Hlavní obsah

Rodinné večery a oblíbené seriály od 70. let do současnosti

Foto: Profimedia.cz

Jak vypadá typický večer u vás doma? Rozutečete se každý ke své oblíbené činnosti nebo ho trávíte společně třeba před obrazovkou? Pojďme si připomenout, jaké seriály frčely v uplynulých padesáti letech a jak média ovlivňovala rodinné večery.

Článek

Češi milují seriály. Dříve se vylidnily ulice, když na obrazovku vplul doktor Štrosmajer, dnes se spěchá z práce na další díl Ulice. Jak šel čas s českými televizními večery, jsme se zeptali teoretika médií profesora Jana Jiráka.

1971–1980: Krb nahrazen televizorem

V době normalizace se před obrazovkou scházelo více generací. „Šlo skutečně o první ‚televizní desetiletí‘ – začalo se vysílat barevně a objevil se druhý program ČT. Ač se kladl důraz na politicko-výchovnou roli, televize měla i úlohu zábavní a organizovala každodenní život: večerníček, zprávy i hlavní večerní pořady byly vysílány v neměnný čas. Televizor se stal náhražkou rodinného krbu a o pořadech se diskutovalo s kamarády,“ říká Jan Jirák.

Fenoménem se staly seriály – když se vysílaly, bylo v ulicích prázdno. Dietlova Nemocnice na kraji města (1977) je legendární: po třináct týdnů celé rodiny napjatě sledovaly, jak to dopadne s Inou a Blažejem. Čistě zábavní byli Chalupáři (1975) – režisér František Filip (89) o nich řekl, že to je lidské dílo plné skvělých herců, kteří i z poměrně plytkých příběhů vykřesali „něco“. A nezapomeňme na seriálové vyobrazení socialistického ideálu v podobě Ženy za pultem (1977) nebo na propagandistický opus Třicet případů majora Zemana (1974–79).

1981–1990: Zábava pod dohledem

„V této době postavení televize posilovalo, a to zejména seriálovou a estrádně laděnou tvorbou. Rostla i možnost sledovat zahraniční média, třeba rakouskou a německou televizi,“ vysvětluje Jan Jirák. Seriálová tvorba byla i nadále pestrá. Ať se jednalo o dílo ze současnosti (My všichni školou povinní, 1984), propagandistické (Chlapci a chlapi, 1988), nebo historické (Cirkus Humberto, 1988, či Synové a dcery Jakuba Skláře, 1985), všechna do jednoho procházela přísným politickým schvalováním – od herců přes scénář po hudbu. I proto byl z úvodní písně k Chalupářům vystřižen zpěv Waldemara Matušky (†76), který si roku 1986 dovolil emigrovat.

Zábava před obrazovkou byla i společenský fenomén a neodmyslitelně k ní patřilo drobné pohoštění. Proslulý Vilém Vrabec (†81) ve Velké kuchařce (1968) uvádí recepty na televizní chlebíčky s ananasem, sardelovým očkem, banánem, se sekaným biftekem nebo s párkem, které se podávaly na malých talířcích bez příboru, na špejli nebo barevném bodýlku. A nešlo jen o gastronomii: ve světě šedi a uniformity působily elegantní televizní hlasatelky jako módní inspirace.

Foto: ČTK

Některé případy majora Zemana se staly legendou: na snímku je představitel titulní postavy Vladimír Brabec (†83) s Luďkem Munzarem (†85) v dílu Vyznavači ohně

1991–2000: Nástup Novy a internetu

S novým režimem nastaly změny i v televizním vysílání. „Na scénu dravě vstoupily komerční televize (Nova, Premiéra). Nabídka dramaticky vzrostla, přibylo domácností s více televizory a začala se rozpadat tmelicí role televize v rodině. Nebylo třeba vyjednávat ‚na co se budeme dnes koukat‘. Odpadl významný zdroj společných zážitků a nástup mobilních telefonů a internetu způsobil i generační rozštěpení: na dychtivé a rychle se učící mladé a vývojem médií a komunikace poněkud zaskočenou starší generaci,“ popisuje Jan Jirák. Večery u seriálu si tak mladá generace zpestřovala třeba hraním „hada“ na telefonu.

Televizní stanice nakoupily pořady v zahraničí a diváci se nemohli odtrhnout od telenovel, sitcomů a akčních seriálů. A točily se i seriály české (Život na zámku, 1995–98, Četnické humoresky, 1997–2007), velký úspěch slavil i sitcom Hospoda (1996–97).

2001–2010: Nekonečné seriály na scéně

Rodina má mnoho podob – a jak pestrá jsou rodinná uskupení, tak pestrá je i nabídka vysílání. „Rozvíjí se nové komunikační technologie a generační rozštěpení pokračuje – každý si vybírá podle svého vkusu, jen málokdy se rodina shodne a tráví čas pospolu,“ dodává Jan Jirák. Ale najdou se originální díla, která jsou tématem rozhovorů jako kdysi. Příkladem jsou seriály Okresní přebor (2010) a Comeback (2008–11), které v sledovanosti běžně překračovaly hranici milionu diváků. Rok 2005 přinesl dvě prozatím nekonečná díla, která trhají rekordy v počtu dílů i diváků. Ulice ukazuje lidské příběhy, se kterými se dokážou diváci ztotožnit, a Ordinace v růžové zahradě potvrzuje oblíbenost příhod z lékařského prostředí.

Foto: Profimedia.cz

Příběhy, které jste zažili vy nebo vaši blízcí, to je Ulice. Na snímku Michaela Badinková (40), Martin Hofmann (41), Hana Maciuchová (74) a Rudolf Hrušínský ml. (73)

2011–2020: On–line seriály kdykoli

A stejný duch vládne i dalšímu desetiletí – jsme otevření nejrůznějším podobám rodiny a netrváme na tradičním vzorci „táta, máma a děti“. „Mobilní technologie, možnost odloženého sledování, streamování, podcasty a podobně způsobují rozvolnění vázanosti médií na prostor a čas,“ vysvětluje Jan Jirák. Ale vždy se najde něco, co nás spojí! Seriály, u kterých pravidelně zasedá celá rodina: Ulice, Ordinace nebo třeba Výměna manželek. A pak jsou tu příběhy sledované přes internet a po celých sériích díky archivům na stanicích HBO nebo Netflix. Mezi nejlepší česká seriálová díla posledního desetiletí patří temná Pustina (2016), psychologická Terapie (2011–19), fenomenální Most (2019) či Lajna (2017–19). Na seriály také můžete koukat online na Televizeseznam.cz.

Večer před obrazovkou již není společným rituálem, většina členů rodiny má v ruce mobil nebo tablet, někdo pojídá objednanou pizzu a jiný chroupe pečené zeleninové chipsy kvůli linii.

ynezorPumanzeSaNyknalC

Reklama