Záchrana z hospody aneb Jak se „šílenému“ faráři podařilo obnovit celou vesnici

Neratovský příběh je něco jako pohádka z pera Boženy Němcové, ve které hlavní roli hraje farář Josef Suchár. Jak je s malou vesnicí v Orlických horách spjatý? Kdysi přicházeli do Neratova lidé, kteří věřili, že je uzdraví zdejší soška Panny Marie a voda z pramene, jenž dodnes vyvěrá u kostela.

Neratovský barokní chrám vznikl v první polovině 18. století právě kvůli návalům tisíců poutníků. V roce 1945 však vyhořel po zásahu ruské střely. Kostel pak dlouhá desetiletí chátral, stejně jako celá pohraniční obec. V roce 1991 se ale všechno začalo obracet k lepšímu – život do vsi vrátil právě Josef Suchár.

Ten Neratov poprvé uviděl někdy v polovině 80. let, když jako tajně vysvěcený kněz připravoval nedaleko tábor pro děti a hledal místo pro bojovou hru. Díky tomu si na jednom z kopců pohraniční krajiny všiml zřícených zdí. Tehdy sobě i Bohu slíbil, že udělá všechno pro to, aby se na tomto místě zase jednou konaly bohoslužby. V obnovu Neratova věřil dokonce tolik, že přesvědčil dvě rodiny s malými dětmi (více si přečtěte v článku Příběh Jany: 4 vlastní děti, další v péči a místo civilizace pustina), aby se spolu s ním do této vsi s domy v dezolátním stavu a bez jakéhokoli vybavení přestěhovaly. Budování společenství tak pomalu mohlo začít.

„Už na počátku jsme si řekli, že obnovíme poutní místo smíření pod ochranou Panny Marie Nanebevzaté, ale že ten princip smíření bude v pomoci potřebným a zvláště dětem. Od počátku jsme Neratov spojili s lidmi s handicapem. Obnovu kostela a obce jsme však nedělali pro ně, ale společně s nimi – to se povedlo a funguje to tak dodnes,“ přibližuje Josef Suchár s tím, začátky pochopitelně nebyly jednoduché. Pro smělý nápad nestačilo přesvědčit jen přátele. Odvážným plánům museli věřit i místní chataři.

„Josef, který nikdy nepil ani na našich velkých rodinných oslavách, se kvůli Neratovu rozhodl dát si tu a tam panáčka slivovice s místními – uvědomoval si svou jinakost, byl kněz, do vsi přiváděl zvláštní lidi. Zůstat abstinentem by bylo další známkou odlišnosti,“ vypráví bratranec faráře Antonín Nekvinda, jenž se ke Sdružení Neratov přidal naplno v roce 2011.

„Hospoda je v naší zemi prostě základ, v ní domluvíte vše potřebné, v ní máte šanci mluvit s lidmi o tom, co v Neratově děláte a proč,“ podotýká Josef Suchár s tím, že hospoda je sice velmi potřebná, ale symbolem Neratova je hlavně kostel, který je otevřený všem bez rozdílu.

Nikdy se nezamyká a jeho symbolickému základnímu kameni, pozůstatku původního oltáře, požehnalo čtrnáct kněží různých církví. Právě díky tomu se v kostele smějí konat třeba svatby snoubenců různých vyznání. Ročně se jich tady odehraje několik desítek a zisk z nich pomáhá rozvíjet místní komunitu. Je tedy jasné, že právě projekty okolo jeho rekonstrukce a využití pomohly postavit obec na nohy a zároveň vybudovat ekonomicky stabilní podnikání.

„Obnovili jsme tradici poutního místa, poutníkům jsme potřebovali nabídnout občerstvení, místo k odpočinku i suvenýry na památku,“ vysvětluje Josef Suchár, který je hrdý na to, že v současnosti Neratov disponuje jídelnou, hospodou, kavárnou, ubytovnou a obchůdkem, kde si můžete koupit výrobky z neratovských keramických, textilních, košíkářských a dalších dílen. Sdružení Neratov zároveň provozuje základní školu se třemi třídami.

Neratovští tak vybudovali to, co sami potřebovali k životu – a co od nich koneckonců očekávali i návštěvníci. Proto k další „metě“, tedy sociálnímu podnikání, které dá práci dalším lidem a pomůže k finanční soběstačnosti obce, logicky přibyla jedna z mnoha úžasných idejí: neratovský minipivovar.

Listopad se nesl ve znamení piva Prorok, se kterým si můžete připít již mezi svátky. „Stavíme na tom, že se v České republice minipivovarům daří. Máme dobrou vodu, zkušeného sládka a Neratov je už naštěstí docela známá značka,“ objasňuje Antonín Nekvinda s dodatkem, že vybudovat pivovar by ale nebylo možné bez investičního úvěru z programu sociálního bankovnictví silné banky.

„Bez partnera, na kterého se můžete spolehnout a který ve vás věří, by rozvoj nebyl možný,“ krčí rameny bratranec odvážného faráře, který se o odbyt piva rozhodně nebojí. Vždyť Neratov má přece vlastní hospodu a stále rozšiřuje svou působnost. To vše díky farářovi, který sám sebe označuje za „šíleného“.

A co vy, už jste byli v Neratově?