Článek
Problém s potlačováním stolice může být větší, než se zdá. Někteří lidé raději vydrží celý pracovní den, omezují jídlo nebo se snaží plánovat aktivity tak, aby se vždy dostali včas domů. Zatímco pro někoho je návštěva veřejné toalety naprostou banalitou, pro jiné představuje nepříjemnou situaci, které se snaží vyhnout. Odborníci pro tento problém používají termín parkopréza nebo syndrom stydlivého střeva.
Vyprazdňování je intimní záležitost a aby proběhlo přirozeně, potřebuje člověk určitou míru klidu a uvolnění. Na veřejných toaletách mohou někomu vadit cizí lidé, nedostatek hygieny nebo obava, že ostatní uslyší či ucítí, co se na toaletě děje. Často bývá příčinou poruchy vyprazdňování, zácpy a z toho plynoucích obtíží, jako jsou bolesti břicha a nadýmání, právě nedostatek soukromí.
Když se tělo nedokáže uvolnit
Vyprazdňování bývá rovněž spojeno s určitým denním rituálem, což v cizím prostředí bývá obtížné udržet. Ideální proto je, aby ke stolici docházelo v určitou dobu, zpravidla ráno, k čemuž je potřeba přizpůsobit denní režim.
„V každém případě je vhodná pestrá strava s dostatečným množstvím vlákniny a tekutin v průběhu dne. To podporuje tvorbu měkké stolice, což usnadňuje vyprázdnění,“ říká profesor Milan Lukáš, člen výboru České gastroenterologické společnosti ČLS JEP a přednosta Klinického centra Iscare.
Pocity napětí mohou vyprazdňování znesnadňovat, člověk pak totiž může nevědomky napínat svaly pánevního dna a řitního svěrače, které je při vyprazdňování třeba uvolnit.
„Někteří lidé se proto mimo domov nedokážou vyprázdnit, přestože cítí nutkání. Nejde nutně o zdravotní problém, pokud se však situace pravidelně opakuje, může vést k návyku zadržovat stolici a vzniku zácpy, která je jedním z rizikových faktorů hemoroidálního onemocnění,“ popisuje lékař Martin Kouda, proktolog z pražské Chimare Clinic.

Pokud kvůli zadržování stolice vzniká opakovaná zácpa a vyprazdňování je bolestivé, nastává problém Foto: Shutterstock.com
I děti potřebují soukromí
U menších dětí může být důvodem oddalování vyprázdnění například neochota přerušit hru či jinou činnost. Návštěva toalety pro ně představuje ztracený čas. Zadržení stolice pak ale může vést k bolestivému vyprazdňování nebo až ke vzniku řitní trhliny. Dítě si může bolest pamatovat a mít z ní obavy při další stolici. Pokud se tento návyk opakuje, přispívá k dlouhodobým zdravotním problémům a funkční zácpě.
„U dětí ve školkovém věku může vadit nedostatek soukromí. Toaletní mísy jsou často vedle sebe, nejsou přepažené deskou ani paravánem. To může být pro některé velmi nepříjemné. A situace je podobná i u školních toalet, u nichž často není přepažení kabinek až ke stropu a ostatní tak mohou vše slyšet a cítit,“ říká proktolog Martin Kouda.
Následky zadržování stolice
Co se děje v těle, když potlačujete nutkání na stolici? Když se stolice dostane do konečníku, jeho stěna se roztáhne a nervová zakončení vyšlou mozku signál, že nastal čas na vyprázdnění. Člověk ale dokáže tento proces vědomě odložit tím, že stáhne zevní řitní svěrač a svaly pánevního dna. Nutkání pak může na určitou dobu zeslábnout.
„Pokud stolici zadržujete, zůstává déle ve střevě, kde se z ní postupně vstřebává voda. Může pak být tužší a její vytlačení obtížnější. Tvrdá stolice a nadměrné tlačení při vyprazdňování mohou přispívat ke vzniku řitních trhlin, které způsobují bolest a někdy i krvácení. Zácpa a opakované silné tlačení také zhoršují hemoroidální obtíže,“ vysvětluje Martin Kouda.
Kdy už nejde jen o nepříjemný návyk
Pokud se člověk mimo domov nedokáže vyprázdnit, ale doma má pravidelnou stolici bez obtíží, nemusí jít o problém. Když ale kvůli zadržování stolice vzniká opakovaná zácpa a vyprazdňování je bolestivé, je na místě konzultace s praktickým lékařem či gastroenterologem.
„Jestliže jsou problémy dlouhodobé nebo se objeví i další obtíže, jako je krvácení, bolesti břicha a hubnutí, je na místě vyhledat lékaře neprodleně. Důvodem mohou být totiž organická onemocnění tlustého střeva, jako jsou střevní záněty, divertikulární choroba nebo i nádorové onemocnění,“ upozorňuje profesor Milan Lukáš.
Co doporučuje psychoterapeutka?
Mgr. Šárka Hrabovská, psychoterapeutka z psychoterapeutické platformy Hedepy
- Samotná nechuť k veřejným či cizím toaletám je běžná. Problém nastává ve chvíli, kdy člověk začne svým obavám výrazně přizpůsobovat každodenní život. V některých případech mohou být obtíže spojeny s úzkostí, strachem ze ztrapnění či výraznou potřebou kontroly.
- Opakované vyhýbání se nepříjemným a nekomfortním situacím může úzkost a stres postupně prohlubovat a fixovat. Člověk získává zkušenost, že když se situaci vyhne, uleví se mu, a příště je pak ještě obtížnější ji zvládnout.
- Významnou roli mohou hrát negativní zkušenosti z dětství. Někdy mohou naše pozdější chování ovlivnit i opakované nepříjemné zážitky, zesměšňování nebo nedostatek soukromí.
- Doporučila bych začít s problémem pracovat tím, že se pokusíte porozumět vlastním obavám. Co přesně mi vadí? Čeho se bojím? Co by mi pomohlo cítit se bezpečněji? Užitečné může být hledání konkrétních opatření a strategií, které pomohou náročné situace lépe zvládat.
- Pokud kvůli obavám z návštěvy cizí toalety výrazně omezujete běžné aktivity nebo se vám nedaří situaci vlastními silami zvládat, je vhodné vyhledat psychoterapeutickou pomoc.







