Hlavní obsah

Holotropní dýchání: pomoc, nebo fikce?

Foto: samphoto.cz/jiunlimited

Pečlivě zvažte, než tuto metodu podstoupíte

Být psychicky vyrovnaní, dokázat se smířit sami se sebou či s ostatními. Metod, jak dosáhnout psychické pohody, je hodně. Jsou ale všechny dobré? Slibují pomoc, nebo působí právě naopak - že nám naši psychiku nabourají? A právě tato kontroverze provází už od začátku metodu holotropního dýchání.

Článek

Jak holotropní dýchání vzniklo

Metodu vyvinul na základě starých šamanských technik psychiatr českého původu Stanislav Grof se svojí ženou Christinou, který původně využíval v šedesátých letech pro psychanalýzu LSD. To mu však bylo zakázáno, takže musel hledat ten správný katalyzátor někde jinde. Našel ho v metodě řízeného intenzivního dýchání a s tím spojenými jinými stavy vědomí.

Jak holotropní dýchání probíhá

Seminář holotropního dýchání si můžete objednat stejně podobně jako třeba wellness víkend. Předcházet by mu měl pouze pohovor, nejlépe s lékařem psychiatrem. Ten by měl vyloučit kontraindikace - neměli byste mít třeba problémy se srdcem, trpět epilepsií, být těhotná... Další velmi podstatnou informací je váš psychický stav. Ačkoliv se tato metoda používá na zlepšení psychického zdraví, neměli byste v tuto chvíli trpět nějakou akutní psychickou poruchou. Semináře jsou organizovány většinou jako celovíkendové. Sejdete se s ostatními lidmi, většinou v počtu kolem třiceti účastníků, měli byste mít na sobě pohodlný oděv a den před tím nepít a nejíst žádná těžká jídla.

Foto: samphoto.cz/jiunlimited

Holotropní dýchání nemusí prospět každému

Můžete se smát, ale i plakat nebo tančit...

Účastníci se rozdělí do dvojic a „dýchá" vždy jeden z ní. Místnost, ve které dýchání probíhá, by měla být vybavená matracemi a polštáři, aby se nikdo nemohl zranit. Jeden ze dvojice si zaváže oči, ulehne a začne zhluboka dýchat. V místnosti by měl být klid, zní pouze rytmická hlasitá hudba, která má pro průběh velký význam. Tím, jak dýchající upadá do tranzu, mohou mu tuhnout končetiny a začínají se mu vybavovat různé vize a obrazy, více či méně příjemné.

Část dýchajících poklidně leží a věnuje se svým vizím pohrouženi do sebe, ale část se začne různě zmítat či pobíhat. Často mohou plakat, smát se - dýchání může být provázeno mnoha emotivními projevy. V tu chvíli nastává role druhého ze dvojice - „sittera". Ten musí dávat na dýchajícího pozor, aby se nezranil a případně, pokud bude dýchání provázet skutečně nepříjemný pocit, měl by ho společně s odbornými pomocníky ze stavu probudit. Po skončení celého procesu se kreslí tzv. mandaly (obrazy, které jejich zážitek vystihují) a probíhá také diskuse.

Dýchání není rozhodně pro každého

Ačkoliv by se zdálo, že dýchání nemůže nikomu ublížit a že se jedná na rozdíl od použití drog a jiných medikamentů o celkem neškodnou techniku, není tomu rozhodně tak. Ukazuje se totiž, že tato analýza v nás dokáže otevřít něco, co bylo dobře skryto. A je otázka, zda vůbec mělo přijít na povrch. Ačkoliv je část účastníků s průběhem velmi spokojena a na dýchání dochází opakovaně, existuje jistě důležitá část těch, kdo takové štěstí neměli. Naopak, jejich psychický stav se od té doby zhoršil, museli vyhledat odbornou pomoc a s následky bojovat. Budete mezi ně patřit i vy? Nebo jste si jisti, že jste odolní jedinci, kteří na to mají? To vám bohužel nikdo s jistotou dopředu nesdělí.

ynezorPumanzeSaNyknalC

Reklama