Jak se žije v Tanzanii? Voda a elektřina nejsou všude, internet je ale lepší než v Česku

Inspirují vás články o hospodaření českých rodin u nás i v zahraničí? Zajímají vás rady odborníků a chcete nám i vy poslat své příjmy a výdaje? Udělejte to prostřednictvím e-mailové adresy redakce.prozeny@firma.seznam.cz.

Od rozhodnutí přesídlit částečně do Tanzanie uběhlo pár let. Co bylo tím zlomovým momentem? „Rozhodla smrt otce a pracovní nasazení. Najednou mi došlo, jak život rychle utíká, aniž si to uvědomujeme. A v Tanzanii tohle poznání přišlo naplno,“ vzpomíná Ladislav Kolář.

Když se po první cestě vrátil domů a oznámil kolegům, že chce skončit a přesunout se do Afriky, považovali ho za blázna. Rodina byla proti a kamarádi asi i doufali, že to nemyslí vážně. On ale začal shánět informace, vyřizovat dokumenty a krok za krokem uskutečňovat svůj sen.

Tanzanie ho oslovila nejen tím, co většinou poznají turisté, tedy národními parky, Kilimandžárem nebo pobřežím Indického oceánu. Poznal i skutečný život Tanzanců, který se odehrává daleko od turistických tras. Čím dál od měst, tím jednodušší způsob života žijí a tím víc jsou ve spojení nejen s rodinou a komunitou, ale i s přírodou, půdou a zvířaty, která chovají.

„Nemají hodinky, ale mají čas. Mají své tempo, nikam nespěchají, nemají žádné termíny,“ popisuje Ladislav Kolář. Přiznává, že zpočátku pro něj bylo velmi těžké zvyknout si na to. Schůzka domluvená na devátou hodinu dopoledne často začíná až kolem jedenácté, pokud vůbec. „Strašně jsem trpěl a stresoval se. Dnes už to beru jako součást místní kultury.“

Přestože se situace v posledních letech zlepšuje, na venkově stále není samozřejmostí tekoucí voda ani spolehlivá elektřina. Místní si domy většinou staví lidé sami, a ještě před několika lety převažovala obydlí z hlíny a nepálených cihel. Dnes už jsou podle něj asi z 95 % zděná a velká část domácností používá malé solární panely. Elektřina sice do vesnic přichází po státní síti, ale výpadky jsou běžné. „Proud jde třeba dvě až čtyři hodiny denně a nikdy nevíte, kdy,“ říká.

Možná překvapení bude i to, že se na místním venkově stále žije velmi jednoduše, mobilní telefon dnes vlastní téměř každý. Ve vesnicích převažují tlačítkové telefony, ve městech už běžně uvidíte chytré přístroje. „Pokrytí signálem je lepší než v České republice,“ překvapuje Ladislav Kolář. Mobilní služby přitom patří mezi relativně dostupné položky rodinného rozpočtu.

Zatímco Češi míří několikrát týdně do supermarketu, v Tanzanii to je jinak. „Místní jdou do obchodu tak jednou týdně a jen pro věci, které nevyrostou na zahradě,“ vysvětluje Ladislav Kolář.

Základ jídelníčku tvoří kukuřice, fazole, banány, sladké brambory nebo maniok. Velmi oblíbená je kukuřičná kaše ugali, která se podává téměř denně.

Největší rozdíl vidí český farmář ve zdravotnictví. Ve městech jsou nemocnice dostupné, na venkově však často znamená návštěva lékaře hodinové cestování. Zdravotní pojištění v podobě, jak ho známe z České republiky, zde prakticky nefunguje. „Když se dostanete do nemocnice, všechno si musíte zajistit sami. Rodina vám tam dokonce nosí jídlo, vodu i oblečení,“ popisuje.

Téma vzdělání se v Tanzanii opakuje stále dokola. Místní rodiče dobře vědí, že škola dětem otevře cestu k lepšímu životu, a když pracují, jsou odhodlaní jim ho dopřát. Roční školní docházka vyjde přibližně na 3000 korun za dítě. To pro mnoho rodin představuje velkou investici. Na univerzitu se dostanou jen někteří a často se na školné skládají celé rodiny.

A právě to je oblast, ve které chce Ladislav Kolář pomoci. Nepřijel jen pěstovat kávu. Čím víc tu pobýval, tím narůstala potřeba i pomáhat a vytvářet podmínky pro lepší budoucnost místních dětí. Možná i proto dnes mluví o Tanzanii spíše jako o druhém domově než o zemi, kam kdysi přijel jen na dovolenou.

V oblasti Mbeya, v nadmořské výšce 1 760 metrů, kde hospodaří na téměř třiceti hektarech, zaměstnává v sezoně až 250 zdejších obyvatel. A nejen to. Podporuje také místní školu – dodává stavební materiál, notebooky, solární zařízení, školní pomůcky a organizuje dopravu materiálu pomocí farmářské techniky. Do škol už dodal i tisíce sazenic kávovníků a banánovníků. Součástí pomoci je i podpora lékaře, který pravidelně dochází do místní vesnice.

A aby mohl pomoci ještě víc, propojil kávu a své aktivity na pomoc škole do jednoho projektu. „Chtěli jsme, aby lidé mohli udělat něco dobrého a stalo se to přirozenou součástí jejich každodenního života. Káva je něco, co si mnozí z nás dopřávají každý den. Takže když si koupí naši kávu, pomohou tím těm dětem, které žijí v místě, kde se pěstuje a vzniká,“ říká Ladislav Kolář. Takže pomoci může vlastně každý, kdo si koupí kávu speciální edice Peaberry Coffee Tanzania. Výtěžek z prodeje půjde na podporu místní školy. Každý zákazník navíc ke kávě dostane originální obrázek namalovaný tanzanským dítětem a fotografii jeho autora.

Keramička Edita žije po svém z nejistých příjmů. „Záchrannou síť“ by si ale měla nastavit, radí expert