Článek
Na adresu jaktovidichlap@firma.seznam.cz přišel tento e-mail od naší čtenářky Michaely (24):
Pane Hausmanne, je mi 24 let a mému partnerovi 30. Poznali jsme se v práci. Jsme oba policisté, jen každý na jiném oddělení. S přítelem jsme tři roky a plánujeme spolu bydlení. Je nám spolu hezky, navzájem se podporujeme, máme spoustu společných zájmů a myslím si, že by to mohl být ten pravý. Máme ale jeden problém, který se neustále stupňuje, a to jsou jeho rodiče. Pro vysvětlení: přítel je z bohaté rodiny a jeho rodiče mají takový... řekněme svůj svět. Přítel byl dlouho přede mnou sám, tak už se mu snažili dohodit různé ženy z bohatých rodin, samozřejmě s tituly apod. Přítel o tom tehdy nechtěl ani slyšet.
Pak si našel mě a začal být po dlouhé době zase šťastný. Představil mě rodičům a zrovna dvakrát jsem jejich představě nevyhovovala – jsem policistka, dělám bojové sporty, mám tetování atd. Jeho rodiče samozřejmě nemají rádi lidi s tetováním, naše zaměstnání zrovna neuznávají a bojové sporty, o tom ani nemluvě. Ale po čase si na mě nějak zvykli. Aspoň mi to tak přišlo. Problém nastal v poslední době, kdy se setkáváme častěji, protože přítel stále bydlí s rodiči. Neustále na mě mají nějaké průpovídky, pořád slýchávám nějaké poznámky na tetování, práci apod. Člověk by řekl, že je to maličkost, ale když je to čím dál častěji a stále více stupňované, tak si poslední dobou říkám, jestli mi vztah s přítelem vůbec za tohle stojí.
Jakmile něco takového nastane, přítel řekne nějakou ,,diplomatickou“ odpověď, aby neurazil ani jednu stranu. Takže koneckonců se mě moc nezastane. Samozřejmě ho nenutím vybírat si mezi mnou a rodiči, ale nějakou podporu bych ocenila. Opravdu bych nerada opustila přítele jen kvůli tomu, že má rýpavé rodiče. Jenže na druhou stranu si neumím představit, že bych se třeba jednou přivdala do tak toxické rodiny. Prosím, poradil byste mi? Moc ráda bych znala názor z pohledu chlapa. Děkuji vám, Michaela
NĚKTEŘÍ RODIČE JSOU JENOM PRO ZLOST. TAK CO S NIMI?
Vážená slečno Michaelo,
… tak z dobré rodiny... Na tyhle „dobré a bohaté“ rodiny bez noblesy a bez tradice jsem vysazen. Hlavní rada zní: Nebrat je vážně. Váš přítel se před rodiči vyjadřuje vyhýbavě a, jak říkáte, diplomaticky, protože je mezi dvěma mlýnskými kameny a žádnou stranu si nechce rozházet. Ve svých letech a se zabezpečeným příjmem už nemá u rodičů co pohledávat. Píšete, že ho nenutíte vybrat si mezi vámi a rodiči, ale přesně tohle má on ve svých letech učinit. Kdyby se odstěhoval a osamostatnil, jeden z těch mlýnských kamenů by ho přestal válcovat a celé soukolí, které ničí váš vztah, by přestalo fungovat.
Řešení je tedy jednoduché a po desítky generací před vámi přirozené: Sestěhovat se do vlastního. Dva policisté si snad vydělají na nájem. Pokud se přítel od vás nenechá tímto směrem (správným i pro jeho eventuální další vztahy) vmanévrovat, je to ztracený případ moderního mamánka a nemařte s ním čas. Ať vám pak jeho rodiče dají vědět, až mu seženou bohatou doktorku filozofie.
Ve svých 24 letech máte (v dnešní době!) spoustu času na vdávání. Sport vás udržuje svěží a fit a bojové sporty (sám mám zarámované diplomy z juda) člověka vedou k disciplíně. Tyto kvality musí ale někdo přijmout a ocenit. A když už se takový najde, měl by mít dost charakteru na to, aby si svoji volbu nenechal rozmluvit. Jinak si vás nezaslouží.
Na jedno úskalí vás však chci upozornit, přestože vůbec nevím, jestli se vás vůbec týká. Nekrásnější vlastností ženy je ženskost – i s těmi všemi protivnými serepetičkami, které ale k ženě patří, i když mužům a mnohým ženám vyrostlým (a zhrublým) v mužském kolektivu se zdají směšné. Vyvarujte se proto přílišného dávání najevo svých bojových zálib (chození v maskáčích a celé to „bravado“ kolem), které ženě onu ženskost ubírá.
Pokud nejste ve služebním mundúru, buďte za slečinku – choďte v krátkých šatičkách a své umění skrývejte pro případ opravdové nouze nebo na tréninky. Uvidíte, jak se okruh zájemců ještě rozroste.
