Dysgrafie: Vývojová porucha, která způsobuje školákům každodenní boj se psaním. Potíže lze řešit

Pro některé školáky může být psaní mnohem obtížnější výzvou než pro jejich spolužáky. Zatímco ostatní už mají slohovou práci nebo test dávno hotový, dítě s dysgrafií nejspíš ještě stále zápasí s písmeny, nestíhá tempo nebo se marně snaží rozluštit svůj vlastní zápis. Dysgrafie přitom nekomplikuje jen samotné psaní, může významně stěžovat běžnou každodenní školní práci i učení a přinášet obrovský stres a frustraci.

Dysgrafie je jednou ze specifických poruch učení, neurovývojovou poruchou, která postihuje grafickou stránku písemného projevu, tedy čitelnost a úpravu písma, ale i plynulost a rychlost psaní. Často se pojí s dysortografií, tedy neschopností aplikovat gramatická pravidla v písemném projevu.

„Může se objevovat též křečovitý úchop tužky, což zjednodušeně znamená, že se dítě snaží písmeno vybavit či napodobit, ale ruka ho „neposlouchá“. Písmo bývá těžkopádné, nečitelné, dítě často zaměňuje tvarově podobná písmena (např. b–d, m–n), nedokáže písmo udržet v rovině nebo jej psát přiměřenou velikostí, často nestíhá nebo při snaze o rychlost velmi chybuje,“ popisuje speciální pedagožka Marina Šimanová ze Speciálně pedagogické a rodinné poradny Pohodová rodina.

„Diagnózy specifických poruch učení určujeme až u školáků na konci druhé třídy, což má svůj význam. Dítě se potřebuje činnosti učit, procvičovat a teprve, když věnovalo například psaní stejné úsilí jako vrstevníci a stále se mu nedaří, můžeme mluvit o dysgrafii. Bohužel do konečného výsledku promlouvá i fakt, že v posledních letech děti méně píší, často jen doplňují do pracovních sešitů, a na výsledcích je to znát,“ říká Marina Šimanová.

Není žádným tajemstvím, že spousta dětí dnes přichází do školy s nedostatečně rozvinutou motorikou a základní koordinací, což významně ovlivňuje učení při složitějším procesu, kterým je právě psaní. Již v předškolním věku si mohou rodiče samozřejmě všimnout vrozených dispozic k ovládání tužky a toho, jak zdárně dítko zvládá jemnou motoriku. „Tam, kde cítíte, že je hodně pozadu z hlediska pohybu, jemné motoriky a řeči, doporučuji co nejdříve cíleně pracovat pod odborným dohledem,“ uvádí speciální pedagožka.

Zjednodušeně lze říci, že psaný projev je takový „mozkopis“. Ukazuje, jak dobře mozek ovládá jednotlivé dílčí funkce. A protože se jedna mozková funkce promítá do mnoha činností, dítě s dysgrafií může mít problémy ve vícero školních dovednostech. Na druhou stranu, v jedné činnosti může oslabenou funkci umět kompenzovat a v jiné ne.

„Někdy si děti psaní zjednodušují tím, že nepíší diakritiku, jiné se vzdávají úplně a jejich neúspěch se manifestuje v podobě poruch chování, další se cítí méněcenně,“ říká Marina Šimanová. Žádné dítě není úplně stejné, ale za vším stojí právě kondice dílčích mozkových funkcí. Ty je ale možné ovlivnit a cíleně trénovat.

„Doporučuji rodičům, aby si našli speciálního pedagoga, který je přesně navede, co a jak u dítěte cíleně podpořit a rozvíjet. Pro individuální podporu ve škole je potřeba ‚oficiální‘ diagnóza, proto je vhodné obrátit se na spádovou pedagogicko-psychologickou poradnu, která provede kompletní diagnostiku a následně vydá podpůrná opatření pro školu,“ vysvětluje speciální pedagožka.

Výhodou speciálně pedagogického přístupu je, že dokáže odkrýt konkrétní oslabenou mozkovou funkci a tu cíleně cvičit, umí ale rovněž děti správně motivovat a naučit je překonávat překážky a nevzdávat se.

Je vaše dítě levák? Není to porucha ani překážka. Speciální pedagožka radí, co ohlídat