Článek
Pro ty, kteří milují sladké, nabízí dnešní doba takřka nepřeberné možnosti. Ale mlsalo se samozřejmě i v dobách minulých. Nabídka sice nebyla tak pestrá, ale i tak si vybral každý. A mnozí mají za to, že tehdejší cukrovinky byly dokonce lepší než ty, které si můžeme koupit nyní.
Oceňovaná Lidka zpátky na scéně
Těžko říct, zda v tom hraje hlavní roli nostalgie, nebo je složení pochoutek opravdu o něco „chudší“. Na takovou čokoládu Lidka ale všichni vzpomínají v dobrém naprosto po právu. Mohla totiž směle konkurovat nejlepším čokoládám na světě a nebylo ničím divným ji někomu věnovat i jako dárek.
Po revoluci tato značka nadlouho zmizela ze světa, ale v roce 2018 byla její výroba v Kutné Hoře obnovena. A dokonce získává ocenění na mezinárodních soutěžích. Jen není k dostání v obchodních řetězcích, pouze na e-shopu.
Deli jako svačinka na výlety
Mezi další oblíbené pochoutky patřily třeba tyčinky Kofila, Milena či Diana a později Deli, které se vyráběly ve třech variantách.
„Pamatuji si, že na výběr byla hnědá kakaová, modrá s rozinkami a zelená, myslím, s oříšky. Tyčinka stála asi dvě padesát, takže to byla oblíbená pochoutka, kterou jsme si jako děti braly třeba na výlety. Nikdy třeba nechyběla v mém batohu, když jsem šla na lyže. Nejradši jsem měla tu čokoládovou,“ vzpomíná Jana, která přišla na svět ve stejném roce jako Deli, tedy 1980. Deli jsou v prodeji dodnes, ovšem ta rozinková už se nevyrábí.
Milena, Kofila, Deli… Na výběr bylo hned z několika druhů tyčinekFoto: Švancara Petr, ČTK
Změnila se s dobou chuť?
„Kromě toho jsme doma mívali třeba Tatranky nebo griliášové Vlnky, ty byly tehdy také velmi oblíbené. Navíc se ty jednotlivé části, ty vlnky, daly oddělit a pochoutku si tak rozdělit na několik kousků. Anebo odloupnout horní vrstvu, pak slíznout krém a teprve pak dojíst spodní vrstvu,“ líčí Jana.
„Ale mojí asi nejoblíbenější cukrovinkou byly jednoznačně kočičí jazýčky. Ale ty už byly dražší. Dodnes po nich ráda v obchodě sáhnu, ale mám pocit, že tak, jako za mého dětství už nechutnají.“
Vitacit přímo z dlaně
Na trhu bylo samozřejmě daleko více produktů – lze zmínit třeba čokoládu Barilla, Ledové kaštany, sojové suky a všemožné bonbony od Antiperlí, přes Slavie až po Bon Pari. Malí labužníci ale mnohdy na jejich nákup neměli peníze, a tak se museli spokojit s Vitacitem, tedy práškem určeným k výrobě ochuceného pití.
„Ten prášek jsme si nasypali na ruku a pak to z ní lízali. Nebo jsme cucali přímo z tuby Jesenku či Pikao, to byla kondenzovaná sladká mlíčka. A doma bylo vždycky Granko, to byla jistota, když už nebyly žádné jiné dobroty,“ vypráví Jana.
Cigaretové žvýkačky byly obrovským hitem. Po této cukrovince toužilo každé dítěFoto: Profimedia.cz
„Zvrácené“ žvýkačky
Samostatnou kapitolu pak tvořily žvýkačky. Všemi oblíbené Pedro s klukem v mexickém klobouku na obalu se začalo vyrábět v roce 1968. „Pedro bylo chápané a řekla bych i myšlené jako náhražka zahraničního zboží,“ popsala pro pořad Retro České televize socioložka Jana Duffková.
Pak následovala „zdravotní žvýkačka“ proti nachlazení Sevak, žvýkačky Bajo s typickými obrázky zvířat na obalu a další značky.
„Já jsem nejvíc milovala žvýkačkové cigarety. Ty se prodávaly třeba na pouti a protože tehdy bylo normální, že všichni kouří – u nás doma se také kouřilo, nikomu na tom nic divného nepřipadalo. Z dnešního pohledu je to ale trochu zvrácenost,“ směje se Jana.
