obličeji rozžhavit svoje rodiče doruda. Umí vám vmést do tváře to, o čem ví, že vás nejvíc zasáhne. Vyčte vám kdeco. Ublíží vám, raní vás. Ale jím zmítají hormony a neví, co se sebou. Vy byste měli umět zůstat aspoň trochu nad věcí. To, že vám občas ujede něco nepěkného, je pochopitelné, ale nikdy, vážně nikdy, ani v nejhorší chvíli nevyslovte „Nenávidím tě!“ nebo „Bylo by lepší, kdybych tě neměla!“.

To jsou věty, které se strašně špatně berou zpět. Mateřství prostě občas bolí, ale jestli nechcete na stará kolena osamělá trpět nenávistí, kterou cítí vaše dítě k vám, radši ve chvíli, kdy se vám tohle dere na jazyk, odejděte a vydýchejte to.

Tak si vyber

Celý život je volba. Ty nejtěžší volby se týkají vztahů. A to nejhorší, co jako matka můžete v tomto ohledu udělat, je postavit dítě před nutnost vybrat si někoho. Tedy klasická rozvodová situace: „Vyber si, koho máš radši!“ To si zakažte, i když budoucí expartner je ve vašich očích ztělesněné zlo. Nepodsouvejte dítěti ani svoje úvahy o morálním profilu otce, o jeho výběru nové partnerky, o jeho matce, otci, sestře… Na všechny tyto věci si dítě, jakkoliv velké, musí udělat názor samo. Výsostným zájmem vaším i druhého rodiče má být to, aby dítě i tuto těžkou situaci přežilo s co nejmenšími zásahy do svého života.

A „Sophiina volba“ by vám neměla padnout na jazyk ani později, když si váš syn nebo dcera přivedou svého partnera. Není to vaše konkurence, je to úplně jiný vztah. Nemůžete soupeřit v tom, kdo ho má raději, víc se mu obětoval. To je cesta do pekel, která může ošklivě zatřást s celou rodinou. A vám, přestože žijete v dojmu, že vaše dítě je maminčin mazánek, se může klidně přihodit, že si, když k tomu bude dotlačeno, vybere tu druhou nebo druhého. Vážně byste chtěla tohle riskovat?

A na jaké věty jste nejvíc alergičtí vy?

ynezorPumanzeSaNyknalC

Reklama