Hlavní obsah

Veronika Žilková: Co je psáno, to je pravda?

Foto: Mona Martinů

Ne všechny články jsou pravdivé nebo nezkresleně podané

Mladá novinářka dostala zadání od šéfredaktora: Napiš do našeho časopisu atraktivně o porodech doma a sežeň k tomu – pro pestrost – vyjádření od někoho ze známých matek. Slečna něco málo nastudovala, zamyslela se a vytočila číslo. Bohužel moje.

Článek

Uprostřed velkého nákupu v samoobsluze mi v kapse zazvonil telefon.

„Prosím?“

„Dobrý den, vy jste rodila doma?“

„Kdo prosím volá?“

„Šárka.“

„Která Šárka?“

„Ježiš, Šárka... týdeník ten a ten. Tak rodila jste doma?“

„Dobrý den, slečno, to jste se asi spletla, tady je ta a ta a já rodila naposled před 7 lety.“

„No a doma?“

„Ne.“

„Ne? Takže vy odmítáte porody doma?!“

„Ne...teda... To ,ne' znamenalo, že jsem nerodila doma.“

„Řekla jste ,ne', a to znamená, že zásadně odmítáte porody doma. Proč? Copak ženy nemají právo si samy rozhodnout, kde budou rodit?!“

„Tak…ale…, vy už mi podsouváte odpověď, to je komplikované…“

„Aha, komplikace! Takže kvůli komplikacím… Vy jste nerodila doma, protože jste měla při porodu komplikace. To je zajímavé, to bude čtenáře zajímat.“

„Neměla jsem komplikace. Ale rodila jsem v nemocnici.“ (Trochu začínám zvyšovat hlas a ostatní nakupující v samoobsluze se otáčejí)

„Takže ty komplikace způsobila nemocnice. Která? Budete se soudit?“

„Nebudu se soudit…“

„Kryjete někoho?“

„Nekryju nikoho. V nemocnici mi komplikace nezpůsobili.“

„Takže jste si komplikace způsobila sama. Vy jste byla neopatrná v těhotenství, pracovala jste, byla jste spatřena i se skleničkou na premiéře.“

„Se skleničkou minerálky. Pracovala jsem, protože mi bylo dobře a mám víc dětí, které…“

„Aha, takže vy jste kvůli zisku ohrozila nenarozené dítě! Navíc jste mu ani neposkytla klid, aby se mohlo narodit doma. Vystavila jste své dítě stresu z neznámého nemocničního prostředí. Víte, že jste ho nejspíš psychicky poškodila na celý život?“

„Slečno, doprčic kolik máte dětí?“

„Zatím žádné.“

„Kolik vám je?“

„Dvacet sedm.“

„Já už ve vašem věku měla dvě děti.“

„No…to se nemáte čím chlubit. Já se chci na své mateřství pořádně připravit, takže si ještě počkám. A já určitě budu rodit doma.“

„To vám gratuluju, že jste si už dopředu jistá, že bude vše v pořádku a nebudete potřebovat lékařskou pomoc.“

„Bude, vím to.“

Lékařskou pomoc bych teď potřebovala já… Jak mám všem čtenářům sdělit, co si doopravdy myslím? Slečna zavěsila, materiál k článku už měla posbíraný. Titulek vymyslí nejspíš ve stylu „Doma nerodí jen nezodpovědná a sobecká matka“.

(Vztekle kopu před sebou nákupní košík, ve kterém je kvůli rozhovoru po telefonu půlka věcí, které jsem koupit chtěla, a druhá půlka těch, co jsem tam bezmyšlenkovitě a vztekle naházela.)

Proč to píšu? Abyste, milé čtenářky a čtenáři, mohli nahlédnout do tajů vzniku některých novinových článků, abyste víc dali na svůj vlastní rozum a instinkt a bezhlavě nepodléhali rčení „Co je psáno, to je dáno“. Čtěte raději server ProŽeny.cz.

P. S.: A co si myslím o porodech doma? V dnešní době mi to přijde velký a nesmyslný hazard. Angínu už taky neléčíme plackami z křenu, ale penicilinem. Proč riskovat vykrvácení rodičky nebo uškrcení novorozence na pupeční šňůře? „Přírodní matka“, která rodí doma, by pak měla být ve své přírodní filozofii důsledná. Měla by odmítat elektřinu, telefony, počítače i jízdu autem. Měla by na balkoně pěstovat obilí, mlít ho mezi dvěma kameny a rozdělávat oheň křesadlem. Být přírodní pouze v případě porodu působí spíš jako móda a snobárna.

Až novorozenci bude patnáct, bude mu úplně jedno, kde se narodil. Jedno mu nebude, pokud při porodu přijde o matku nebo když sám kvůli pozdní lékařské péči bude následně zdravotně postižený.

A co si o porodech doma myslíte vy?

ynezorPumanzeSaNyknalC