Článek
Hodnotit ženy podle toho, zda jsou sexy více či méně, je dehonestující a právem se mluví o objektifikaci. Když je ale řeč o sexsymbolu, pak takovou ženu vnímáme nejen jako atraktivní, ale často i jako zrcadlo doby nebo přímo archetyp. A podíváme-li se do filmové historie, najdeme hned několik krásných, ale i nezkrotných žen, na první pohled naivních, ale mnohdy emancipovaných a rozhodně ne pasivních. Možná byly napsány tak, aby odpovídaly fantaziím mužů, nakonec se ale staly hrdinkami pro ženy. Tentokrát vzdáme hold evropským hrdinkám, příště nakoukneme do hollywoodské produkce.
Michèle Mercier: Angelika
Film: série o Angelice (1964–1968)
Vášnivá rebelka v korzetu, markýza andělů. Angelika byla dcera šlechtice, která byla nucena provdat se za bohatého hraběte jménem Joffrey de Peyrac, z něhož se přes počáteční odpor stane její životní láska. Ač se její příběh odehrává v 17. století, Angelika je emancipovaná a nedá si nic líbit. Má v sobě erotický náboj, ale zároveň umně a strategicky manipuluje muži, kteří ji podceňují.
Pro Michèle Mercier šlo o životní roli, z jejíhož stínu nikdy nevystoupila. Na rozdíl od své hrdinky ona osudovou lásku nepoznala. Jeden muž pil, druhý ji okradl a třetí bohužel zemřel na rakovinu týden před svatbou.
Claudia Cardinale: Jill McBain
Film: Tenkrát na Západě (1968)
Ač jsou westerny spíš o chrabrých mužích s kolty u pasu, v legendárním spaghetti westernu hraje zásadní roli i žena. Bývalá prostitutka Jill McBain přijíždí za svou novou rodinou, ale aniž by si stihla užít roli novomanželky, stane se vdovou. A bojuje nejen o své pozemky, ale i o postavení – je ženou, která představuje budoucnost amerického Západu.
Obsazení Claudie Cardinale do role Jill McBain bylo odvážné a symbolické. Byla v té době již mezinárodní hvězdou, krásnou a silnou, ale Leone v ní viděl víc: zranitelnost, odolnost a tiché odhodlání přežít v prostředí, kterému dominují muži.
Sophia Loren: Cesira
Film: Horalka (1960)
Propojení sexuality, mateřského odhodlání a morální odvahy. To představovala vdova Cesira ve filmu Horalka, která s dcerou opustí bombardovaný Řím a uteče s ní do rodné vesničky v horách. Snaží se válkou projít a uchovat si hrdost i svou živelnost, zároveň chránit to nejcennější – dceru Rosettu.
Pro Sophii Loren šlo o jednu ze zásadních rolí a byla v ní i celosvětově oceněna. Mimo jiné se stala první ženou, která získala Oscara za roli mluvenou jinak než anglicky. Nebyla úplně „glamour“, jak byl svět zvyklý, ale hrála syrově.
Brigitte Bardot: Juliette Hardy
Film: …a Bůh stvořil ženu (1956)
Jestli byla nějaká postava ztělesněním ženské sexuality, tak nespoutaná Juliette, která se rázně vymezila proti pokrytectví. Jak? Nezávislostí, sexuální otevřeností a tím, jak si naplno užívala zájem mužů.
Brigitte Bardot pod režijní taktovkou svého tehdejšího muže Rogera Vadima stvořila skutečně novou ženu 60. let, která si sama určuje, jak bude žít.
Gina Lollobrigida: Esmeralda
Film: Zvoník u Matky Boží (1956)
Krásná cikánka Esmeralda v legendárním zpracování románu Victora Huga se poté, co ji jako čarodějnici pronásleduje rozvášněný dav, schová v chrámu Notre-Dame, kde žije alchymista Frollo a znetvořený zvoník Quasimodo. Ona má však oči jen pro fešáka Phoeba… Její příběh končí tragicky, je zrazena hned dvěma muži – tím, kterého miluje, i tím, kterého odmítne.
Gina Lollobrigida si vždy byla vědoma své síly a ženskosti, což jí bylo ve vztazích na překážku. I ona zažila, jak se odmítnutí muži umí mstít – například excentrický magnát Howard Hughes ji na roky zablokoval možnost hrát v USA.
