Rychle pryč! Triky, jak poznáte špatnou restauraci ještě před objednávkou

Přijít a odejít z restaurace, aniž byste si objednali, není žádná ostuda. Pokud podnik nesplňuje určité standardy, je velká pravděpodobnost, že ho nebude splňovat ani jídlo. Utrácet peníze za blafy není hostova povinnost.

I když podle zakladatele nezávislého průvodce po tuzemských restauracích Grand Restaurant Pavla Maurera to řadě Čechů zase tolik nevadí. „Bohužel, i dnes platí, že typický český zákazník toho chce co nejvíc na talíři za co nejméně peněz a je mu celkem jedno, z čeho je jídlo připraveno,“ uvádí Pavel Maurer.

První, co vám může pomoci v rozhodování, jestli podnik stojí za návštěvu, je hodnocení a spokojenost předchozích zákazníků. To se dá u většiny restaurací dohledat na internetu. Stravovací zařízení si tak můžete proklepnout ještě před tím, než vyrazíte z domova. O podniku toho hodně vypoví také jeho webová prezentace. Varovat by vás měly například zastaralé, na pohled nepřitažlivé internetové stránky s hromadou gramatických chyb.

Vodítkem může být i to, že podnik zeje prázdnotou. „Nezůstávám v restauraci, kde v době oběda nebo večeře sedí dva hosté. Je to známka toho, že asi nebude něco v pořádku,“ komentuje Roman Vacho z Asociace hotelů a restaurací České republiky.

Hosteska, která vás u vchodu pozdraví a usadí, zatím není v Česku standardem. Setkáte se s tím spíše na dražších místech. To, že hosteska chybí, nicméně nemusí nutně znamenat, že je něco v nepořádku. Co by vás ale zarazit mělo, je, když vás po příchodu nikdo nepozdraví a vy musíte dlouho čekat, než se přišourá servírka nebo číšník se znuděným výrazem. I kdyby byla tamní kuchyně sebelepší, celkový zážitek to dost kazí. Otrávit den vám totiž nemusí jen zkažené jídlo, ale i protivný personál.

Na význam prvotního kontaktu s obsluhou upozorňuje i Roman Vacho. „Restaurace může být plná, personál takzvaně v poklusu, ale pokud mne nikdo nepozdraví, očním kontaktem neřekne, že o mně ví a dělá, co může, aby byl co nejdřív u mě, tak začínám pochybovat. Pokud velmi rychle po příchodu dojde k osobnímu kontaktu, dostanu jídelní lístek, případně možnost objednat si nápoj, potom se začnu věnovat studiu nabídky jídel,“ říká Roman Vacho.

V restauračním průmyslu existuje pravidlo, které říká, že by si vás měl někdo všimnout do minuty poté, co se usadíte.

Hned po příchodu byste měli také zapnout svůj radar čistoty. Zápach přepáleného tuku, špinavé ubrusy a záclony, zaprášené vybavení, špinavé nádobí na stolech po předchozích hostech, upatlaný jídelní lístek – to všechno jsou varovné signály. Když není pořádek na place, nejspíš nebude ani v kuchyni.

Největším indikátorem toho, jak v dané restauraci dbají na pořádek, bývají toalety. Krátce po příchodu si tedy raději jděte umýt ruce a při té příležitosti je okoukněte. V kvalitních podnicích jsou tyto prostory pravidelně uklízeny, včetně doplňování mýdla, toaletního papíru a utěrek.

Další, čemu byste měli věnovat pečlivou pozornost, je jídelní lístek. Určitě by neměl být dlouhý jako telefonní seznam, protože v takovém případě se v restauraci pravděpodobně vaří z polotovarů. Stejně tak druhy pokrmů musí dávat nějaký smysl. Čím užší je jejich zaměření, tím větší je pravděpodobnost, že kuchař danou kuchyni dobře ovládá.

Pokud je v jídelníčku svíčková se šesti, o pár řádků dál najdete pizzu, kebab a „stoprocentně autentickou čínu“, kuchař nejspíš neumí ani jedno z těchto jídel pořádně. Pozor také na gramatické chyby v jídelním lístku a snahu o netradiční pojmenování pokrmů typu „Kuřecí prsa mladé komtesky“. Menu by mělo být přehledné a jednoduché.

Vyplatí se také pozorovat ostatní zákazníky. Jedna polovina posílá hladové pohledy do kuchyně a druhá se mračí nad doneseným talířem? To nevypadá dobře!

Jaký je váš nejhorší zážitek z restaurace?