Hlavní obsah

Tisíce mrtvých miminek, tisíce dětí bez rukou a nohou. Jak to bylo s Conterganem, lékem proti těhotenským nevolnostem

Foto: Gettyimages.com

Foto: Gettyimages.com

Byla to spása pro všechny, co v noci špatně spali nebo bojovali se stresem. Ve formě sirupu se podával i plačtivým a neklidným dětem a zabíral i na těhotenské nevolnosti. Dokud se kvůli němu nenarodily tisíce dětí s těžkým postižením a deformacemi končetin… a další tisíce nezemřely.

Článek

Vypadalo to, že v západním Německu se objevil medicínský zázrak. Když se tam do volného prodeje v roce 1957 dostal lék Contergan, zavládlo nadšení. Bez jakýchkoli nežádoucích vedlejších účinků a bez rizika návykovosti dokázal, co žádný lék před ním. Uklidnit ty, kteří trpěli stresem, poslat do říše snů ty, které trápila nespavost, utišit plačtivé a neklidné děti. A jako bonus skvěle zabíral těhotným ženám na nepříjemné nevolnosti.

Až příliš pozdě se ale ukázalo, že nejde o zázrak, ale o lék, který zničí životy tisícům lidí. Že kvůli němu tisíce dětí zemřou a další tisíce se narodí s těžkou deformací a postižením.

Contergan: Hrozba tvářící se jako spása

Podle všech informací, které měli lékaři i běžní uživatelé k dispozici, byl Contergan univerzální a naprosto bezpečné sedativum vhodné pro dospělé, děti i těhotné. Vlastně skvělý lék pro celou rodinu. I proto nebyl na lékařský předpis, ale volně prodejný. Vyvinula ho západoněmecká firma Chemie Grünenthal a v roce 1957 ho byly plné lékárny po celé Evropě i mimo ni.

Až příliš pozdě se přišlo na to, že jeho hlavní účinná látka thalidomid nejen pomáhá, ale také ubližuje. Jde totiž o takzvaný chirální lék, což zjednodušeně znamená, že se skládá ze dvou zrcadlových forem. Jedna (ta pravotočivá) pomáhá při všech zmiňovaných obtížích, ale ta druhá (levotočivá) těžce narušuje vývoj plodu – konkrétně blokuje růst nových cév u vyvíjejících se končetin.

Tisíce deformovaných dětí

Výsledek? Těhotným ženám, které Contergan užívaly, se rodily děti s deformovanými či nevyvinutými horními či dolními (nebo všemi najednou) končetinami. Děti, kterým dlaně a chodidla často vyrůstala přímo z ramene či kyčlí, protože se jim v těle matky nevyvinuly dlouhé kosti končetin.

Odhaduje se, že jich bylo až deset tisíc, z toho polovina právě v Německu. Dalších asi pět tisíc dětí zemřelo těsně po porodu nebo během prvního roku života, protože měly poškozené i vnitřní orgány. Contergan má ale na svědomí i dalších asi sto tisíc dětských životů. Jde o miminka, která se narodila mrtvá, a také o těhotenství, která kvůli léku skončila potratem.

Takovou zkázu dokázal Contergan jen během pár let, co byl na trhu. Stažen byl totiž v roce 1961, tedy zhruba čtyři roky poté, co se objevil na pultech lékáren.

Ochránila nás železná opona

Nejvíce rozšířený byl lék samozřejmě v západním Německu, kde byl vynalezen. Koncem padesátých let se už ale prodával pod 37 obchodními názvy ve 46 zemích. České a slovenské maminky i jejich nenarozené děti paradoxně ochránila železná opona.

Lék byl ze západu, takže se do tehdy komunistického Československa (a dalších zemí pod vlivem Sovětského svazu) nedovážel. Ženy z totalitních zemí se k němu dostaly jen ve velmi ojedinělých případech, když jim ho třeba poslali příbuzní žijící na západě a podobně.

USA může děkovat odvážné lékařce

A jediná západní země, která před ním dokázala těhotné ženy a jejich nenarozené děti uchránit, byla Amerika. A to díky mladé lékařce a farmakoložce Frances Kelsey. Ta pracovala pro americký Úřad pro kontrolu potravin a léčiv (Food and Drug Administration – FDA) a žádost německé firmy o schválení léku se dostala naštěstí zrovna na její stůl.

Němci žádali o povolení Contergan pod názvem Kevadon distribuovat i do USA, ale Kelsey si vyžádala další údaje o toxicitě, síle a účinnosti thalidomidu. S tím samozřejmě Chemie Grünenthal ani americká distribuční společnost Merrell, s níž se Němci pro obchod v USA spojili, nepočítaly.

Jejich žádost ale odvážná lékařka zamítla hned šestkrát. Upozorňovala i na podezření, že lék způsobuje deformace plodu, a to i když čelila tvrdé kampani, která ji označovala za byrokratku, co kvůli pár papírům odpírá Američanům přístup k zázračnému léku. Až když v roce 1961 vyšla studie, která jasně prokázala, že Contergan poškozuje plody těhotných žen, Merrell žádost o registraci okamžitě stáhl.

Díky Frances Kelsey se tak v USA narodilo „jen“ sedmnáct dětí s deformacemi způsobenými Conterganem. Šlo o ženy, jimž lék dali jejich lékaři i bez schválení úřadu, protože jim je zdarma v rámci reklamní kampaně poslal Merrell.

Její odvahu a houževnatost ocenil i tehdejší prezident USA John Kennedy a v roce 2000 byla uvedena do Národní ženské síně slávy. Prožila plnohodnotný osobní i profesní život, zemřela v roce 1966 v úctyhodném věku 101 let.

Proces, který nikam nevedl

První žaloby na firmu Chemie Grünenthal se začaly objevovat v listopadu roku 1961. Bylo to poté, co se na zasedání dětských lékařů spolkové země Severní Porýní-Vestfálsko lékař Widukind Lenz veřejně podělil se svým podezřením, že Contergan způsobuje deformace plodu.

První proces začal v Hamburku v roce 1963, firma čelila žalobě za poškození 2 600 dětí a tří set dospělých. Firma se ale chtěla skandálu vyhnout, a tak nakonec nabídla poškozeným odškodnění ve výši 110 milionů západoněmeckých marek.

Omluva po 50 letech

Procesy se ale konaly i jinde ve světě, některým dětem, z nichž už jsou dnes dospělí lidé, společnost stále platí odškodné. Oficiální omluva přišla ale až po mnoha letech, a to když se v roce 2012 všem matkám a jejich dětem veřejně omluvil Harald Stock, výkonný ředitel firmy Grünenthal.

„Prosíme o odpuštění za to, že za téměř 50 let jsme k vám nenašli cestu. Chtěli bychom, abyste naše dlouhé mlčení chápali jako výraz šoku, jaký nám váš osud způsobil,“ řekl tehdy.

Svazy postižených ale jeho slova odmítly. Řada z nich se totiž odškodnění nedočkala vůbec, nebo nepřišlo od samotné firmy, ale od distributorů. „On asi neví, co je to šok. Šok je, když se vám vaše děťátko narodí bez rukou a bez nohou,“ komentovala omluvu Australanka Wendy Rowe.

Její dcera Lynette se kvůli Conterganu narodila bez končetin a odškodnění ve výši několik milionů australských dolarů jim nakonec neposkytl výrobce léku, ale právě britský distributor. Až v roce 2012, tedy po více než padesáti letech, se tak žena a její dcera dočkaly alespoň nějaké formy odškodnění a pomoci.

Zdroj: ČT24, iDnes, The Guardian, thalidomide.ca

Načítám