Umíme si uklidit boty?

V čem děláme největší chybu? Botníky v předsíni slouží hlavně k ukládání sezonní obuvi, kterou nenosíme, a zabírají místo těm, co právě potřebujeme. Přitom zimní boty v létě a letní v zimě mohou být uklizené v komorách, ve vestavěných skříních a v nejhorším případě pro ně najdeme místo třeba pod postelí. Botníky za dveřmi se tím uvolní.

Prvním krokem, jak donutit rodinu k uklízení obuvi, je správné umístění botníku. Ten je dobré dát hned za dveře. Většina lidí se zouvá právě tam, a pokud nemá skříň na jejich uklizení po ruce, nechá je často ležet na zemi. Pokud umístíme botník na druhou stranu předsíně, může se také stát, že se někteří budou zouvat až u nich. A pošlapou při tom celou podlahu.

Vymlouvat se na málo místa za dveřmi, není vždy na místě. Na trhu jsou totiž botníky s hloubkou menší než dvacet centimetrů. Boty se v nich skladují v koších umístěných našikmo či svisle. Podobný systém lze najít i u hlubších skříněk, je to totiž praktické. Obuv odtud nejen nevypadává, ale člověk také získá lepší přehled bez jakéhokoli shýbání či lezení po kolenou.

Pokud přece jen volíme botníky s klasickými policemi, je dobré si změřit na délku ty největší boty v domácnosti a podle toho zvolit hloubku skříňky.

Velikost botníku bývá většinou kompromisem mezi počtem párů bot a volným místem. Pokud nebojujeme s místem, je dobré kupovat skříňky široké minimálně devadesát centimetrů. A také je dobré si nejprve změřit, kolik místa zabere jeden pár do šířky. Vyhneme se tak situaci, kdy na polici dáme dva páry a jednou samotnou botu. Při ranním spěchu v domácnosti to není moc praktické.

V některých rodinách botníky nahrazují lavice, pod které se boty uklízejí. Je to praktické a levné. Ovšem pozor, pokud nad lavicí zároveň věšíme kabáty a třeba i deštníky, stačí jeden deštivý den a jedna návštěva, která si sem pověsí promáčený svršek a v horším případě i deštník a voda bude skapávat přímo do bot!

Pokud si projdeme několik obchodů s nábytkem, zjistíme, že botníky se vyrábějí v desítkách variant a z různých materiálů.

Buďte ale obezřetní u poměrně levných plastových výrobků. Sice se snadno udržují, ale velmi často nemají zajištěné dostatečné odvětrávání. A boty potřebují dýchat a větrat! Tento problém částečně odpadá u dřevěných botníků, neboť tento materiál dýchá a pracuje. Ale ani tady nejsou průduchy zbytečností.

U botníků z přírodních materiálů je však důležité dbát na základní pravidlo, které patří pro ukládání obuvi. Totiž že boty musejí být vždy čisté, hlavně jejich svrchní část, a suché. Dlouhodobá vlhkost dřevu a podobným materiálům nesvědčí. To může začít hnít, plesnivět a může být nenávratně zničeno. Podobně trpí a ničí se i boty ve vlhku.

Takže až opět zakopneme v předsíni o něčí neuklizené boty, je dobré - než spustíme s nadáváním - se zamyslet, zda jsme náhodou někde neudělali chybu i my.