Ženská nespravedlnost? Tloustnutí v přechodu!

Jak sama říká, nikdy nebyla vyloženě tlustá, protože se od dětství dost hýbala. „Hubené“ geny však nemá, takže si jídelníček musela vždycky hodně hlídat. Stres v práci a dva porody ale způsobily to, že i tato odbornice na výživu postupem času nabrala alarmující váhu. Rady, které dávala svým pacientům, tak musela „naordinovat“ sama sobě – a podařilo se jí zhubnout celých 30 kilo.

Zvolila jste si obor obezitologie proto, že jste sama váhu dlouhá léta řešila?

Myslím, že každý se věnuje tomu, co ho zajímá anebo s čím má naopak nějaký problém. Takže ano, také to s tím souviselo. Postupně jsem se kromě diabetologie začala věnovat hlavně obezitologii a posledních deset let pracuji na klinice, kde se věnuji obézním pacientům a diabetikům, včetně indikace k bariatrickým výkonům. Mám pocit, že svým pacientům skutečně rozumím a vím, čím si procházejí. Vím, že to ti lidé mají těžké. To moje pochopení, ale není o tom, že by u mě měli víc úlev než u mých kolegů. Ale vím, že genetika je velmi silná. Někdo může jíst, co chce, nesportovat, a stejně nepřibere. Pak jsou druzí, kteří mají dáno do vínku, že budou mít sklon k nadváze, přestože se hýbou, a nepřejídají se. Já jsem ten druhý případ, a proto své pacienty podporuji v tom, že když jsem to zvládla já, zvládnou to taky.

Co jste změnila pro to, abyste takhle výrazně zhubla?

Musela jsem změnit úplně všechno. Když jsem pracovala na klinice a měla dvě malé děti, tak jsem prostě neměla sílu. Byla jsem často hodně unavená, jedla jsem hodně sladkého, abych únavu zahnala a kvůli náročné práci jsem se i mnohem méně hýbala. Chybou byly i časté hříchy v podobě zákusků – já totiž miluji sladké. Když už jsem se ale nevešla skoro do žádného svého oblečení, řekla jsem si, že takhle to dál nejde. Začala jsem sportovat ještě víc než kdy dřív – i šestkrát týdně. Přestala jsem jíst nejen sladkosti, ale také pít sladké nápoje, výrazně jsem zmenšila porce a učila se jíst pravidelně – to byl můj největší problém a je to i problém většiny mých pacientů. Kdybych mohla, dám si klidně čtyři knedlíky. To ale nemůžu, takže standardně jím jeden. Jinak to prostě nejde. Je to o sebeovládání, motivaci a vůli a o tom si uvědomit, že jídlo může být závislost jako každá jiná.

Jak dlouho vám trvalo zhubnout celých 30 kilo?

Přibližně pět let. Ze začátku to šlo dobře, to hlavní jsem zhubla během prvního roku. Ale další 4 roky váha dost kolísala. Dnes vážím dokonce míň, než jsem vážila na gymnáziu. Ale udržovat váhu s blížící se padesátkou je stále těžší. Vím, že s nadváhou budu bojovat do smrti.

Je pravda, že je při hubnutí zdravé shazovat kilo týdně?

Za týden kilo je super rychlé hubnutí. To je téměř 50 kilo za rok, což je pro běžného pacienta příliš rychlé hubnutí. Za takový posun gratulujeme jen opravdu extrémně obézním pacientům, kdy vzhledem k jejich váze se jedná o procentuálně menší úbytek než u pacientů s nižším BMI. Takový skok lze zvládnout prakticky jen po bariatrické operaci. Správnější i reálnější je hubnout řekněme dvě kila měsíčně. Postupem času se to ale zpomaluje, takže optimální je asi půl kila za týden.

Kolik průměrně s vaší pomocí obézní lidé zhubnou?

To je velmi individuální, ale někteří lidé během svého života postupem času shodí a zase naberou i stovky kil. Děláme si u každého pacienta takové křivky, jak hubne nebo nabírá, a u některých jsou to neuvěřitelná čísla. Zhubne 30, nabere 60, pak zase shodí 40 a tak podobně. Ale to jsou samozřejmě extrémy. My máme navíc trochu posunutou hranici v tom, co je skutečná obezita. Je dobré se držet BMI, tedy obézní člověk je, pokud má BMI vyšší než 30, velmi závažná je obezita při BMI nad 40, to už zcela jistě doporučujeme bariatrický výkon.

Kdo nejčastěji navštěvuje vaši ordinaci?

Obvykle jsou to ženy v období klimakteria, tedy ve věku kolem čtyřiceti až padesáti let. Ty tvoří klientelu všech obezitologických ambulancí z 80 procent, pouze z 20 procent jsou to muži.

Znamená to, že mají ženy v Česku častěji problém s váhou než muži?

To ne, opak je pravdou. Podle posledních reprezentativních výzkumů u nás ženy na rozdíl od mužů obecně nezvýšily procento obezity. Ženy prostě jen nadváhu víc řeší, nejenom po zdravotní stránce, ale také po estetické. Je vžité, že u mužů „pár kilo navíc“ nevadí, nebo je dokonce výhodou – vypadá mohutnější, chlapáčtější. Ovšem podle všeobecného diktátu má být žena celoživotně éterická víla. V přechodu také začnou váhu řešit i ty ženy, které byly do té doby štíhlé. Většinou mají v té době už několik redukčních diet za sebou, třeba i úspěšných. Kolem té padesátky se ale začínají měnit hladiny hormonů a tím pádem začne ubývat svalová hmota a výrazně se zpomalí metabolismus. Proto to, co na ně fungovalo dřív, najednou nezabírá. Ony si neví rady, tak vyhledají pomoc.

Dá se tomu předcházet zdravým životním stylem, nebo v této době každá žena přibere, byť jen málo?

Přibližně od třiceti let už se začíná metabolismus zpomalovat, a zpomaluje se každých pět let o přibližně 300 kilojoulů. Což znamená, že bychom teoreticky měli jíst o to méně ne abychom zhubli, ale jen abychom nenabrali. Nebo se o to víc hýbat. V praxi ale málokdo s přibývajícím věkem víc sportuje a míň jí. Je to přesně naopak. Kritických je přibližně pět let kolem zástavy menstruace a pak se to zase situace ustálí. V té době ženy najednou ztloustnou třeba 10 kilo, což je samozřejmě trápí. Částečně si za to tedy můžou nevhodným životním stylem – pokud nikdy nesportovaly a jedly nezdravě – ale z části za to skutečně může období klimakteria. Je to taková nespravedlnost. Muži statisticky v období andropauzy netloustnou.

Jaké jsou nejčastější stravovací chyby?

Nepravidelnost v jídle, nedostatek pohybu a sladké – pití i jídlo. To přináší chvilkovou úlevu při stresu i únavě. Takzvané „zajídání“ nějakého psychického vypětí je velkým problémem. Lidé také často říkají, že je zdravé jídlo drahé. To není pravda. Máme spoustu ukázkových jídelníčků, které dokazují opak. Žádné diety ale nejsou řešením. Sama jsem vyzkoušela asi úplně všechny, co existují. Tím si člověk jen ublíží. Pro úspěšné zhubnutí není žádná zkratka. Jde o to překonat ten těžký začátek a pak už je to lepší. Ale rozhodně to stojí za to.

Patříte k věčným dietářkám nebo se vám podařilo zhubnout a váhu si udržet?