Článek
Před ani ne stoletím byla Šumava mnohem živěji osídlená než dnes. V horských vesnicích žily stovky lidí, fungovaly tu školy, hospody i kostely, na okolních loukách se pásl dobytek. Zlom přišel po druhé světové válce, kdy bylo odsunuto početné německé obyvatelstvo. Řada obcí zůstala téměř vylidněná.
Další ránu jim zasadilo budování železné opony. Mnohé vesnice se ocitly v zakázaném pohraničním pásmu, budovy chátraly, zůstaly jen sotva patrné kamenné základy, které příroda pozvolna utápí ve své náruči. Dnes už jen máloco napovídá, že tu kdysi pulzoval běžný vesnický život.
Knížecí Pláně srovnaly se zemí tanky
Vysoko v šumavských pláních nedaleko hranic s Německem stávala obec Knížecí Pláně. Vznikla na konci 18. století v souvislosti s těžbou dřeva a postupně tu vyrostly desítky domů, škola, hned čtyři hospody i kostel svatého Jana Křtitele. Těsně před válkou zde žilo téměř pět set obyvatel. Po válce obec přišla o většinu obyvatel a následně ji pohltilo hraniční pásmo. Kostel byl v roce 1956 odstřelen. Dnes místo připomíná především obnovený hřbitov s pamětním křížem, na místě bývalé hájovny vyrostl i stylový penzion s restaurací.
Z Bučiny se otevírá výhled k Alpám
Bučina leží v nadmořské výšce 1 160 metrů nedaleko Kvildy. Dřevařská osada se rozvíjela od druhé poloviny 18. století a na konci 19. století měla téměř pět set obyvatel. Po druhé světové válce byla vysídlena. Dnes tu najdete obnovenou kapličku svatého Michala a připomínku železné opony v podobě ostnatého drátu a strážní věže. Za dobrého počasí se odtud otevírají daleké výhledy, někdy až k Alpám.
Hůrka: Příběh sklářského bohatství
Hůrka u Železné Rudy patřila k významným šumavským sklářským osadám. Sklárna tu vznikla v roce 1766 a postupně přibyly obytné domy, kostel svatého Vincence i kaple svatého Kříže s rodinnou kryptou majitelů skláren. Místní sklářské výrobky, včetně benátských zrcadel, se proslavily daleko za hranicemi regionu. Po válce obec zanikla. Přečkala jen chátrající kaple, kterou vojáci využívali jako dělostřeleckou pozorovatelnu. Ta byla po revoluci obnovena, interiér zdobí socha Krista s trnovou korunou vytvořenou z ostnatého drátu z hraničního oplocení.
Zadní Zvonková na linii železné opony
Zadní Zvonková vznikla v 17. století jako osada dřevorubců a uhlířů. Díky rozvoji obchodu a plavení dřeva se postupně proměnila ve větší obec. Ve 30. letech 20. století tu žilo téměř sedm set obyvatel a fungovalo mnoho řemesel i obchodů. Po válce byli místní Němci odsunuti a obec se ocitla v hraničním pásmu, kde většina zástavby zanikla. Výjimečně se podařilo zachránit kostel svatého Jana Nepomuckého a obnovit přilehlý hřbitov. Dnes je to působivé místo, kde se historie setkává s klidem lipenské krajiny.
Stodůlky rozstřílela armáda
Stodůlky ležely na svahu hory Křemelná nedaleko Prášil. Šlo o významnou králováckou rychtu, sídlo svobodných šumavských sedláků. V samotné vsi ve 40 staveních žilo přes 500 obyvatel. Nechyběla škola, mlýny, pila ani majestátní kaple svatého Šebestiána. Po druhé světové válce odešla většina původních německých obyvatel a obec se už nepodařilo obnovit. V roce 1952 vznikl v oblasti vojenský výcvikový prostor, opuštěné domy sloužily jako cíle při vojenském výcviku.
Výlet za zaniklými šumavskými vesnicemi není jen cestou do krásné přírody, ale také setkáním s minulostí, která z krajiny nikdy úplně nezmizela. Stačí se na chvíli zastavit, rozhlédnout se po zarostlých loukách a představit si hlasy lidí, kteří tu kdysi žili. Možná právě tehdy Šumavu poznáte úplně jinak.
