Článek
„Bývalý manžel se s dcerou skoro vůbec nestýkal, kromě alimentů nám odmítal jakkoli přispět na její koníčky, výlety, dokonce i na školní akce. V pubertě, kdy jsme se začaly s Anetou hádat a vůči mě byla extrémně kritická, se s ním začala častěji scházet a najednou z něj byl obdivovaný vzor. Myslím, že nejsem v tomto ohledu žárlivá, ale spíš mi to připadalo nespravedlivé," vypráví o těžkém období Klára.
Puberťák objevuje tajemství vztahů
Z hlediska dospívajícího má snaha blíže poznat svého otce jasné psychologické důvody. „V pubertě děti hledají samy sebe, ale také své kořeny, chtějí znát tajemství i ,zádrhele' mezilidských vztahů. Z toho plyne, že se začnou více zajímat o všechno, co se jich týká. A k tomu bližší poznání vlastního otce, pokud s ním nebyly v pravidelném kontaktu, samozřejmě patří," tvrdí psycholog Martin Šíp.
Tuto situaci podporuje okamžik, kdy se začne dospívající vymezovat vůči vám, která jste s ním v každodenním kontaktu. Máte své požadavky, chcete od něj plnění některých povinností, máte strach, že se vám „zvrhne", takže jste přísnější. Kamarádský, původně vzdálený tatínek má mnohem snazší možnost nastolovat příjemnou atmosféru, být tím, kdo něco poskytuje a nic nechce (na rozdíl od vás, která chcete vědět, kde s kým dceruška nebo synek je, kdy se vrátí, jestli alespoň vynese odpadkový koš, jestli vůbec chodí do školy...).
Dospívající jsou pro otce zajímavějšíFoto: samphoto.cz/jiunlimited
Přístup otců má svoji logiku
„Exmanžel byl najednou ochoten dcerám přispívat na školu, kupovat jim módní oblečky, takže byly nadšené. Jakoby zapomněly, co všechno jsem jim koupila já, i když moje podmínky byly mnohem omezenější," stěžuje si Denisa.
Podle psychologa Martina Šípa lze tento fenomén poměrně snadno vysvětlit: Starat se o malé dítě mimo jeho domácí zázemí, vymýšlet mu pravidelně program a zábavu, není zejména pro muže nic snadného. Navíc se po rozvodu snaží žít „jiný" život, hledat si partnerku nebo naplňovat vztah s tou, kvůli které k rozvodu došlo. Takže, byť to z hlediska nás, žen, může být nepochopitelné, i jeho vlastí děti z původního manželství jdou jaksi stranou. „Roli také často hraje čistě archetypální princip, podle kterého se samci starají o ,svoji smečku'. Jakmile se rozdělí, o tu původní ztrácejí zájem a soustřeďují se na vytváření nové," dodává Martin Šíp. V době dospívání se situace mění - už nespočívá v péči o dítě, ale v partnerském vztahu. Nebývá typicky rodičovský, spíše kamarádský. To oběma stranám vyhovuje. Proč?
Poněkud opožděná velkorysost
Někteří muži začnou pociťovat pýchu na své dosud „zanedbávané" potomky. Najednou je jim příjemné se s nimi ukazovat, diskutovat, podílet se na jejich životě. Je to něco jiného než se starat o desetileté, natož tříleté dítě. S dospívajícími se dá otevřeně mluvit, vše probíhá (pokud jsou syn či dcera rovněž vstřícní) v pohodové atmosféře. Navíc odpadají dohady s matkou, přesněji řečeno expartnerkou.
„Mnohdy mají u malých dětí rozvedení otcové pocit, že svým časem a penězi pomáhají své exmanželce a nikoli dětem, což se jim příčí, zejména pokud rozvod neproběhl po dohodě a se vší vzájemnou důstojností. Naopak dospívající děti už mluví samy za sebe, samy vznášejí své vlastní požadavky. Otcové pak mají větší tendenci ukázat se jako velkorysí nebo alespoň ochotní pomoci, leccos zaplatit. Leckdy k tomu přistupují výčitky a uvědomění si, že v minulosti se v péči o děti příliš ,nepřetrhli'."
Je těžké snášet nadšení z druhého rodičeFoto: samphoto.cz/jiunlimited
Mám se kvůli tomu naštvat?
Jistě je těžké snášet, když syn nebo dcera nadšeně mluví o tatínkovi - o tom, co jim vyprávěl, co jim dal, co jim slíbil - když celé roky jste většinu péče musela utáhnout sama. Přesto by bylo chybou před dětmi tento pocit příliš ventilovat. Nijak si tím nepomůžete: Puberťák vás o to víc bude brát jako nenávistnou, netolerantní... Bude vás kritizovat a upínat se k „nově objevenému" otci.
„Nejhorší variantou je těmto vazbám bránit a zdůrazňovat své vlastní zásluhy a oběti. Nanejvýš ve vhodných okamžicích připomeňte chvíle, které jste strávili idylicky, kdy jste si s potomkem rozuměli, aniž by u toho tatínek - tehdy ,nefunkční' - byl. Rozhodně se nevyplatí dítěti vztah s otcem rozmlouvat - je třeba to brát jako vývojovou fázi. Posléze si samo s větším nadhledem musí ujasnit, kdo co pro něj kdy udělal, na čí straně je jaká vina... zkrátka musíte doufat, že samo nalezne spravedlivý přístup," tvrdí Martin Šíp.
Právě proto, že obdobné situace mohou být velmi složité a zatěžující, navíc se liší případ od případu, uvítáme vaše zkušenosti a názory na info@prozeny.cz. Snad nám společná diskuse pomůže tuto zátěž zvládat.
