Hlavní obsah

Uštvaná matka: Běhání po obchodech? Za tu radost mi to stojí

Foto: Marie Bartošová

Chcete udělat blízkým dárkem opravdovou radost? Tak ho poctivě vybírejte: rukama, očima, v kamenném obchodě...

19. 12. 2012

Já se upřímně přiznávám, že Vánoce moc v lásce nemám. Nějakým záhadným způsobem mě ta atmosféra přestala pohlcovat. Jediné, co mě pohlcuje, je nedočkavost dětí, jestli budou jejich přání splněna.

Článek

Nedávno jsem se přimlouvala za české tradice. Chytala jsem Santu pomyslně do síťky na motýly a posílala ho expresem zpět za oceán. Ale není to jen on, kdo nám ty ryze české Vánoce sabotuje. Jsme to hlavně my sami.

Vánoční čas a všechny přípravy už nejsou to, co to bývalo dřív. Pamatuji si, jak k nám domů chodila babička pomáhat s pečením cukroví. Čirou náhodou zrovna vypnuli proud, a já jsem tak mohla rychle strčit do pusy kus syrového těsta na vanilkové rohlíčky, které jsem měla a stále mám nejraději. Všude smrděl franta, za oknem bylo bílo a v rodině zavládl zvláštní klid. Rodiče chodili z práce později, záhadně mizeli hned po příchodu v ložnici, kde něco šustilo, a my jsme druhý den s bratrem skutečně zvláštní shodou náhod zakopli a tak nešťastně upadli, že jsme skončili ve skříni, pod hromadou ložního prádla, kde měli rodiče svou skrýš. A to mi chybí.

Hektická doba, moderní pokrok, každodenní stres a nedostatek elánu, to všechno nosíme v našem sabotérském vánočním batohu. A víte, jak jsem na to přišla? Byla jsem nedávno ve městě a sháněla jsem knihu pro kamarádku. Vešla jsem do obchodu a kromě mě byly uvnitř jen dvě osoby. Obě dvě tam pracovaly. Přišlo mi to divné, a tak jsem se zeptala, jestli mají otevřeno. Měli, jen lidé přestali zřejmě číst. Nebo možná přestali chodit po obchodech? V celém městě bylo takřka liduprázdno. V běžný pracovní den odpoledne, těsně před Vánocemi.

A pak jsem na to kápla. Vždyť žijeme ve světě internetu. Nač chodit po obchodech? Dětem strčíme do ruky katalog a tužku, ať si zakroužkují, co chtějí, a pak z toho něco vybereme. Vyhledáme si magický fotoaparát, srovnáme si ceny – od nejlevnějších pochopitelně –, omrkneme, kde to mají skladem a za jaké poštovné. A klikáme. Nemusíme vystrčit paty z domu. Ještě přihodíme do košíku pro taťku vtipnou kravatu, pak ještě pro babču něco fakt účinného na klouby, nějakou hračku pro synovce či neteř, co skončí v rohu hned pětadvacátého. Nakonec se proklikáme k tomu, že se budeme za tři dny rozčilovat na poště, kde je náš balík. Chudák pošťák nestíhá, lítá jak slimák v gumáku, a my netrpělivě očekáváme, až k nám dorazí Vánoce. Autem s poštovní trumpetkou na dveřích.

Jsem teď zřejmě za pokrytce, protože i já občas z internetu něco objednám. Ale tu pravou radost z nakoupeného dárku mám, když ho můžu buďto vyrobit sama, nebo ho fyzicky zakoupit. Nemám ráda chození po obchodech a nakupování všeobecně mě přivádí na pokraj šílenství, ale dárek pro někoho, na kom mi záleží, ten mi stojí za to, abych to šílenství přetrpěla. A když si pak dám na náměstí pro zahřátí svařák, tak s dárkem v tašce a osvíceným blikajícím městem okolo na krátkou chvíli tu atmosféru najednou cítím.

Motto dnešního dne: Vykašlete se na internet, nechte pošťáky odpočinout a dejte si svařák!

ynezorPumanzeSaNyknalC

Reklama

Sdílejte článek

Seznam.cz zavádí tlačítko Líbí se

Dejte redakci i ostatním čtenářům vědět, jaký obsah stojí za přečtení.

Články s nejvyšším počtem Líbí se se budou častěji zobrazovat na hlavní stránce Seznamu a přečte si je více lidí. Nikomu tak neuniknou zajímavé zprávy.