„Maminko, přece si nechcete zabít miminko!“ Advokátka vydává nekorektní komiks o porodech v Česku

Úspěšná advokátka Andrea Zátková patří k ženám, které vlastní zkušenost přivedla k nepříjemnému poznání: to, co je v českých porodnicích považováno za standardní péči, může být ve skutečnosti hluboce zraňující. Po kontrastním zážitku dvou porodů ve zcela odlišném prostředí začala pátrat, proč se tyto dvě zkušenosti tak dramaticky liší. Výsledkem je komiksový průvodce těhotenstvím a porodem, kde propojuje právo, osobní příběh i kresbu. Chce tak ženám ukázat, že respektující péče není výjimka, ale právo.

Z vašich sociálních sítí a z toho, co o své chystané knížce „Miminku se to nelíbí“ píšete, se může zdát, že celé české porodnictví je úplná tragédie. Dá se u nás vůbec dobře porodit?

To víte, že dá. Ale musíte pro to něco udělat. Máme u nás dost lékařů i pracovišť, kde se v posledních letech snaží respektovat přirozený porodní proces, nedělají zbytečné zásahy a raději podporují ženu v jejích kompetencích, berou ji jako rovnocenného partnera v diskusi. Bohužel to ale není běžně dostupný standard.

Musíte si udělat velkou rešerši, abyste věděla, kam jít. A taky se sama připravit a ideálně si vzít zkušený doprovod – třeba porodní asistentku nebo dulu. Protože i na skvělém pracovišti pracují jen lidi, a jestli chcete mít jistotu, že jste pro dobrý porod udělala vše, měla byste se obklopit i svými lidmi.

Jak jste se k takovému tématu vůbec dostala a jak vás napadlo napsat a nakreslit o něm knížku?

Jak už to bývá, skrze osobní zkušenost. Po porodu v jedné z největších nemocnic v zemi jsem neplánovaně zažila druhý porod doma. Srovnání obou porodů mi otevřelo oči. Začala jsem hledat informace, to jako právnička umím nejlíp. Zajímalo mě, proč byl druhý porod tak jiný – a mnohem lepší.

Úplně jsem se do toho ponořila a nechtělo mě to pustit. Byla jsem upřímně naštvaná, proč takhle dobrou zkušenost, jako jsem zažila já, nemůže mít víc žen s fyziologickým těhotenstvím. Ta čísla jsou totiž děsivá, bez zásahu u nás rodí opravdu jen hrstka žen.

A tak jsem se rozhodla k osvětě přispět tím, co umím: právem a kreslením. Chci, aby se správné informace a dobrá porodní praxe co nejvíc šířily a pomohly ženám vyžadovat dobrou péči. Ale musí nejdřív vědět, co vyžadovat. To je ten problém – ženy často nevědí, jak má dobrá péče vypadat, a zbytečné zásahy do porodu považují za péči.

Pro knížku jste zvolila komiksovou formu. To je u takového tématu dost neobvyklé…

Jak jsem postupně zjišťovala, co všechno se v českých porodnicích běžně děje, začaly mě napadat naprosto nekorektní a kruté vtipy. Často z jiného prostředí, ale jako jakási parafráze na tu lékařskou situaci. A ukázalo se (vyzkoušením na manželovi a kamarádech), že to funguje. Že se člověk nejdřív zasměje a pak ztuhne, když mu dojde ta absurdita. Bylo jasné, že tohle je cesta, kterou chci jít. A stejnou osvětu jsem začala dělat i na instagramu jako @madambouchon.

Velká část knihy se zabývá lékařskými tématy, ale vy nejste lékařka. Nepouštíte se trochu na tenký led? Proč by vám měli čtenáři věřit?

Jedná se o knížku populárně naučnou, ne vědeckou. Základem tedy je, podobně jako u žurnalistických textů, především dobrá rešerše. Tu jsem udělala poctivě, k tématu je dostupná řada informací, vědeckých studií, odborných článků a výzkumů. A hlavně celý text reviduje porodní asistentka Barbora Agner Březinová z Unie porodních asistentek, která je jako zdravotnice s dlouholetou praxí na otázky fyziologického těhotenství, porodu a šestinedělí ta nejpovolanější. V kontaktu jsem ale i s lékaři, kteří mají na věc podobný pohled.

A je potřeba říct, že kromě lékařských témat je tam i hodně kapitol, kde se probírají otázky právní, psychologické nebo společenské, jako diskriminace, bodyshaming, mezigenerační konflikt, budoucnost porodnictví… Troufám si říct, že knížka takového rozsahu a zpracování zatím nevyšla nejen u nás, ale ani v zahraničí.

Co vám přijde na české porodnické praxi nejhorší?

Nedá se asi říct, co je nejhorší. Ale děsivě běžné jsou takové ty nátlakové hlášky. Z jedné z nejčastějších vznikl i název knihy – „miminku se to nelíbí“. Působí zdánlivě nevinně, ale jsou součástí nátlaku a násilí, kterému jsou ženy vystaveny. A špatně se s tím bojuje, protože to nikdo nechápe.

Podobnému tlaku totiž čelily i naše matky a babičky, a tak je do značné míry normalizovaný. Všechny věty typu „miminku se to nelíbí, musíme udělat to a to“, „miminko už není spokojené, musíme vyvolat porod“, „uděláme císaře, nechcete si přece zabít miminko“. Ženy netuší, co se v tu chvíli odehrává za manipulativní hru, a ještě často děkují za skvělý servis.

V současné době vám běží na Donio.cz crowdfundingová kampaň, kde vybíráte na výrobu knížky peníze. Proč jste ji nevydala v nějakém zavedeném nakladatelství?

Upřímně – už jsem s knížkou tak spjatá, že si neumím představit dělat kompromisy, kdy by mi někdo říkal, že mám něco vyhodit nebo přepsat. Nadto mám idealistickou představu, která je zároveň finančně nákladná – chci knížce zajistit kvalitní tisk. Všechny obrázky totiž kreslím na papír speciálními fixami, které mají zářivé barvy a běžný tisk to nedokáže zreprodukovat, a musí se využít nákladnější technika přímými barvami. Myslím, že žádný nakladatel by za to ty peníze nedal.

A já to chci mít hezký. Chci, aby vedle informační hodnoty byla ta kniha krásným výtvarným kusem. Bude ji tvořit téměř stovka velkých ilustrací – přišlo mi škoda tenhle potenciál nevyužít. Jestli se mi povede vybrat dost peněz a udělat tu knížku tak krásnou, jak může být, budu šťastná.

Jak bolí porod? K čemu lze přirovnat porodní bolesti a co pomůže překonat strach