Článek
Dřevěné stavby zažívají boom. Pro každého stavitele je motivací něco jiného: pro jednoho nižší cena, pro jiného rychlost výstavby, pro dalšího zdravé a příjemné vnitřní prostředí.
Obliba roste
Dřevostavby si v Česku získávají stále větší oblibu. Zatímco ještě před deseti lety byly spíše výjimkou a řada lidí k nim přistupovala s nedůvěrou, dnes představují stále vyhledávanější alternativu ke klasickým zděným domům. A potvrzují to i čísla.
„Kolem roku 2014 se podíl dřevostaveb na celkovém počtu dokončených rodinných domů pohyboval kolem 9–10 %, v sezoně 2023/2024 tvořily už přibližně 15–16 % všech rodinných novostaveb,“ potvrzuje Blanka Nováčková, ředitelka Asociace dodavatelů montovaných domů (ADMD).
Za posledních deset let se tak počet nových dřevostaveb v Česku téměř zdvojnásobil. Přesto máme ve srovnání se zahraničím stále co dohánět. V sousedním Rakousku nebo Německu tvoří dřevostavby přibližně 20 až 25 % nových rodinných domů, zatímco ve Skandinávii jejich podíl přesahuje dokonce 70 %.
Vyplatí se opatrnost
Jak už to tak bývá, zvýšená poptávka vede mimo jiné i k nárůstu počtu neseriózních dodavatelů, kteří se do podnikání pustí s vidinou rychlého a snadného zisku. Podobně jako v době zvýšeného zájmu o fotovoltaické panely, kdy krachy solárních firem způsobily vrásky na čele nejednomu zákazníkovi. Takže obezřetnost je na místě…
Dřevěné domy také někdy vzbuzují dojem, že je snadné je postavit svépomocí a ušetřit tak na odborné práci. Ale to je omyl!
Dřevostavby sice mohou vydržet až stovky let, o čemž svědčí třeba historické roubenky nebo dřevěné kostely. „Pokud je dřevu umožněno přirozeně komunikovat s prostředím a pracovat s hydroskopickou vodou v rámci svých buněčných struktur, je jeho životnost prakticky neomezená,“ potvrzuje Oldřich Šebek ze společnosti Atrium.
Klíčové je však správné know-how. O to víc v dnešní době, kdy domy musejí zároveň splňovat požadavky na nízkou energetickou náročnost i komfortní a zdravé bydlení.
Nejčastější chyby
Firmy s nedostatečnou znalostí nebo laici stavějící svépomocí dělají často chyby například ve skladbě stěny nebo nedodržují správné postupy výstavby. Výsledkem může být zatékání, hromadění vlhkosti, následná tvorba plísní a degradace nosné konstrukce.
„Když někde vznikne vada, která umožní nekontrolované vniknutí interiérového vzduchu do konstrukce, může v určitém místě docházet ke kondenzaci vodní páry. Nejčastější jsou v tomto případě závady v parotěsné nebo parobrzdné rovině,“ upozorňuje Oldřich Šebek.
„U dřevostaveb je velmi důležité i provedení hydroizolací, a to jak hydroizolace od základové desky, tak izolace koupelen nebo sprchových koutů. Neméně klíčové je pak řešení vnitřních i vnějších parapetů. Zde se nachází jedno z nejnáchylnějších míst pro vznik tepelného mostu a tím i kondenzaci vodní páry.“
Dílčí opravy nejsou vždy možné a dům tak musí být nezřídka vystavěn znovu, prakticky od podlahy. Šetřit na odborných znalostech se nevyplácí!
Základem úspěchu jsou základy
Dřevostavby také musejí začínat vždy nad terénem, aby se k nim nedostávala vlhkost od země. Vyžaduje to kvalitní základovou desku nebo jiný způsob založení eliminující pronikání vlhkosti do konstrukce.
Zejména u menších modulových dřevostaveb je oblíbené zakládání na zemních vrutech nebo betonových patkách. Založení nad terénem, tzv. provětrávaná mezera, se považuje za dobrý způsob, jak ochránit dřevěnou konstrukci před vlhkostí. Domy doslova levitují nad zemí. Vyžaduje to však předtím upravit terén pod nimi.
