Bývalka si z mého manžela udělala bankomat. On to neřeší. Prý je hlavní, že se milujeme

Na adresu vztahovaporadna@firma.seznam.cz přišel následující dotaz:

Dobrý den, ráda bych se zeptala, jestli je vina na mé straně, nebo na straně manžela. Jsme spolu 2,5 roku. On má z předchozího vztahu dvě děti (11 a 8 let). Já mám z předchozího vztahu 12letého syna.

Jde o to, že manžel platí bývalé ženě nadstandardní alimenty na děti a pak ještě vše možné okolo. Já se samozřejmě ozvu, protože mi není příjemné to, že tím vlastně stále živí i bývalou ženu. Ať dětem koupí vše, co chtějí, a potřebné věci okolo, ale neposílá k tomu ještě tak vysoké alimenty.

Nedávno jsem měla narozeniny. Vybral mi růže v Albertu. To neřeším, byly krásné. Nejsem náročná. Pak mi přivezla kamarádka velkou krásnou kytici a on na to řekl, že ho mrzí, že mi takovou kytku nemohl také koupit. Tak jak se pak mám cítit?

Když o tom s manželem mluvíme, tak mi řekne, ať to neřeším. Hlavní je, že se milujeme. Kdybych to dělala já, tak by se mu to také určitě nelíbilo. A pak mi ještě k tomu dokáže říct, že jsem stejná jako jeho ex a že se řeší jen peníze. Ale peníze s ním řeší jen ex a děti. Mně jde pouze o princip.

Peníze po něm žádné nechci, i když mi říkal, že bude vše platit on – a přitom to tak není. Naopak jsem ještě tak blbá, že mu kolikrát peníze ještě vracím. Všichni okolo manžela mu říkají, že ho ex má jako bankomat. Nevím, jestli jsem jen přecitlivělá a vše moc řeším, nebo je prostě něco špatně. Děkuji moc za odpověď. Ivana

Milá Ivano, myslím, že na začátku je potřeba rozdělit dvě věci, které se vám v hlavě spojily do jedné. První jsou peníze, které váš manžel posílá na své děti. A druhá je váš pocit, že v jeho životě jste až za nimi, za jeho bývalou ženou a možná ještě za jeho pocitem povinnosti vůči minulosti.

A teď to druhé, což je podle mě mnohem důležitější. Svého manžela nemůžete řídit v tom, kolik peněz bude dávat svým dětem. Jestli platí nadstandardní alimenty, může vám to připadat přehnané, ale pořád jsou to jeho děti a on za ně nese odpovědnost. Navíc bych byl opatrný s větou, že tím „živí bývalou ženu“. Peníze na děti nejsou totéž jako peníze pro bývalou partnerku. To, jak s nimi jejich matka hospodaří, je samozřejmě zcela jiná otázka.

Na druhou stranu chápu a není vůbec špatně, že vám to vadí. Ani ne tak kvůli samotné částce, ale kvůli tomu, co pro vás ta částka symbolizuje. Píšete, že po něm žádné peníze nechcete, že mu dokonce někdy peníze vracíte. A přitom přesto máte pocit, že vám něco uniká. To je extrémně důležité. Protože možná vůbec nechcete jeho peníze.

Řekl bych, že pro něj prostě chcete být číslo 1 (neboli priorita jeho života, centrum jeho vesmíru). Chcete mít pocit, že když jste jeho žena, jste také jeho partnerka, se kterou společně plánuje život, peníze a budoucnost.

No a potom do toho všeho přijde zmíněná narozeninová kytice. Upřímně, já bych vůbec neřešil, že růže byly z Alberta. Kytice není důkaz lásky a cena květin není měřítko vztahu. Mnohem zajímavější je, co řekl, když uviděl kytici od kamarádky: „Mrzí mě, že jsem ti takovou nemohl také koupit.“

Možná jste v tu chvíli neslyšela „mrzí mě, že na to nemám“. Možná jste slyšela: „Chtěl bych ti něco dát, ale všechny moje peníze odcházejí jinam.“ Aha? Ale to už je úplně jiná písnička. Zároveň bych vám doporučil, abyste se nenechala vtáhnout do soutěže s jeho bývalou ženou. To je past. Pokud začnete počítat, kolik dostává „ex“, kolik stojí děti, kolik stojí vaše domácnost a kolik utratí za vás, budete mít možná po čase přesný účetní přehled, ale ne nutně lepší manželství.

A ještě něco mi ve vašem dopise vadí víc než všechny alimenty dohromady. Když řeknete, že vás něco trápí, manžel vám odpoví, že to nemáte řešit, protože „hlavní je, že se milujete“. To sice zní hezky, ale ve vztahu to nestačí. Láska není argument, kterým se ukončuje nepříjemná debata.

A označit vás za „stejnou jako jeho ex“ už vůbec není dobrý způsob, jak spolu mluvit. Je možné, že je na téma bývalé ženy citlivý, protože má pocit, že ho předchozí vztah finančně vyčerpává. Ale vy nejste jeho bývalá žena. Pokud máte jiný názor, měl by být schopný ho s vámi řešit, aniž by vás stavěl do její role.

Takže ne, nemyslím si, že jste automaticky přecitlivělá. Ale zároveň bych si na vašem místě položil jinou otázku než „Nedostává ta ex náhodou moc peněz?“ Položil bych si otázku: Cítím se v tomhle manželství jako rovnocenná partnerka?

Protože jestli vám vadí především to, že on dává peníze svým dětem, možná bojujete na špatném hřišti. Jestli vám ale vadí, že kvůli svému vztahu k minulosti nedokáže společně s vámi dobře nastavit váš současný život, pak už je to legitimní partnerský problém.

Sedl bych si s ním proto nikoliv nad výpisem z účtu, ale nad vaším společným životem. Kolik kdo vydělává, co je společné, co je jeho a vaše, jaké má závazky vůči dětem, co budete společně financovat a jak si představujete další roky. Bez jeho ex jako hlavního tématu. Jen vy dva.

A možná bych mu řekl úplně jednoduše: „Nechci ti brát peníze, které dáváš svým dětem. Chci jen vědět, jestli spolu budujeme náš život, nebo jestli já žiju v životě, který sis nastavil ještě předtím, než jsem do něj přišla.“ To je podle mě otázka, na kterou potřebujete znát odpověď.

A mimochodem, nemusíte být „blbá“, když mu někdy peníze vracíte. Jen si hlídejte, aby se z vaší snahy být „nenáročná žena“ nestala situace, ve které se budete postupně bát říct, co vlastně potřebujete. Nenáročnost je hezká vlastnost. Ale ve vztahu nesmí znamenat, že člověk nemá žádné nároky.