Nejhorší rada našich matek a babiček: Nebuď sobecká

Sobectví nelze vnímat jen v negativním kontextu. Když se na jeho podstatu, která spočívá v upírání pozornosti k vlastním potřebám a jejich uspokojování, podíváme blíže, dojde nám, že na tom nic špatného není. Sobectví můžeme v určitých souvislostech vnímat jako zdravé a produktivní.

„Celý život jsem fungovala především pro jiné. Upřednostňovala jsem manžela, děti i mou šéfovou. Říkala jsem si, že to musí ocenit. Omyl. Jen jsem vůči nim stále posouvala hranice, ustupovala jsem těm jejich a cítila se čím dál víc zahnaná do kouta. Všechno se začalo měnit až tehdy, když jsem se psychicky zhroutila. Začala jsem na sobě terapeuticky pracovat a přicházet na to, že já jsem pro sebe ta nejdůležitější osoba. Že k sobě musím být aspoň stejně laskavá jako k nim, ne-li víc,“ vypráví Klára.

Zdravý postoj ke svému já a nezdráhat se upřednostnit své potřeby nám mnohdy moc nejde z toho důvodu, že pro generaci našich babiček (a možná i maminek) by pozitivní sobectví bylo bráno jako veskrze negativní věc. Podle nich byla každá „slušná a hodná holka“ taková, která všem vyhoví i na úkor sebe sama, protože máma, manželka i žena obecně má být přece obětavá, ne? Kdyby taková nebyla, byla by pěkně sobecká…

Co všechno dělaly naše babičky jinak?

A tak naše maminky a jejich maminky jely obvykle v módu, kdy den strávily v práci a pak se mohly „odreagovat“ na nákupu, při vaření večeří a úklidu bince po manželovi. Masáž, sport, sauna, sebevzdělávání, víkend s kamarádkami? Kde by na to asi vzaly čas? A co by tomu řekli ostatní? Být občas sobecká, myslet sama na sebe, to prostě předešlé generace žen neuměly. Naštěstí se o psychologii, psychohygieně a seberozvoji začalo v průběhu posledních desetiletích mluvit čím dál víc a do větší hloubky. I s ohledem na stále stoupající nároky společnosti na ženy se stala témata týkající se péče o duševní zdraví a sebelásky naprosto zásadními.

Základem je osvojit si schopnost říkat ne, když něco nechcete nebo nemůžete udělat, a necítit při tom žádnou vinu. Nebo si uvědomit, že je v pořádku neobětovat se pro ostatní. „Když se člověk naučí rozpoznávat své skutečné potřeby, naučí se je cíleně uspokojovat a prosadit si jejich naplňování, stane se to, že s okolím začne mnohem lépe vycházet. Jeho komunikace je totiž jasná a čitelná a lze se tak na mnohých věcech snadno domluvit v rámci udržení si svých hranic a schopnosti se o sebe vždy dobře postarat,“ vysvětluje psycholožka a psychoterapeutka Alexandra Hrouzková, jaké jsou přínosy pozitivního sobectví.

1. Naučte se soustředit samy na sebe. Vizualizujte si představy, jaký život byste chtěly mít a jaká cesta k tomu může vést. Naučte se respektu ke svým potřebám a přáním.

2. Přijměte za své, že říkat NE je v pořádku. Řekněte NE šéfové, která vám nakládá tolik práce, že ji nemůžete stihnout a doděláváte ji večer doma. Stejně tak můžete říct NE tchyni či mámě, které se k vám automaticky nominují na návštěvu, aniž by se ptaly, zda se to hodí.

3. V partnerském vztahu mluvte i o tom, co se vám nelíbí. Je v pořádku, když si jeden dva večery v týdnu vyhradíte jen pro sebe a své potřeby. Je v pořádku říct, co by mělo být jinak, a např. část domácích povinností delegovat na partnera či děti. Autenticita a pravdivost je pro vztah naopak živou vodou.

4. Zamyslete nad tím, s kým trávíte volný čas. Patří mezi ně i lidé, kteří mají tendence zneužívat vaší ochoty a vstřícnosti? Jsou to lidé, již ve správnou chvíli zaútočí na vaše slabé stránky? Opakujte si, že prioritou je vaše spokojenost a potřeby.

5. Mějte se rády. Nemusíte si denně stoupat před zrcadlo a nahlas to opakovat, ale dělejte pro sebe, co můžete. Zdravě jezte, hýbejte se a dělejte věci, které vás těší.

Jak si zvýšit sebevědomí? Začněte těmito kroky

Může se upřednostňování sama sebe vychýlit k něčemu nezdravému a destruktivnímu? Samozřejmě, že ano. Jednoduchým příkladem je ztráta sebereflexe, kdy je člověk „v zájmu sebe sama“ tak přesvědčený o správnosti svých činů a chování, že ho to negativně ovlivňuje ve všech sférách života. Alexandra Hrouzková k tomu říká: „Když někdo vnímá své potřeby pokřiveně, žije v dojmech a přesvědčeních, že druzí by pro něj měli dělat to a to, aby se on cítil lépe, protože si připadá důležitější než ostatní. Důsledkem toho jsou jeho vztahy konfliktní a problematické a bývá vnímán jako sobecký v negativním smyslu.“ Základním pojmem pozitivního sobectví by měl být respekt. Vůči druhým, ale i vůči sobě.