Jak se žije v Austrálii: Výplata každý týden, drahý nájem i školka. Nemají rádi, když někdo vyčnívá…

Inspirují vás články o hospodaření českých rodin u nás i v zahraničí? Zajímají vás rady odborníků a chcete nám i vy poslat své příjmy a výdaje? Udělejte to prostřednictvím e-mailové adresy redakce.prozeny@firma.seznam.cz.

Když Ivanna poprvé přiletěla do Sydney, měla před sebou tři měsíce studia angličtiny. „Bylo to jako otevřít dveře do jiného světa, všechno bylo tak jiné, ale i zajímavé, takže jsem si pobyt prodloužila o další tři měsíce a během nich jsem zjistila, že tu chci rozhodně zůstat déle.“

Zhruba po půlroce studií odjela do Česka vydělat peníze, ale Austrálie ji nepustila. „Nejdřív jsem se vrátila na studentská víza. V Česku jsem pracovala jako režisérka a točila jsem mimo jiné pro Plejtváka a Stream a pokračovala jsem v tom i ze Sydney – a třeba projekt Jak nás vidí svět je velmi úspěšný a stále pokračuje. Vedle toho jsem postupně začala pracovat i pro australské klienty a tamní televize.“

Ivanniným cílem bylo získat v Austrálii trvalý pobyt, což není jen tak. „Jen víza stojí kolem pěti tisíc dolarů, právník dalších pět až deset. A když vláda změní legislativu, musíš to celé dělat znovu.“ Ivanna měla štěstí – díky práci a firmě získala trvalý pobyt za tři roky. „Znám lidi, kteří jsou tam přes deset let a pořád čekají.“

Vzhledem k výši nájmů je v Sydney zcela běžné spolubydlení – třeba i ve čtyřiceti. I Ivanna Tang tak začínala. „První prohlídka bytu byl šok. Špína, prázdné lahve ve sprše, balkon v takovém stavu, že se tam nedalo vstoupit. Druhý byt byl lepší, ale pokoj jsme měly sdílet ve čtyřech. Díky nízké ceně a výborné lokalitě jsem to nakonec vzala. Soužití nebylo úplně bez zádrhelů. Francouzky si holily podpaží na koberec, jedna byla každý večer opilá a majitel bytu měl občas oplétačky s policií. Ale zvyknete si na všechno, jen se snažíte pracovat tak, abyste měli co nejrychleji na něco svého.“

Zhruba po roce si Ivanna pronajala dvoupokojový byt v centru. Ten stál jedenáct set dolarů týdně a k tomu poplatky za elektřinu. „To bylo před zhruba deseti lety, teď je situace ještě horší. Kamarádka hledala garsonku u pláže. Cena byla 700 až 800 dolarů týdně, ale na prohlídku přijde dvacet lidí a Číňané běžně přeplácejí – řeknou tisíc a berou to hned.“

Ivanně se podařilo našetřit na hypotéku a v červenci 2022 si koupila vlastní byt. Stál 1,15 milionu dolarů a rekonstrukce vyšla na 220 tisíc australských dolarů. >>> Na Ivannin byt se podívejte ZDE v pořadu Jak bydlí Češi v Austrálii.

Austrálie má úplně jiný finanční rytmus než Evropa. „Všechno se platí týdně – nájem, výplata, školka. Musíte si na to zvyknout, ale vlastně to je lepší, člověk nikdy není úplně bez peněz, protože další dostane za pár dní.“

Minimální mzda je kolem 26 dolarů na hodinu. „Průměrný plat je 1 500 až 2 000, ale mnozí mají i 3 000 dolarů týdně. Někdo má víc, někdo míň.“ Ve filmové branži, kde Ivanna pracuje, se i při plném úvazku pracuje na dobu určitou. „Dostanete třeba osm týdnů full-time kontrakt. Pojištění a daně platí zaměstnavatel, pak se kontrakt prodlouží, nebo jdete na další projekt.“

Každý, kdo má trvalý pobyt, má nárok na státní pojištění Medicare. „I tak se doplácí. Když jdete k praktikovi, zaplatíte asi 110 dolarů ze svého a když ukážete kartičku pojištěnce, stát vám během 24 hodin něco vrátí, v tomhle případě asi 70 dolarů.“

Soukromé pojištění stojí kolem 350 dolarů měsíčně. „A vyplatí se, protože když ho máš, jdeš do soukromého zařízení na operaci bez čekání, ostatní, kterým to hradí stát, musí čekat třeba i měsíce.“ Ale i soukromé pojištění má limity – například dentální hygiena se hradí jen do 400 dolarů ročně, zbytek doplácíte.

Ivanna se v Austrálii vdala a má malého syna, takže má zkušenosti i s mateřskou a sháněním školky. „Mateřská je v Austrálii jen šest měsíců a dostane ji jen ten, kdo pracoval dostatečný počet měsíců před porodem. Vyplácí se každých 14 dní.“ Školka je drahá. „Za tu naši dáváme 195 dolarů denně. Stát doplácí část, když rodič pracuje, ale pořád je to obrovská částka.“

V Sydney se říká, že je nedostatek míst pro malé děti, ale Ivanna má jinou zkušenost. „Místa ve školkách jsou. Všude mají čekací listinu, ale podle mě to je jen marketing. Protože když jsem tam zavolala a ptala se, vždycky jsem volné místo našla.“ Pleny, přesnídávky a dětské mléko jsou dražší než v Česku. „Za pleny dáte dvacet až třicet dolarů, přesnídávka stojí dva až čtyři dolary.“

Některé potraviny jsou prý cenově srovnatelné v Sydney i v Praze, stejně jako třeba káva s sebou nebo restaurace a kavárny. Ivanně chybí klasické české cukrárny, ty v Sydney nejsou. „Místo, kde si dáte kávu a dortík, tam není, rozhodně ne s tak bohatým sortimentem zákusků. A místní je ani neznají.“

Ivanna je už v Sydney jako doma a neměnila by, i když přiznává, že na některé věci si nezvykla a při své aktivní povaze je někdy hůř nese. „Nemají rádi, když někdo vyčnívá, když něco zvládáte lépe než ostatní, nikdo se tu neumí rozhodnout sám za sebe a nikdo nechce nést odpovědnost. Všechna rozhodnutí musí být hromadná, to je někdy fakt náročné. Prostě jiná mentalita. Je to vidět na maličkostech – třeba když se podíváte na zastávku tramvaje tady v Praze. Prostě shluk lidí, různě chodí, postávají a když tramvaj přijede, nahrnou se ke dveřím. V Sydney na zastávce lidé stojí spořádaně v řadě podle toho, jak přišli, nikdo nepředběhne.“

Jiné je i placení v restauraci, baru nebo kavárně. „Platí se hned při objednávce, nečekáte, až vám to přinesou. A když se pak rozhodnete si dát něco navíc, tak to zas hned zaplatíte.“