Smrt na zadní sedačce. Dítě může v autě zapomenout každý! Na vině je autopilot v mozku. Co s tím?

Děj mrazivého psychodramatu Otec (2025) kopíruje skutečné události. V červenci 2015 zapomněl ve slovenské Nitře otec svou dvouletou dceru v zaparkovaném autě před kanceláří. Byl přesvědčený, že ji cestou do práce vyložil v jeslích. Panovalo období letních veder, teploty dosahovaly až 37 °C. Batole v rozpáleném vozidle strávilo několik hodin a zemřelo na přehřátí organismu. Otec byl v listopadu 2016 odsouzen k podmíněnému trestu odnětí svobody.

Syndrom zapomenutého dítěte může postihnout každého rodiče. O co se jedná? „Nejde o oficiální psychiatrickou diagnózu, ale o označení pro specifický typ selhání paměťových procesů v zátěži,“ vysvětluje psychoterapeutka Jana Hostovská, členka České asociace pro psychoterapii. Projevuje se situací, kdy rodič (nebo pečovatel) neúmyslně nechá dítě v zamčeném autě.

V létě tak může dítě během několika minut dostat úpal a zemřít. Dětské tělo se zahřívá 3–5krát rychleji než tělo dospělých a k přehřátí auta stačí venkovní teploty mezi 20–25 °C. Vnitřek automobilu funguje jako skleník, kde se může během 10 až 20 minut oteplit o 15 až 20 °C.

Příčinou není zanedbání, ale tragické selhání lidské paměti. K němu dochází, když je rodič zahlcený nebo rozptýlený. Spouštěčem tedy bývá stres, nevyspání, únava nebo změna zaběhlé rutiny, kdy třeba dítě do školky běžně vozí někdo jiný. Vládu v mozku převezme režim „autopilota“, v němž vykonáváte činnosti bezmyšlenkovitě tak, jak jste navyklí. Situaci zhoršuje, když dítě nepovídá nebo usne.

Mysl dospělého se pak přesune na obvyklou destinaci (typicky zaměstnání) a zapomene, že má na zadním sedadle dítě. Rodič si dokonce může vytvořit falešnou vzpomínku, díky níž je přesvědčen, že potomka v jeslích, školce či škole skutečně vyložil.

Především je potřeba věnovat se své mysli a dopřávat jí dostatek relaxace a prostoru pro vypnutí a obnovu. Tím se dá předcházet zahlcení, roztěkanosti a nesoustředěnosti, které jsou přímou příčinou syndromu zapomenutého dítěte. Pomoci v tom mohou různé relaxační techniky známé z jógy, krátká zastavení během dne, procházky v přírodě, čtení nebo psaní deníku. Najděte si, co vyhovuje a pomáhá vám, a tomu se potom věnujte.

To ale rozhodně není všechno. „V praxi se ukazuje, že nejúčinnější prevence nespočívá jen v lepší koncentraci, ale v nastavení jednoduchých vnějších kontrolních mechanismů. Lidská paměť je totiž omylná, a proto je bezpečnější nespoléhat se pouze na ni, ale vytvořit si rutiny a pojistky, které riziko minimalizují,“ radí psychoterapeutka Jana Hostovská.