Fotografka Martina: Dědictví by nám splnilo sen, děti se ale bojí, aby nám zbylo na důchod

Děkujeme, že jste ochotni svěřit nám své hospodaření a popsat, jak jako rodina vycházíte s příjmy. Chcete se také přidat? Popis finanční situace a vyplněný dotazník posílejte na adresu redakce.prozeny@firma.seznam.cz. Vše zůstává zcela anonymní.

Do rodiny fotografky Martiny (55) a řemeslníka Pavla (55) vstoupilo téma dědictví. Po letech, kdy jako OSVČ měli co dělat, aby uživili rodinu, splatili byt a dali svým dvěma dětem něco do základů, nastala doba, kdy si chtějí trochu víc užívat života. Zvlášť teď, když se rozhodli prodat starší dům, který Martina zdědila po mamince. A rovnou si řekli, že by část peněz z prodeje použili na nákup karavanu.

„Celý život jsme pracovali, spláceli bydlení, pomáhali dětem a šetřili. Teď bychom si chtěli splnit sen. Karavan by pro nás znamenal svobodu,“ říká. Jenže jako podnikatelé nemají stálé příjmy, takže musí mít rezervu na slabší měsíce, ale i servis auta nebo nečekané výdaje. „Když je práce hodně, máme pocit, že jsme v pohodě. Jenže víme, že zdraví není samozřejmost. A taky že za deset let už možná nebudeme chtít nebo moct pracovat stejně jako dnes,“ dodává Martina.

Martina s Pavlem mají dohromady příjem kolem 112 tisíc korun měsíčně – před započtením daní, odvodů a nepravidelných nákladů. Protože jsou oba OSVČ, část peněz odchází na sociální a zdravotní pojištění, daně, vybavení, pohonné hmoty, servis auta a další výdaje spojené s prací. Jen splátka dodávky je stojí 8 tisíc korun měsíčně a poběží ještě zhruba pět let. Běžné náklady na život v Praze mají přibližně 70 až 75 tisíc korun měsíčně bez započtení odvodů státu.

Na spořicím účtu drží asi 300 tisíc korun jako rychle dostupnou rezervu. Kromě toho mají přibližně 900 tisíc korun v penzijních produktech a konzervativnějších investicích. Dohromady tedy naspořili zhruba 1,2 milionu korun, což je víc než jen základní rezerva, ale vzhledem k jejich věku, podnikání a očekávanému důchodu to stále nemusí stačit. Odhadují, že jejich důchody by se kvůli podnikání mohly pohybovat jen okolo 11 500 korun.

Právě proto by byl sice karavan za zhruba 1,5 milionu korun splněním snu, ale zároveň by ukrojil významnou část peněz, které mohou jednou potřebovat na důchod. „Na papíře to vypadá jednoduše. Něco zdědíme, něco máme našetřeno, byt je splacený. Jenže dcera se ptá, jestli si opravdu můžeme dovolit utratit tolik za věc, která za deset let nebude mít skoro žádnou hodnotu. Navíc naznačila, že ona s manželem a dětmi bydlí v pronájmu… Syn říká, že nemáme všechno odkládat na dobu, kdy už nebudeme mít sílu cestovat. A my s Pavlem jsme někde mezi oběma názory,“ říká.

Peníze se tak v jejich rodině přestaly týkat jen účtu, úspor a investic. Najednou se v nich objevily i emoce. „Je to smutek po ztrátě maminky, strach z nedostatku, obava z kontroly, otázka dědictví, pomoc dětem i představa, jak má vypadat klidné stáří,“ přiznává.

Martina přiznává, že o financích se v jejich rodině nikdy otevřeně nemluvilo. S Pavlem řeší běžné výdaje, ale o důchodu mluvili zatím spíš obecně. S dětmi o penězích mluví hlavně ve chvíli, kdy jim chtějí nějak pomoct. O dědictví se dřív nemluvilo skoro vůbec, a právě proto je teď pro všechny těžké s tím začít. „Nechci, aby to vypadalo, že jsem čekala na dědictví, ale nechci také, aby mě děti kontrolovaly, i když chápu, že se ptají nejen na to, jaké plány s ním máme a jestli myslíme na důchod tak, abychom ve stáří neřešili každou korunu,“ říká Martina.

Právě proto začali uvažovat o finančním poradci. Původně čekali hlavně radu, jestli si mohou dovolit karavan, nebo mají peníze investovat. Nakonec ale zjistili, že potřebují i někoho, kdo pomůže celou debatu uklidnit. „Když nám to říká dcera, bereme to osobně. Když to řekne odborník na finance, je to snazší přijmout,“ dodává Martina.

„Pavel a Martina nejsou bez možností, ale čas už pro ně začíná být velmi důležitý. Mají splacené bydlení, deset let příjmů před sebou, zároveň ale nemohou očekávat dostatečný státní důchod. Proto bych byl velmi opatrný s nákupem karavanu za významnou část dědictví. Nejdřív je potřeba vše spočítat, vytvořit plán a maximálně využít poslední roky aktivního příjmu k investování. Karavan si mohou půjčovat, zatímco peníze, které by za něj dnes utratili, mohou pracovat na jejich budoucí nezávislosti,“ říká Vojtěch Šmajer, produktový analytik OVB Allfinanz pro investice a penze, který má pár doporučení.

V příběhu Martiny a Pavla ale nejde jen o výběr investice a zhodnocení finanční situace. Stejně důležité je, aby o penězích dokázali mluvit v rámci rodiny otevřeně a bez výčitek. Děti potřebují slyšet, že rodiče mají plán a nebudou se muset jednou spoléhat jen na jejich pomoc. Rodiče zase potřebují cítit, že jim děti neberou právo rozhodovat o vlastním životě. A celá rodina potřebuje otevřít téma dědictví dřív, než se z něj stane zdroj zklamání nebo tlaku. „Finanční poradci mohou být mediátorem, který pomůže rodině téma bez zbytečných emocí otevřít. Objektivně zhodnotí situaci, ukáží vhodné možnosti a naplánují další kroky. Pomohou tak předejít nepříjemným situacím, které by v případě nečinnosti mohly ohrozit rodinnou atmosféru,“ uvádí Vojtěch Šmajer.

V českých domácnostech se bohužel na téma zajištění na důchod mezi rodiči a dětmi nemluví, jak dokázal průzkum, který si nechala zpracovat společnost OVB Allfinanz, a.s., v březnu letošního roku. Ukázal, že až 70 % Čechů neočekává, že jim důchod od státu postačí na pokrytí životních nákladů, a 65 % obyvatel si spoří na stáří nad rámec povinných odvodů. Češi tedy v této oblasti podnikají aktivní kroky, ale se svými nejbližšími je spíše neřeší, což je škoda.