Když mě někdo dlouho vytáčí, tak přijdu a seřežu ho. Matu tělem! Bubliny s Janou Bernáškovou

Rodačka z Krnova měla slibně rozjetou kariéru herečky na severní Moravě, ale rozhodla se zkusit štěstí v Praze. Chvíli na svoji příležitost čekala, ale pak se stala kadeřnicí Bety v Ulici, Ivetou ve Vyprávěj, bílou paní Albínou v seriálu Mazalové a nakonec Lucií v komedii Jak přežít svého muže. Mimochodem – poslední zmíněný film je světový unikát: autorka bestsellerové knižní předlohy v něm ztvárnila hlavní roli. Jana Bernášková totiž nejen hraje, ale také píše. Cítí se být víc spisovatelkou, či herečkou a je snazší erotické scény psát, nebo hrát? I o tom jsme si povídaly v podcastu Bubliny:

Jana Bernášková pro mě a mé děti bude navždy bílou paní Albínou ze seriálu Mazalové. Křehká pohádková bytost. Není pak divu, že jsem byla v šoku, když jsem v její (v pořadí druhé) knize Coura zjistila, že tato něžná osoba zná slovo „lulin“ a umí ho správně a velmi drsně používat. Mate tělem – a nejen mě. „Někdy je to trochu problém. Působím étericky, lidi si na sebe navážu a namotám a pak ve mně vystřelí velký Vémola, který to tady rozkope. Když mě někdo dlouho vytáčí, tak přijdu a seřežu ho.“

Prý ale jediný, kdo nebyl po přečtení knížek šokovaný, že umí být i drsná a sprostá, byl její manžel Rudolf Merkner. „Ten byl ale překvapený stylem psaní, tím, že vůbec píšu, a navíc asi dobře…“

Na kontě má tři úspěšné knihy: Jak přežít svého muže, Coura a Koloušek. K psaní se dostala v době, kdy jí na rakovinu umíral otec a ona se o něj starala. Nenatáčela, proto hledala kreativní činnost, ve které by se realizovala.

O čem jsou její příběhy? O životní cestě mladé herečky Lucie, která zjišťuje, kolik mužů musí přežít, aby našla toho pravého, jak moc může pustit ven couru v sobě a co dělat, když vám někdo voní, ale vy víte, že není správné spolu být. Jsou také o tom, jestli poslouchat hlavu, srdce, nebo duši – a také o naději. To jí prý poradil právě manžel, zkušený scenárista.

Čtenáři na jejích knihách milují, že jsou velmi upřímné, otevřené… V každé postavě je kus autorky a ona se nebála psát ani erotické scény. Styděla se? „U psaní jsem sama, v tichu, někdy s vínem, a jsem tedy troufalá… Ano, moje knížky jsou asi erotické, ale já jsem autentická a stejně jako jsem popsala podrobně, když postavy vařily, popsala jsem to tak, i když se milovaly,“ vysvětlila Jana Bernášková a dodala, že když jí okolí říkalo, že je to možná moc, pustila si audioknihu Padesát odstínů šedi, aby zjistila, jak to píšou jiní. Jenže u toho pokaždé usnula.

Upletla na sebe ale trochu bič, protože její kniha Jak přežít svého muže byla zfilmovaná, ona hraje hlavní roli a erotické scény si tedy zkusila i před kamerou. Navíc film režíroval její muž.

Co hypersenzivita obnáší či znamená? Má to plusy v tvorbě, v knížkách se plně otevře a rozdá, což čtenáře fascinuje. „Jsem v každé postavě, mají velmi bohatý vnitřní život,“ říká Jana Bernášková.

Zároveň ale hypersenzitivní lidé nemají hranice – v srdci ani v hlavě. „Nemám hraniční poruchu osobnosti, jsem vyšetřená a jsem v pořádku,“ s úsměvem objasnila herečka. A v čem to tedy spočívá? „Jdeme daleko, dokud se nevyčerpáme a nepadneme. Vztahy často končí tím, že partner je z nás vyčerpaný, protože ho milujeme až moc, a my jsme vyčerpaní, protože jsme mu dali všechno a on o to nestojí.“

Naučila se zastavit, učí se „mlčeti zlato“ a že se nemusí ke všemu vyjadřovat nebo každému radit, i když ví, jak to dopadne. Každý má svoji cestu, i ona. „Učím se zpomalit, ale ještě ke všemu se bojím, že strašně brzy umřu, že je život příliš krátký. Ale není,“ směje se host podcastu Bubliny.

Simona Krainová v podcastu Bubliny mluvila i tom, jak nakládá s hejtry, kteří se jí usazují ve virtuálním obýváku