Článek
Inzulinová rezistence je stav, kdy buňky v organismu, především ve svalech, játrech a tukové tkáni, přestávají dostatečně reagovat na hormon inzulin produkovaný slinivkou břišní, který umožňuje vstup glukózy, tedy krevního cukru, z krve do buněk, kde slouží jako zdroj energie. Tento zdravotní problém přímo souvisí nejen s cukrovkou, ale také s obezitou, vysokým krevním tlakem a zvýšeným rizikem srdečně-cévních onemocnění, jako je ateroskleróza, srdeční infarkt nebo cévní mozková příhoda.
Příčinou je jídelníček i nedostatek spánku
„Pokud tkáně na inzulin reagují méně citlivě, musí slinivka vytvářet stále větší množství tohoto hormonu, aby byla hladina krevního cukru udržena v normě. Tento stav může přetrvávat řadu let bez výrazných příznaků, postupem času však slinivka nemusí zvýšené nároky zvládat a dochází k rozvoji prediabetu a následně diabetu 2. typu,“ vysvětluje Jan Doleček, praktický lékař a okresní předseda Sdružení praktických lékařů za Chrudim. Mezi příčiny inzulinové rezistence patří nedostatek pohybu, dlouhodobě špatné stravovací návyky, stres, nekvalitní spánek i genetické predispozice.
Kdo je nejvíc ohrožen?
Největší riziko inzulinové rezistence mají lidé s nadváhou a obezitou, zejména pokud se tuk ukládá v oblasti břicha, dále ti, kteří mají neaktivní způsob života, trpí vysokým krevním tlakem, zvýšenou hladinou krevních tuků, nealkoholovým ztučněním jater nebo také ti, u nichž se již vyskytl diabetes 2. typu v rodině. Významnou roli hraje i věk, protože citlivost buněk na inzulin se s přibývajícími roky často snižuje.
„Je důležité si ale uvědomit, že ne každý člověk s inzulinovou rezistencí má nadváhu nebo nezdravý životní styl. Kromě životního stylu mohou hrát roli také genetické predispozice, hormonální faktory nebo některá onemocnění. Genetika ovlivňuje individuální náchylnost k inzulinové rezistenci a u některých lidí může představovat rizikový faktor,“ zdůrazňuje genetička Barbora Procházková ze společnosti Chromozoom.
Velké riziko inzulinové rezistence mají lidé s nadváhou, zejména pokud se tuk ukládá v oblasti břichaFoto: Studio Romantic, Shutterstock.com
Příznaky inzulinové rezistence
Inzulinová rezistence bývá často odhalena náhodně, drtivá většina pacientů totiž nemá žádné potíže. „Někteří však mohou pozorovat zvýšenou únavu, zejména po jídle, častý pocit hladu nebo chutě na sladké, obtížné hubnutí navzdory snaze, nárůst hmotnosti, zejména v oblasti pasu, výrazné kolísání energie během dne nebo zhoršenou koncentraci,“ uvádí Jan Doleček.
„U žen bývá inzulinová rezistence často spojena se syndromem polycystických vaječníků (PCOS), což je hormonální porucha, která může přispívat k problémům s ovulací či plodností,“ upozorňuje Barbora Procházková.
Nevynechávejte preventivní prohlídky
Inzulinovou rezistenci lze zachytit ještě v období, kdy jsou hodnoty krevního cukru zcela normální. V běžné lékařské praxi se hodnotí především glykémie nalačno, zjišťuje se takzvaný glykovaný hemoglobin, případně se provádí orální glukózový toleranční test (oGTT). Vyšetření glykémie nalačno je běžnou součástí preventivní prohlídky u praktického lékaře, kterou by měl každý dospělý absolvovat každé dva roky.
„Důležitou roli v diagnostice hraje celkové posouzení rizikových faktorů, obvodu pasu, krevního tlaku a laboratorních ukazatelů metabolismu tuků. Je však třeba zdůraznit, že neexistuje jediný univerzální test, který by diagnózu s naprostou jistotou potvrdil. Hodnocení vždy vychází z kombinace laboratorních výsledků a klinického obrazu,“ popisuje Jan Doleček.
Prevencí je zdravý životní styl
Neléčí se zpravidla inzulinová rezistence jako taková, ale pacient s již vzniklým onemocněním, ať už se jedná o prediabetes či cukrovku. Nejdůležitější součástí terapie jsou režimová opatření. Patří mezi ně redukce nadváhy, pravidelná pohybová aktivita, úprava jídelníčku, dostatečný spánek a omezení chronického stresu. V některých případech, zejména při prediabetu či obezitě, může lékař zvážit i farmakologickou léčbu.
Dobrou zprávou je, že inzulinová rezistence je ve většině případů ovlivnitelný a často i částečně vratný stav. Čím dříve jsou rizikové faktory rozpoznány a řešeny, tím větší je šance předejít rozvoji diabetu a dalších komplikací.
Inzulinová rezistence
- Popis – Jde o metabolickou poruchu, při které buňky v těle hůře reagují na inzulin, což vede k růstu hladiny cukru v krvi a zvyšuje riziko vzniku cukrovky.
- Příznaky – Častá únava, chutě na sladké, přibývání na váze, zvýšené ukládání tuku na břiše, problémy se soustředěním, tmavě zbarvená kůže v podpaží nebo tříslech, u žen nepravidelná menstruace.
- Léčba – Zahrnuje zejména úpravu životního stylu, vyváženou stravu, pravidelný pohyb a v případě potřeby redukci tělesné hmotnosti; někdy může lékař nasadit medikamentózní léčbu.
- Smrtnost – Inzulinová rezistence nebývá příčinou úmrtí, ale může vést k závažným zdravotním komplikacím, které již ohrožují na životě.
- Prevence – Udržování zdravé tělesné hmotnosti, pravidelný pohyb, pestrá a racionální strava, kvalitní spánek, střídmá konzumace alkoholu a nekouření.
