Eva Adamczyková pořád válí! Stříbrná máma s knírkem okouzlila olympijské Česko. Evko, děkujeme

Příběh Evy Adamczykové (rozené Samkové) začal 28. dubna 1993 ve Vrchlabí. Dětství prožité v srdci Krkonoš, kde je sníh spíš dětským hřištěm než překážkou, jí dalo to nejcennější: absolutní svobodu. Rodiče na ni nikdy netlačili a neplánovali mít doma šampionku. Možná i díky tomu si v sobě i pod tlakem velkého světa sportu dokázala uchovat svou pověstnou jiskru a autenticitu, kterou si zamiloval celý národ. Pro fanoušky je superhvězda, ale uvnitř zůstala „Evkou“ z hor, která nade vše miluje koně a pocit volnosti.

Život jí ale připravil i momenty, které se nedají natrénovat. V rozmezí pouhých dvou let musela čelit ztrátě obou rodičů – v roce 2018, těsně před olympiádou, přišla o tatínka a koncem roku 2019 zemřela i maminka. Zůstat v šestadvaceti letech bez mámy i táty je zkušenost, která člověka donutí srovnat si priority bez ohledu na to, kolik má v kapse medailí.

Eva o tom mluví otevřeně, ale bez zbytečného patosu. Tyto události ji naučily, že sport sice naplňuje její život, ale není jeho středobodem. Právě vědomí, že svět se nezboří, když nevyhraje, jí dnes na startu dodává vnitřní klid, který je pro soupeřky, mnohdy upnuté čistě na výkon, často nečitelný.

V roce 2022 se provdala za herce Marka Adamczyka a koncem roku 2024 se jejich rodina rozrostla o syna Kryštofa. Mnozí fanoušci si kladli otázku: Vrátí se ještě na prkno? Eva na ni odpověděla s grácií sobě vlastní. Její návrat k profesionálnímu sportu nebyl veden přehnanými ambicemi, ale především láskou k pohybu. V rozhovoru pro ČT sport otevřeně popsala, jak ji tělo po porodu překvapilo: „Dostala jsem se do toho strašně rychle. Síla v posilovně mi vydržela nebo se rychle vrací.“

Proč se vlastně rozhodla pro návrat do mrazivých koryt snowboardcrossu, když už má doma vše, po čem toužila? Odpověď je prostá – pro čistou radost z jízdy. Eva ukazuje, že mateřství nemusí znamenat konec osobních snů, ale jejich novou, hlubší fázi. Své pocity sdílela se čtenáři serveru iSport: „Vždycky jsem si myslela, že jak založím rodinu, tak se už vrcholovému sportu věnovat nebudu. Ale náš sport je dobrý a zábavný, a proto mi to chybělo.“

Dnes jsme v italských Alpách nesledovali jen špičkovou sportovkyni, ale především dámu, která našla rovnováhu mezi závodní tratí a životem mimo ni. Stále zůstává dravou závodnicí, již svět obdivoval už při zlatém olympijském triumfu v roce 2014, i bojovnicí s bronzem ze zimní olympiády v roce 2018.

Její návrat mezi elitu po těžkém zranění obou kotníků, které ji připravilo o start na minulých hrách v Pekingu, je sám o sobě obdivuhodný. I tentokrát Eva Adamczyková předvedla výkon plný nasazení a odhodlání. Nejenže potěšila fanoušky, ale také inspiruje a reprezentuje všechny ženy, které se snaží skloubit práci, rodinu i svoje zájmy.