Hlavní obsah

Jsem jako robot. Jako cizí člověk. Jako podvodník. Žiju, jako bych byla naprogramovaná

Foto: Ahmet Misirligul, Shutterstock.com

Foto: Ahmet Misirligul, Shutterstock.com

Veronika nemá problémy ve vztahu ani v práci. V jejím životě je v nepořádku jen jediná věc: ona sama. Dělá všechno, jak se má, ale cítí se u toho jako podvodnice. Dokonce si „rovná obličej“, aby se tvářila „správně“. Co na to říká vztahový kouč David Shorf? „Můžete mít dobrý život a přitom se v něm cítit velmi špatně.“

Článek

Na adresu vztahovaporadna@firma.seznam.cz přišel následující dotaz:

Dobrý den, ráda čtu vaše odpovědi, tak mě napadlo, že to zkusím. Mám děti a muže, dělám všechno (vařím, uklízím, starám se, zařizuju, pracuju), ale nebaví mě to. Někdy si připadám jako někdo cizí, ani to jinak nepopíšu.

Všechno je u nás v pořádku, jenom já si připadám, že pořád všechny jenom podvádím, že se přetvařuju, jako bych byla nějak naprogramovaná, třeba jako robot. Třeba jdu s kamarádkou na kafe a celou dobu myslím úplně ze všeho nejvíc na to, že se musím tvářit správně, rovnám si svaly v obličeji, a taky abych všechno řekla správně, jak se to má dělat. Třeba že když je něco jako vtip, tak se nesmím zapomenout zasmát.

Psychiatrička mi řekla, že kdybych umřela, prý by to poškodilo děti. Prášky mi nepomohly. U terapeutky jsem byla, bohužel jsem na ní hned viděla, jak dělá přesně to co já: Dávala si pozor, jak se tváří a co říká, aby to bylo správně. A to mi je k ničemu. Jenom poslouchám vážnou hudbu, to mi vyhovuje. Co si myslíte, že by mi mohlo ještě pomoct? Někdy si říkám, že to mají třeba i ostatní lidi, jen se o tom tak nemluví? Děkuju vám za zájem. Veronika

Odpověď

Milá Veroniko, z vašeho dopisu na mě nejvíc doléhá jedna věc: jak strašně moc energie vás stojí být člověkem, kterým podle svého přesvědčení máte být. Jako byste celý den hrála divadelní roli, jejíž scénář jste si sama napsala, ale už dávno jste zapomněla, proč v ní vlastně pokračujete. A co je možná ještě horší, vy prostě nemáte pocit, že byste vůbec směla na chvíli odejít z jeviště.

Popisujete, že i při obyčejném posezení s kamarádkou kontrolujete vlastní výraz, reakce, smích nebo výběr slov. Jako byste se na sebe dívala zvenčí a průběžně vyhodnocovala, jestli podáváte správný lidský výkon. To musí být nesmírně vyčerpávající. Zvlášť když se to děje i ve chvílích, kdy byste měla odpočívat a být sama sebou.

Lidská psychika není účetnictví

Víte, co mě na vašem dopise zaujalo? Že píšete, jak všechno zvládáte. Jak vaříte, uklízíte, staráte se o děti, pracujete – všechno vlastně důkazy o tom, jak fungujete v manželství. Zvenčí tedy pravděpodobně působíte jako žena, která má svůj život pod kontrolou, zatímco uvnitř žádnou takovou jistotu necítíte. A tohle bývá zrádné. Okolí často vidí, co člověk všechno zvládá, ale vůbec netuší, kolik sil ho to stojí.

Vypadá to, že se stydíte za to, že nejste šťastná. Máte děti, manžela, práci a všechno se zdánlivě jeví být v pořádku. Jenže lidská psychika není účetnictví, ve kterém se na konci sečtou všechny dobré položky a vyjde z toho povinnost být spokojená. Můžete mít dobrý život a přitom se v něm cítit velmi špatně.

Zkuste znovu odborníka

Takhle na dálku, prostřednictvím online poradny, nečekejme, že se dostaneme hlouběji pod povrch vašich problémů. Ale tak, jak popisujete svoje pocity, tedy odcizení, neustálá kontrola vlastního chování a dojem, že jste naprogramovaná… To rozhodně stojí za důkladnější odborné prozkoumání.

Podobné prožitky totiž mohou souviset s různými psychickými obtížemi, například s úzkostí, depresí nebo disociativními stavy. Někdy se za nimi skrývá také dlouhodobé přizpůsobování okolí a potlačování vlastních potřeb. Důležité je zjistit, co se děje právě u vás. A to by měl udělat odborník.

Rozhodně doporučuji vrátit se k psychiatričce, případně vyhledat jiného lékaře a popsat mu přesně to, co píšete mně. Nejen že vás nic nebaví, ale především jakým způsobem prožíváte samu sebe a každodenní kontakt s lidmi. Řekněte mu také, že dosavadní medikace nepomohla. Existují různé možnosti a neúspěch jedné léčby rozhodně neznamená, že vám nic nepomůže.

Pokud jde o terapeutku – pokud vám nesedla, zkuste někoho jiného. Ale zkuste to. Tentokrát ale začněte tím, co jste napsala mně. Že máte pocit, že i terapeutka si hlídala každé slovo a výraz, aby působila správně. Že vám to připomínalo vaše vlastní prožívání a že potřebujete někoho, před kým nebudete muset nic předvádět. Dobrý terapeut by měl být schopen takovou zpětnou vazbu přijmout a společně s vámi prozkoumat, co se za ní skrývá.

Pocit odpovědnosti trápení nevyléčí

Mimochodem, vaše poznámka o vážné hudbě je docela důležitá. Píšete, že právě při jejím poslechu se cítíte dobře. Držel bych se toho. Samozřejmě ne jako náhrady odborné pomoci, ale jako něčeho, co vám přináší úlevu bez nutnosti cokoli předvádět, kontrolovat nebo vysvětlovat. Zkuste si takové chvíle vědomě dopřávat. A možná si položte jednu otázku: Kdy naposledy jste něco udělala jen proto, že jste sama chtěla, nikoli proto, že se to od vás očekávalo?

A ještě jedna věc. Zmínila jste, že vám psychiatrička řekla, že kdybyste zemřela, poškodilo by to vaše děti. Rozumím tomu, že vám chtěla připomenout, jak moc jste pro ně důležitá. Ale samotný pocit odpovědnosti za děti člověka z jeho trápení nevyléčí. Potřebujete také někoho, kdo se bude zajímat o to, jak je vám samotné, nikoli jen o to, jak důležitá jste pro ostatní.

Pokud se vám vracejí myšlenky na smrt nebo máte pocit, že byste si mohla ublížit, řekněte to psychiatrovi bez odkladu. V případě bezprostředního ohrožení nezůstávejte sama a vyhledejte okamžitou pomoc.

Zkuste hledat prostor, kde nemusíte být ta správná

A na závěr k vaší otázce, jestli to mají i ostatní lidé. Ano, spousta lidí se někdy kontroluje, přemýšlí nad tím, jak působí, a přizpůsobuje se okolí. Jenže to, co popisujete vy, zní mnohem intenzivněji. Jako byste při každém setkání s druhým člověkem musela zároveň řídit i sama sebe. To není něco, s čím se musíte smířit jen proto, že to možná zažívají i jiní.

Veroniko, z vašeho dopisu mám pocit, že jste se na sebe už dlouho dívala hlavně očima ostatních. Co od vás čekají, co potřebují, jak na ně působíte a jestli všechno děláte správně. Moc bych vám přál, abyste postupně našla prostor, ve kterém nebudete muset být ta správná. Žijte život, kde budete smět být unavená, mlčet, nezasmát se vtipu, říct něco neobratně nebo prostě nevědět, co se od vás očekává. Držím vám palce.

Své dotazy pro vztahového kouče posílejte na adresu vztahovaporadna@firma.seznam.cz. Pokud bude váš dotaz vybrán, bude i s odpovědí zveřejněn. Vše zůstává anonymní, záleží na vás, co do dotazu napíšete. Kontakty na čtenáře ani na pisatele dotazů nezprostředkováváme.

Načítám