Průvodkyně Romana: Zubaře mám v Asii, je 20krát levnější. A chodím tam i na nehty. U nás využívám sekáče

Děkujeme, že jste ochotni svěřit nám své hospodaření a popsat, jak jako rodina vycházíte s příjmy. Chcete se také přidat? Popis finanční situace a vyplněný dotazník posílejte na adresu redakce.prozeny@firma.seznam.cz. Vše zůstává zcela anonymní.

Romana je svobodná a bezdětná průvodkyně, která pracuje jako OSVČ a žije v Praze. Má přítele, ale nebydlí společně, jen se navštěvují a mají i zcela oddělené finance: „Už před lety jsem se rozhodla, že peníze nejsou až tak důležité, a raději bych strávila život smysluplně: věcmi, které mě baví a naplňují. Takže kromě toho, že pracuju pro cestovní kanceláře jako průvodkyně, ještě občas píšu články do časopisů, byla jsem komparzistkou při několika natáčeních nebo vyučuju angličtinu. Prostě dělám, co mě baví a co přinese příležitost.“

Hlavní výdělek Romaně plyne z toho, že se nechává cestovními kancelářemi najímat jako průvodkyně. „Procestovala jsem díky tomu podstatnou část světa a kromě toho, že si tím vydělám, přijdu třeba k nějaké kosmetice, oblečení nebo jídlu přímo u zdroje, tedy levněji a kvalitněji,“ říká. Od cestovních kanceláří dostává za svou práci většinou tři až čtyři tisíce korun, v průměru si vydělá 50 až 70 tisíc Kč za 14 až 20 dní práce. Aktuálně studuje a chystá se na zkoušky, které jí umožní stát se simultánní tlumočnicí, kde je příjem daleko vyšší.

Zásadní také je, že si Romana pořídila dva byty. V jednom bydlí a druhý pronajímá za 15 tisíc Kč. „Může to znít krásně, ale je třeba si uvědomit, že kromě příjmů mám i dost velké výdaje. Jako OSVČ musím platit sociální a zdravotní: to je 8 tisíc měsíčně. Byt, ve kterém bydlím, je zatížený hypotékou – i s pojištěním splácím 24 tisíc měsíčně. K tomu je třeba připočíst ještě 4 tisíce na zálohy na energie, vodu a fond oprav. Tisícovka odchází na různá další pojištění, 2 tisíce na investice. Další tisícovku měsíčně posílám na dobročinné účely – pokaždé jinam. Prostě na vylepšení karmy,“ vypočítává Romana.

Televizi nemá a neuznává, raději čte. Telefon jí platí jedna z partnerských firem a díky neomezeným datům nepotřebuje mít doma ani pevný internet.

Její práce přináší i další nevšední či běžně nedostupné možnosti. „Baví mě forma výměnného obchodu. Mám hodně široký okruh přátel a známých a každou chvíli někdo nutně potřebuje karibský rum, africkou sošku, asijské koření… Když můžu, vyhovím. Za to mě pak lidé pozvou na oběd, donesou něco dobrého, dají lístky na zajímavou akci. Takže někdy za jídlo a zábavu utratím třeba jen pár tisíc, jindy klidně dvacet tisíc, protože mám ráda dobré jídlo a pití,“ vysvětluje Romana.

Že je stále na cestách, jí přináší i další specifické příležitosti. „Na zájezdech mám stravu zdarma, ale i když si chci něco koupit, je to tam většinou výrazně levnější než u nás. To platí také o oblečení: nakupuju ho během cest i proto, že mám ráda originalitu a často dostávám slevy. Stejné to je s kosmetikou. I zubaře mám v Asii, je asi dvacetkrát levnější než u nás a jeho práce má dobrou výdrž. Na masáže a nehty chodím také jen tam, proč přeplácet za špatnou kvalitu. Když nakupuju tady, využívám výprodeje a chodím do sekáče. Partner mě nedávno požádal, ať mu pomůžu s oblečením na společenskou akci, že má horní strop deset tisíc. Oblékla jsem ho do tisícovky včetně bot a sama to dávám podobně. Nakoupit levně není selhání!“

Romana ví, že jako OSVČ musí mít rezervu, takže dodržuje pravidlo, že úspory na spořicím účtu nesmějí jít pod 100 tisíc Kč. Aktuálně tam má 130 tisíc a k tomu asi 50 tisíc v investicích, tedy nikoli dostupné pro případnou okamžitou potřebu. „Kdybych naspořila víc a přesáhlo by to 200 tisíc, budu uvažovat o investicích nebo o tom, že si udělám nějakou radost navíc.“

A co by bylo takovou radostí? Je to asi jídlo, pití a zábava, občas se prý rozjede a nakoupí i věci, které nejsou potřeba. Za nutné naopak považuje to, že minimálně jednou za tři měsíce zajde na sezení k terapeutovi. „Beru to jako běžnou údržbu, protože práce s lidmi je náročná. Dám za to asi pět tisíc ročně, ale hodně mi to pomáhá,“ konstatuje. Jinak asi žádné zlozvyky nemá. Naopak má cíl postupně umořovat hypotéku mimořádnými vklady, aby snížila měsíční splátku. Doufá, že se to bude lépe dařit, až si dodělá potřebné zkoušky a začne tlumočit.

„Romana má obdivuhodně pevně nastavené hodnoty. Práce ji baví, peníze jsou pro ni prostředek, a ne cíl, a přesto nad svými financemi přemýšlí velmi zodpovědně. Zvládá výkyvy v příjmech, má rezervu, investuje, a přitom si dokáže život i užít. Je skvělé, že dokáže udržet rovnováhu mezi spořením a radostí ze života a že uvažuje dlouhodobě o umoření hypotéky, rezervách, o tom, co bude dál. O to cennější je, že i v tak dynamickém režimu života a práce myslí dopředu, zaslouží si pochvalu,“ konstatuje Lukáš Vršecký, CEO mobilní aplikace Patron GO, a přidává ještě několik doporučení: