Růžová vlna vtrhla do kin. Jaký je film Barbie? Boří mnohá zažitá klišé a klade hodně otázek

Panenka Barbie je skutečný fenomén, hraje si s ní už několik generací holčiček a od doby svého narození v roce 1959 ušla velký kus cesty. Dnes už zdaleka není jen tou dokonalou kráskou s culíkem, bezchybným make-upem, zcela nereálnými mírami, krásnými outfity a střevíčky na vysokých podpatcích.

Dostala už tisíce podob, takže holčičky i kluci si mohou dnes hrát s Barbie vědkyní, pilotkou, soudkyní, servírkou… Jako tahle panenka vystupuje řada slavných osobností a samozřejmě se v posledních letech nezapomnělo ani na Barbie různých ras, transgender, těhotnou či na vozíku.

Když chcete vypadat jako Barbie, a ono se to až tak nepovede

Ta pravá, původní, blonďatá kráska je ale stále jen jedna a právě její příběh se tvůrci nového filmu Barbie rozhodli vyprávět (hraje ji Margot Robbie, Kena ztvárnil Ryan Gosling). V Barbie světě plném růžových domečků či pláží nežije sama, jsou tu s ní i všechna její alter ega, Ken a další. A nechybí ani Divná Barbie, která sehraje v příběhu zcela klíčovou roli.

Režisérka Greta Gerwig, která k filmu společně s Noahem Baumbachem napsala scénář, patří k americkým nezávislým tvůrcům, takže klasickou pohádku o růžovém světě od ní asi čekal málokdo. A rozhodně nezklamala. V jejím pojetí je Barbie skutečně jiná a boří mnohá zaběhnutá klišé. Sice si žije ve svém dokonalém Barbielandu, kde se všichni mají rádi, usmívají se na sebe a jsou od rána do večera šťastní, to se má ale brzy změnit.

Když ji poprvé a zcela nečekaně uprostřed toho nejzábavnějšího večírku přepadne otázka vlastní smrtelnosti, je jasné, že tohle roztomile naivní příběh o fenomenální panence asi nebude. A navštěva skutečného světa, kam je nucená se i po boku Kena vypravit, změní její život jednou provždy.

Tvůrcům se do filmu podařilo vměstnat tolik diskutabilních společenských témat, až je to s podivem, že je unesl. Připomíná se tu stále nevyvážené postavení mužů a žen v dnešní společnosti, tlak na roli „moderní“ ženy, která už často neví, jak vše, co jí život nabízí, skloubit, i postupný zánik nadvlády bílých mužů v dokonalých oblecích, kteří otáčeli kola dějin po staletí. Ken je při návštěvě skutečného světa uchvácen „patriarchátem“ který tu podle něho vládne, a Barbie pláče, protože vše je úplně jiné, než si představovala…

Příběh je ale velmi hravý, vtipný a i ta nejvážnější společenská témata jen tak mile nadhazuje, aniž by je nějak zásadněji řešil. Takže vyvolává i hodně otázek. A je velmi pravděpodobné, že na každého bude působit odlišně a najít si v něm to své téma je vlastně úplně snadné. Každopádně zanechává silný dojem a rozhodně bude patřit ke snímkům, o kterých se bude ještě dlouho mluvit.

Do velké míry je to samozřejmě skvělý marketing, ale zdá se, že přišel v pravou chvíli. Lidé přijali růžovou vlnu s nadšením, chytly se jí všechny módní značky a je jasné, že Mattel, přestože snímkem střílí i do vlastních řad a dokáže na sebe pohlížet i s kritickým nadhledem, bude nyní prodávat o sto šest.

Není to ale rozhodně poprvé, co Barbiecorn, tedy móda podle Barbie, uchvátil svět. Už v loňském roce, kdy se objevily první fotky hlavní představitelky Margot Robbie v růžovém od hlavy k patě, stoupl prodej slaďoučkých outfitů údajně víc než o 400 %. A například módní ikona Paris Hilton už před dvaceti lety rozpoutala slušné šílenství nejen růžovými outfity, ale i kabelkou ve tvaru srdce.

Paris Hilton v růžové a další: Slavní, kteří koketují s modelingem

„Vliv fenoménu Barbie na módu ve skutečném světě je přímým odkazem Ruth Handler, ženy, která panenku stvořila,“ říká Tanya Lee Stone, autorka knihy The Good, the Bad, and the Barbie: A Doll's History and Her Impact on Us (o historii slavné panenky, vyšla pouze anglicky). 

Jak se i ve filmu připomíná, Handler svou panenku vytvořila tak, aby dala malým holčičkám šanci ztělesnit jejich budoucí sny. A díky oblečení a dalším doplňkům si ji mohly připodobnit k obrazu svému a později se jako ona stát astronautkou, lékařkou nebo třeba modelkou. Ovšem, jak připomíná film, o tělo nebo šaty tu jde až v druhé řadě. Důležitější jsou úplně jiné věci.

Mě osobně nejvíc překvapil závěrečný potlesk na konci filmu, který jsem v kině dlouho neslyšela. A vlastně tomu rozumím. Tenhle snímek je skutečně jiný. Inspirativní, neotřelý a vtipný. Chvilku mi sice trvalo, než jsem dojem z něj zpracovala, ale musím říct, že zpětně viděno je ryze pozitivní. Podobných snímků není mnoho a je moc dobře, že právě takový je na světě.

Loni způsobil velký rozruch film o paralelních životech ženy ve středním věku Všechno, všude, najednou