Sardinky jako luxus: Proč stojí jedna konzerva i dvě stovky? Rybičky plují na vlně popularity

Nadšenci do gastronomie a foodies velebí prémiové sardinky jako delikatesu a specialisté na zdravý životní styl je stále častěji doporučují jako superpotravinu. Ovšem není sardinka jako sardinka. Vždycky to samozřejmě bude malá sleďovitá rybka, která žije v početných hejnech v mořích a oceánech. Rozdíl je v tom, kde a jak je odlovena a především – jak je zpracovaná. Nejznámější jsou sardinky, jejichž cena se pohybuje kolem třicet korun, původ ryb se na obalu nijak zvlášť neřeší, ale do rybičkové pomazánky to stačí.

Prémiové sardinky jsou ale docela jiný příběh a odráží se to i na ceně, která se nedostane pod stokorunu, nejčastěji se pohybuje kolem dvou set. Má to své opodstatnění. Takové sardinky pocházejí z tradičních sardinkových manufaktur leckdy více než sto let starých. Najdete je hlavně na pobřeží Portugalska, Francie a Španělska. Zakládají si tam na ruční práci, kvalitě všech použitých surovin a také na originálním dochucení či recepturách.

Se sardinkami se tu zachází doslova v rukavičkách, ručně se zpracovávají a třídí i plní do konzerv. Důraz se klade na kvalitu oleje, v němž jsou naložené, i dalších ingrediencí.

A maximální péče je věnovaná i konzervám, které sardinky povyšují z delikatesy na sběratelský artefakt či alespoň atraktivní suvenýr. Třeba z dovolené v Portugalsku není bez krabičky sardinek možné odjet – zdejší sardinkárny nabízejí produkty v tak kouzelných baleních, že je obtížné vybrat si jen jedno.

A mimochodem, konzervy na sardinky – nejen ty graficky úžasně vyvedené – si zaslouží pozornost samy o sobě. Sardinky se do nich začaly balit už kolem roku 1830 ve francouzském Nantes. Víčko se tehdy na konzervu muselo připevnit pomocí pájky a konzervy se pak otevíraly celkem složitě nožem. Od druhé poloviny 19. století se vyráběly konzervy s klíčkem, jehož pomocí se víčko odrolovalo. A kolem roku 1900 už měla plechovka sardinek tvar, jaký známe dnes.

Za sardinkami je tedy historie, tradice a často i příběh. Za těmi prémiovými i delikátní chuť. Už není neobvyklé, že se kvalitní sardinky podávají jako malé jídlo ke sklence dobrého vína. Rovnou z plechovky, jen tak s chlebem a máslem. Ty nejlepší sardinky se doslova rozpustí na jazyku, jsou šťavnaté, plné chuti, slané tak akorát.

Když jich spořádáte celou konzervu, což není nic nemožného, dostanete do sebe přes 20 gramů bílkovin a také denní dávku vitaminu B12, k tomu vitamin D, fosfor, selen nebo železo. A také vápník, který je v drobných kůstkách rybiček. Ty opravdu není třeba odstraňovat, půvab sardinek tkví v tom, že se jedí celé. Kostra ryby při sterilizaci kolem 120 °C změkne a v ústech se spolehlivě rozmělní.

Z výčtu výživových benefitů je zřejmé, že byste si sardinky měli dopřávat často. Mají i další plus: díky tomu, že jde o malé rybky, nejsou zdaleka tolik zatížené rtutí jako ty velké dravé, například tuňák. A není nereálné si častěji dopřát i prémiové sardinky v opravdu krásném balení. Reprezentují dostupný luxus, za necelé dvě stovky si můžete dopřát opravdu nejlepší rybky. Když už o nich víte mnohem víc než jen to, že jsou namačkané jedna na druhou, tak by určitě stálo za to je zkusit.